Žije v Egyptě více než patnáct let. Je vystudovaný arabista a má široké znalosti o celém regionu. Povídali jsme si nejen o tom, proč je Egypt vhodnou destinací pro seniory, ale i o tom, za jakých podmínek je možné pořidit si v zemi nemovitost či na jaké úrovni je egyptské zdravotnictví.
Češi se v posledních letech odebírají na penzi do různých destinací. Po Španělsku, Baleárských ostrovech a Itálii se vyhledávanou zemí stal i Egypt. Ve kterých místech nejčastěji Češi žijí?
Jednoznačně v Hurghádě. Jen nepatrné počty Čechů si pořídily nemovitost třeba v Marsá Alam, nebo na Sinaji v Šarm aš-Šajchu nebo v Dahabu. Hurgháda je volbou číslo jedna hlavně z důvodu dopravní dostupnosti. Po celý rok má přímé letecké spojení s Českem, od jara do podzimu se létá denně, a přímé spojení je nejen do Prahy, ale také do Ostravy. Navíc je Hurgháda čtvrtmiliónové město s řadou služeb, včetně zdravotních. Zároveň si Hurgháda drží relativně nízkou cenovou hladinu, protože má i svůj silný egyptský element, takže na rozdíl třeba od Šarm aš-Šajchu je v Hurghádě řada místních tržišť, levných a dobrých restaurací a obchodů. Doplnil bych ještě, že druhý, nebo spíš první, domov hledají v Egyptě stále častěji i mladší ročníky Čechů, takže bydlení na pobřeží Rudého moře přestává být doménou důchodců, i když ti stále výrazně převažují.
Proč myslíte, že si Češi pro trvalý pobyt vybírají právě Egypt?
Shrnu to do několika hesel: sluníčko po celý rok, krásné moře, pohodová atmosféra, čerstvé levné potraviny, čili celkově velice zdravé prostředí, plus bych připočítal nízké životní náklady a velmi dobré dopravní spojení s Českem. Češi v Hurghádě také často citují velmi lidský charakter Egypťanů, který jim vyhovuje. To už je ale otázka vkusu a osobního nastavení.
Jak probíhá proces dlouhodobého usídlení v Egyptě a které oficiální dokumenty si musí člověk vyřídit?
Nepotřebuje vyřizovat vůbec nic. Češi žijící v Hurghádě tam pobývají v drtivé většině na turistické vízum, což je nálepka v pasu, kterou koupíte po příletu na egyptském letišti za 25 USD. Tohle vízum platí měsíc, pokud máte kupní smlouvu od nemovitosti, nebo nájemní smlouvu, není problém si vízum kdykoliv na cizinecké policii výrazně prodloužit. Takhle to tedy většina cizinců řeší. Navíc lidé nad 60 let věku nemusí vízum prodlužovat, můžou zůstat v Egyptě, jak dlouho chtějí. Pokud ovšem prodloužení víza nebude vyžadovat třeba banka, nebo mobilní operátor. Egypt nabízí majitelům nemovitostí také obnovitelné povolení k pobytu v závislosti na ceně koupené nemovitosti. Roční pobyt v případě hodnoty bytu nad 100 000 USD, tříletý nad 200 000 USD a pětiletý nad 400 000 USD. Jak jsem zjistil, tak poměrně málokdo této možnosti využívá. Buď na tu hodnotu nedosáhnou, nebo o možnosti nevědí, anebo je pohodlnější pobývat na turistické vízum a neobcházet úřady.
Kde je možné získat informace o pronájmu či koupi nemovitosti v některém z egyptských měst? A na co si má případný nájemce nebo nový majitel dát před uzavřením smlouvy pozor?
Jelikož nemovitosti v Egyptě kupuje řada cizinců, tak jsou i nadnárodní, nebo na cizince zaměřené realitní kanceláře. V Hurghádě třeba působí i několik Čechy vlastněných realitek. To je možná pro české občany nejpříjemnější cesta, protože tihle „realiťáci“ znají české realitní zvyklosti a dokážou tak srozumitelně vysvětlit rozdíly v těch egyptských. A rozdílné jsou, včetně obsahu kupních smluv. Rozhodně bych tedy nedoporučoval prodej napřímo, ani přes čistě egyptskou realitní kancelář, protože zvyklosti jsou prostě jiné a Egypťané na ně pochopitelně nedokážou upozornit. Určitě je potřeba nechat kupní smlouvu zapsat na egyptském soudu – s tím by měla také pomoci realitní kancelář. Zápis je náhradou za zápis v katastru nemovitostí, který se v Egyptě teprve rozvíjí a je tak zárukou potvrzení vlastnictví nemovitosti.
Hurgháda. FOTO: Unsplash
Máte přehled o cenách nemovitostí a pronájmu v Egyptě? Je to pro nás opravdu výhodné? Je možné srovnat životní náklady?
I v Egyptě pochopitelně závisí na lokalitě a velikosti nemovitosti. Dlouhodobý měsíční nájem uprostřed městské zástavby v Hurghádě může být doslova pár tisíc korun. V uzavřených resortech s bazénem to bude o něco dražší. Ale třeba nový 2+1 v takovém resortu i se zařízením můžete pořídit do dvou miliónů korun, někdy i levněji. Nabídka je hodně široká. Životní náklady jsou pak opravdu poměrně nízké. Ceny energií i potravin jsou výrazně nižší, než v Česku, o lécích v lékárnách nemluvě, i když si je musí člověk vždy zaplatit a jsou bez předpisu. Levné jsou i taxíky. Dá se dobře po městě pohybovat třeba i na kole. Nákladem navíc jsou samozřejmě letenky, ale většina „hurghádských“ Čechů létá do Česka tak dvakrát ročně. To spíš návštěvy a příbuzní přilétají za nimi. Egypt je pro Evropany zajímavý jednak velmi příjemnou cenovou hladinou, a jednak počasím, které je zvlášť na některé zdravotní neduhy doslova lékem.
V čem má být obecně člověk obezřetný před usazením se v Egyptě?
Měl by mít dobře vypořádaný vztah k nemovitosti, kde bude bydlet – ať už vlastnický, nebo nájemní. Měl by mít dobré zdravotní pojištění na cesty a pobyt v Egyptě. A pár korun na účtu, aby měl v případě akutní potřeby na letenku do Česka.
Jakých chyb se Evropané dopouštějí v arabském světě? Co musíme respektovat a co nesmíme opomenout při jednání s místními lidmi?
Arabský svět není jeden. Každá země má svá specifika, a to se týká i zvyklostí, chování, oblékání a podobně. A Hurgháda je i v Egyptě světem sám pro sebe. Tím, že asi čtvrtinu její populace tvoří cizinci, je úplně jiná, než ostatní egyptská města. Žádná, ani nepsaná omezení ohledně oblékání tam nejsou. Choďte po ulicích tak, jak je vám to příjemné v Česku. Samozřejmě se zapojením selského rozumu. V centru Hurghády jsou na ulicích i zahrádky restaurací, kde se normálně sedí u piva. Pivo se ale nesmí cucat z lahve mimo restaurace někde na lavičce na chodníku, to nejde. Doma a v hospůdkách beze všeho. No a ve vlastním zájmu se nezastavujte na kus řeči s každým prodavačem, který na chodníku láká do svého obchůdku, to byste nikam za den nedošli.
V současné době je Egypt označován za 16. nejbezpečnější zemí světa. Jak to vidíte Vy? Změnila se tolerance Egypťanů k cizincům? A proměnilo se postavení žen ve společnosti?
Bezpečnost je v Egyptě na vysoké úrovni, a v Hurghádě to platí tuplem. Ani v zapadlých uličkách nemá cizinec žádný pocit ohrožení, naopak, všude jsou lidé, často i policisté, město žije ve dne v noci, takže ani v nočních hodinách není člověk na ulici sám. Souhlasím s tvrzením několika Čechů, se kterými jsem v Hurghádě mluvil, kteří říkají, že se tam cítí mnohem bezpečněji, než třeba v českých městech. Egypťané byli vůči cizincům tolerantní vždy. A ženy? Podle některých statistik má Egypt nejvyšší počet obětí domácího násilí mezi muži, tedy pachatelkami jsou Egypťanky. Asi tak. Ale vážně – hlavně ekonomické důvody donutily velkou část rodin, aby hledala dva příjmy, takže dneska chodí Egypťanky do práce zcela běžně a třeba na univerzitách studentky převažují nad studenty. A sexuální harašení bych na Egypťanky rozhodně nezkoušel, zákony jsou přísné a ženy jich umí čím dál víc využívat. Přesto některé patriarchální tradice přetrvávají, stále se třeba moc nesluší, aby Egypťanky pracovaly v restauracích jako číšnice. Je to teď souboj mezi tradicí a modernitou.
Restaurace v Hurghádě. FOTO: Štěpán Macháček
Pokud by někdo chtěl v Egyptě vykonávat nějakou podnikatelskou činnost, co pro to musí udělat?
To je poměrně obtížné. Egypt si chrání svůj pracovní trh. Stručně: pokud by chtěl cizinec vykonávat jakékoliv řemeslo, obchodní činnost a podobně, musí mít společný podnik s egyptským partnerem, kde bude mít egyptská strana většinový podíl. A aby to klapalo, museli byste toho partnera znát skutečně dobře a hodně mu důvěřovat.
Na jaké úrovni je v Egyptě zdravotnictví? Může se člověk pojistit na péči?
Cizinec by se rozhodně na pobyt v Egyptě zdravotně pojistit měl. Soukromé nemocnice bývají na slušné úrovni a běžných zákroků bych se tam nebál. Ceny za jednotlivé úkony neznám, každá nemocnice si je vyčíslí jinak, ale obecně jsou výrazně nižší, než třeba v západoevropských zemích. S uplatněním pojištění nebývá problém. A na složitější a plánované zákroky spíš poletí Evropan do domovské země. Dobří jsou v Egyptě i zubaři, určitě bych ale sháněl na základě doporučení. Tam to ale na účet pojišťovny nejspíš nebude.
Mají Egypťané nějaké povědomí o České republice? Které české firmy a české produkty jsou tam populární?
Egypťané v Hurghádě o Česku povědomí mají skrze české turisty a rezidenty. Někteří mají povědomí velmi vysoké, a tím mám na mysli absolventy bohemistiky na univerzitě Ajn Šams v Káhiře. Jsou to počtem studentů největší, nebo možná po Vídni druhá největší, bohemistická studia v zahraničí a také jediná bohemistika v Africe a na Blízkém východě. A tihle vystudovaní bohemisté pak často najdou práci jako delegáti nebo průvodci pro české cestovní kanceláře. Takže se nedivte, když na Vás v Hurghádě promluví nějaký Egypťan slušnou češtinou. Mnozí z nich absolvovali v Česku i studijní stipendium. A v Hurghádě je už patnáct let také česká restaurace Praha Café Hurgháda, kam si konec konců můžou krajané dojít na skvělá česká jídla a dokonce i pivo, když se jim zasteskne. Je to také dobrý orientační bod, česká majitelka Marcela Materková dokáže s lecčíms poradit a pomoct. A pokud jde o popularitu českých produktů? Egyptské veřejnosti jsou dneska nejvíc známé škodovky. Aut s touto značkou jezdí po egyptských silnicích poměrně hodně, včetně nejnovějších modelů. Egypťané je ale bohužel často považují za auta německá. Časy významnější, třeba vojenské spolupráce Československa s Egyptem, případně výstavby celých továren, už jsou dávno pryč.
Jste vystudovaný arabista a žijete již více než 15 let v Egyptě. Co Vás na této zemi ještě stále přitahuje?
V Káhiře jsem se seznámil se svou českou manželkou, dcera se nám narodila během egyptského pobytu, i když v Česku, takže jsem v Egyptě prožil zásadní část svého života. Stále mě přitahuje rozmanitost té země, obrovská dynamika změn, kterými Egypt prochází, a vlastně i taková větší pohoda mezi lidmi, než v uhoněných evropských městech. Ale ne všechno je samozřejmě růžové a často mě dodnes vytáčí hlavně boje s místními úřady, které musím ze své profese podstupovat, a také přístup úřadů k lidem obecně, který stále ještě nepokročil ke konceptu, na který už jsme v Evropě naštěstí zvyklí: tedy že vláda a úřady jsou tu pro lidi, a ne obráceně. S nevolí také pozoruji nedostatečný vztah lidí i institucí k veřejnému prostoru, ale tohle už se pomalu začíná měnit k lepšímu.
