Jde však o zcela výjimečnou Svobodu s velkým „S“. Zdejší obyvatelé i mnozí návštěvníci našeho největšího lázeňského města již vědí, kam mířím. Z nitra naší planety zde vyvěrají na povrch Země termální prameny. Jeden z nich právě nese název Svoboda a je označen číslem 11. Dovedete si představit, že by vám bylo doporučeno vychutnávání takovéto „Jedenáctky“ plnými doušky již od časného rána? Chápu, že mnozí muži by raději dali přednost některému druhu jedenáctistupňového piva, nebo možná i fotbalové jedenáctce. Přesto jsem u zdejší Svobody, ale i dalších pramenů potkávala během března a dubna i četné muže.
Akce „Piju prameny“
Vyhlásilo ji Infocentrum Karlových Varů ve spolupráci s Alžbětinými lázněmi. Byla určena pro 500 obyvatel tohoto města. Zájemci se měli zaregistrovat během února. Na základě souhlasného potvrzení probíhaly před započetím pitné kúry individuální vstupní pohovory mezi přihlášenými a lékařkou uvedeného lázeňského domu. Když jsem projevila o pití pramenů pod odborným lékařským dohledem zájem, moc jsem nevěřila, že bych mohla být vybrána. Mám trvalé bydliště ve Varech teprve pár měsíců, tak mě potěšilo, že jsem patřila mezi vyvolené. (Nakonec byl pro velký zájem tento počet navýšen na 600 osob).
Pacienti z celého světa, kteří přijíždějí do lázní na tří až čtyřtýdenní pobyt, musí zaplatit velké peníze. Ale při splnění veškerých podmínek byl pro místní vstup do této akce zcela zdarma. V Alžbětiných lázních bylo ještě možno individuálně využívat konkrétní doporučené procedury. Na ně se vztahovala sleva ve výši 30 % z běžných cen.
Nadšení versus změna režimu
Paní lékařka se otázala, zda můžeme chodit k pramenům ráno před snídaní. Radostně jsem odpověděla ano, nemám s tím problém. To jsem však ještě netušila, že to má být vždy přibližně 45–60 minut před jídlem, a to 3x denně. Aby tato pitná kúra měla správný efekt, měla trvat nepřetržitě 21 dnů bez jakékoliv kapky alkoholu. Povoleny byly šťávy z čerstvého ovoce, čaje a další nápoje bez přidaného cukru. Jídlo se doporučovalo lehké, netučné. Smaženým pokrmům se raději vyhnout a nahradit čerstvou, nebo vařenou, či dušenou zeleninou a libovým masem. To mi vyhovovalo, protože takovou stravu už praktikuji delší dobu. Dříve velmi oblíbené řízky konzumuji nyní spíše výjimečně, a kolem dortíků denně procházím skoro netečně.
Na podmínky jsem přistoupila, ale v mém případě bylo nutno posunout čas vstávání na dřívější dobu a překopat celý svůj navyklý každodenní režim. Za pár dnů jsem si zvykla. Mnohem těžší to zřejmě bylo pro všechny, kteří k pramenům měli odbíhat ze svého zaměstnání. Konečně jsem pocítila blaho být nepracujícím seniorem.
Pramen Svoboda
Vyzbrojena doporučeným lázeňským pohárkem odpovídající velikosti jsem hned po nezbytných ranních úkonech vykročila z domu směrem ke Svobodě. Tento pramen je chráněn střechou půvabného altánku. Jeho uvedená teplota je 62,4 °C. Doporučuje se žádný z těchto pramenů nehltat rychle, nýbrž patřičně vychutnat. Ostatně v březnových chladných ránech vás to příjemně zahřeje. Dle instrukcí se má člověk zlehka napít, ujít 10 kroků, znova si dát lok, a to stále opakovat. Rozhodně nikam nespěchat a myslet jen na příjemné věci. Když jste zhruba po pěti minutách na dně svého pohárku (250-300 ml), můžete se vzdálit procházkovým tempem od kolonády. Tento postup a procházky jsou důležité pro nejúčinnější využití potenciálu pramenů ve prospěch svého psychického i fyzického zdravotního stavu.
V mém případě to znamenalo pak vystoupat po cestičkách vzhůru nad hotel Thermal. Lesopark již ožíval zpěvem ptáků, příroda se probouzela a já už jsem se těšila na bohatou, zdravou snídani.
Změna je život
Před obědem jsem měla předepsán Mlýnský pramen. Označen je číslem 6, jeho teplota dosahuje cca 57 °C. Nazván byl podle mlýna, který stával na levém břehu říčky Teplé až do 18. století. Tato minerální voda bývala nejdříve užívána především k vanovým koupelím. Od r. 1705 byl pramen již doporučován jako jeden z prvních také k pitnému režimu. Původní pavilon byste zde již dávno nenašli. Byl totiž v letech 1871-1881 nahrazen novou kamennou Mlýnskou kolonádou slavného architekta Jana Zítka. Je radost v architektonicky tak krásném prostředí popíjet chuťově dobrý pramen, který se v dobách největší slávy vyvážel stáčený v lahvích do celého světa.
Před večeří přišel na řadu další, pro mě to byl Skalní pramen. Ten se nachází přímo pod mohutnou Bernardovou skálou. Ta však v minulosti spadala hlouběji až na dno říčky Teplé. Právě tam se tento pramen dral na svět. Místo se kdysi jmenovalo Koňské lázně, protože se zde plavili koně. Pramen bylo možno jímat až po odlámání části skály. K tomu došlo v roce 1845. Vznikla terasa a později, až v r. 1882 byl pramen zakryt pavilonem prodloužené Mlýnské kolonády. V současnosti je pramen jímán pomocí několika. až třicetimetrových hloubkových vrtů ve skále. Vydatnost tohoto pramene je slabší, jen přibližně 2,2 litrů za minutu. Ani to mu však nic neubírá na jeho významu.
Shrnutí všech pro a proti
Tři týdny pitné kúry utekly jako voda a nastalo závěrečné hodnocení. Vlastní poznatky jsem předala lázeňské lékařce na předem obdrženém formuláři. Cítila jsem se báječně. Předešlé stresy, vyčerpání a únava vyprchaly do neznáma a již po pár dnech se dostavil neočekávaný příliv energie.
Bylo mi navrženo, abych si pro ještě větší efekt dala týden navrch. Dobrá, šla jsem do toho. Takový bezstarostný trénink pro lepší zdraví mě bavil.
Každá cesta od bydliště k pramenům a zpět představovala něco málo přes 2 km. Absolvovala jsem ji 3x denně. Dolů z kopce se nohám chtělo utíkat, musela jsem brzdit. Zato návraty vzhůru k mému zdejšímu novému domovu dokonale provětraly plíce, povzbudily srdce a protáhly lýtkové i stehenní svaly. Není divu, Vary mají cestičky do kopců cikcak, jako na horách. Večer jsem zdravě usínala jako dudek a těšila se na každé nové ráno. Přes stovku km se to zde nechá lehce nachodit během dvou týdnů.
Děkuji zaměstnancům Infocentra i Alžbětiných lázní a všem, kteří se podíleli na přípravě i realizaci akce „Piju prameny“.
