Jak kdysi zpívala Inka Zemánková slavnou píseň Slunečnice: Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem…
Tak my si můžeme zpívat: Tak jako každou středu všichni jdem a pár kilometrů ušlapem…
A nebylo tomu jinak ani minulou středu, to jsme šli z Tomic do Olbramovic. Celou akci měl na starosti Milda. Než ovšem zavelel k pochodu, Hanka přinesla krásně upečené a výborné cukroví a ještě na zastávce v Tomicích jsme jí připili na zdraví. Měla svátek.
No a pak Milda zvedl ruku, zavelel: „Pochodem chod!“ a vyšli jsme. Slunce už se připravovalo a my zatím v mírném chládku jsme se dostali mezi louky a pole. Šli jsme po cestě, která byla zarostlá vysokým křovím a stromy. Po chvíle chůze se najednou objevil takový průhled, jako když se v divadle rozhrne opona a představení začíná. Před námi se otevřela úžasná krajina. V dálce barva modrá, to jsou lesy, pak obrovské plochy hnědé, to jsou zoraná pole a přímo před vámi, pod nohami zelená, to jsou louky a pastviny. A jako bonbónek k tomu našemu „pokoukáníčku“, stojí uprostřed osamělý strom. Co se dá k tomu dodat? Nic! Jen se tiše dívat a obdivovat jak je to krásné a ničím nerušené. Jak vám to dělá dobře na duši. Nádhera.
A další úsek jdeme po prašné cestě, ale pořád je na co koukat i když slunce již ukazuje svoji sílu. Prašnou cestu vystřídal les, potok, který překračujeme po lávce, chládek a vlhko, což je změna velice příjemná. Pro dnešní den, krásně zvolená trasa.
Co je velice zajímavé, že uprostřed lesa nikde nic a na stromě je přidělaná (nevím, jestli to říkám dobře), dřevěná malá kaplička a v ní je Panna Maria. Nebo kousek dál na kraji lesa stojí kříž. Vše je opečovávané, vše je nabarvené, je to neomšelé a je vidět, že se o to někdo stará. Také moc hezké. Lidé na celém světě jsou hodní, zlí, všímaví a lhostejní. Tady jsou hodní a všímaví.
Cesta nás vedla kolem koňských výběhů, ale v tomto ohraničeném výběhu to nebyli koně, ale lamy. Ano, píši to dobře, lamy. Hned mezi námi vnikla debata, k čemu se vlastně lamy chovají. Nikdo to nevěděl přesně a tak otázka zůstala nezodpovězená. Nejpravděpodobnější byl názor, že na okrasu?! Na maso? To určitě né! A tak mi nezbylo než se doma podívat do Wikipedie a tady je výsledek: Lamy krotké se chovají pro maso a vlnu, která se stříhá jednou za dva roky. Z vlny se vyrábějí přehozy, deky, svetry a pláště, které jsou pro svou kvalitu vysoce ceněny. V Evropě je ale nyní častěji chována nikoli pro užitek, ale jako společenské zvíře.
Problém je vyřešen. Teď už nám zbývalo do cíle posledních pár kilometrů, které jsme si užívali v přírodě a tak jsme probírali, co rajčata, jestli rostou houby, jaké boty jsou vhodné na turistiku, vaření a pečení. Politika se tentokrát nedostala ke slovu.
Pár metrů před Olbramovicemi jsme přecházeli přes silnici na Tábor a Budějovice a to byla tak obrovská změna klidu a pohody, ze které jsme přicházeli, že se to ani nedá trochu objektivně popsat. Jedno auto za druhým, velké, malé osobní, kamion, autobus, no prostě hrůza. Jenomže se bez této dopravy neobejdeme, tak ještě, že jsme šli kolem toho „blázince“ jenom přes most a opravdu jenom kousek. To už nás vítaly domy a hlavně restaurace v Olbramovicích.
Mildo díky za bezvadně připravenou trasu a tentokrát vyšlo i počasí. A tak se všichni těšíme na další a další společné vycházky uprostřed týdne, uprostřed přírody a skvělé naší partičky.
Ahoj Zdeněk
Naše trasa https://mapy.cz/s/muzedepepe
