Vyvolalo to Jirkovo vyprávění, jakou má jeho synovec bezvadnou ženu. „Ona vyrostla na moravském statku, takže ji panimáma naučila kmitat v kuchyni, pantáta zase makat jako šroub na poli a v chlívě. Z ničeho nedělá problém, rozumí srandě, nemá žádný zbytečný otázky, všechno umí. Je jako správná rančerská manželka z americkýho westernu,“ konstatuje Jiří. A pak dodává tvrzení, které odstartuje naši názorovou výměnu: „Takovouhle holku do nepohody by člověk měl mít po boku, když se ocitne v nějaké pustině. Kdyby třeba ji měl na tom svým ostrově Robinson Crusoe místo Pátka, nebyla kniha od Daniela Defoa dobrodružnou literaturou, ale poklidným počteníčkem.“
„To já teda zásadně nesouhlasím,“ energicky zasahuje třikrát rozvedený Standa. „Ženská do nepohody je klišé a Robinson by si to pěkně schytal. Úplně vidím, jak ho dusí, že si před jídlem neumyl ruce, že chrápe do deseti, místo aby šel na lov, že si před chýší neočistil dřeváky od bláta, že už měsíc jí slibuje, jak vyvrtá dírky do těch mušlí, co si z nich ona chce udělat náušnice, že už ji nemá rád, protože nejmíň rok nepřinesl domů kytku a tak dál. Chudák Robík!“
„No a co by se mu stalo, kdyby jí ty dírky do mušlí vyvrtal,“ oponuje rozhořčeně Lída. „Ona se prostě jen chce ozdobit, aby se mu líbila. To by si měl veleváženej Robík uvědomit, a taky to, že když si neoklepe zasviněný pantofle, přidělává jí zbytečně práci.“
„Já bych si na pustej ostrov především vzal nějakýho učenýho přírodovědce,“ ujímá se slova Mirda, „a je mi fuk, jestli by to byla ženská nebo chlap. Hlavně aby uměl bezpečně určovat, co z rostlinstva můžeme sežrat, která tamní havěť je jedovatá, co by se dalo pěstovat na zahrádce před barákem a podobný věci.“ Oldřich odmítavě vrtí hlavou: „Takovej hubenej brejlatej vzdělanec ti sice najde kdejakej šťovík a pozná komára roznášejícího neduhy, ale moc ti nepomůže s fyzickou prací. Spíš to chce zdatnýho šikulu řemeslníka.“ „Já bych tam chtěla mít něžného básníka, s nímž bychom za zvuku cikád mohli pozorovat západy rudého slunce za blankytný obzor,“ sní naše chronická romantička Miluška, kdežto pragmatický drsňák Pepa by ostrovní izolaci použil jako centrum osobní pomsty: „Já bych tam chtěl potkat toho zlostnýho šmejda, mého vedoucího z práce. Dal bych mu sežrat všechny ty roky, co mě prohání jak nadmutou kozu a s ničím není dost spokojenej. Ten by se nezastavil!“
Debata proudí, názory se vrší jeden přes druhý jako karty při partii žolíků. Výběr společníků pro pobyt na pustém ostrově je přepestrý a většinou kopíruje náturu vybíratele. Hypochondr Karel by s sebou chtěl mít svého obvodního doktora, opilec Jakub sládka z Prazdroje, drbna Hedvika kamarádku Marcelu, se kterou si prý nejlíp pokecá. Proslulý sukničkář Viktor by tam zase uvítal jistou slečnu Jandáčkovou z druhého patra paneláku, v němž bydlí, neboť je to podle jeho slov supersexy broskvička.
Nejpozoruhodnější je ovšem výběr kamaráda Franty. On ho totiž pojal hluboce humanitárně: „Dámy a pánové, já bych na pustý ostrov vzal svou extchýni.“ Strnuli jsme v úžasu, leč dostává se nám vysvětlení: „Jak víte, moje bývalá žena je z pěti seter. Všechny se vdaly, ale moje manželství už ta ještěrka její matička rozprášila. Určitě se chystá i na ta zbývající čtyři, ale když ji odvezu, tak je zachráním. Musím to pro švagry udělat, jsou to fajn kluci. Já sice budu v pekle, ale dlužím jim to, pomáhali mi se střechou na chalupě.“
Nevím jak ostatní, ale já jsem dojat. Svatý František z Vinohrad, úplně vidím auru dobrotivosti kolem jeho hlavy. Chci ho následovat. Rozhodl jsem se – taky vyvezu na pustý ostrov nějakého škůdce a někoho kvalitního tím zachráním. Teď si dám ještě jednu dvoudecku lahodného Cabernetu a začnu přemýšlet, kdo to teda bude.
