Navazuji na svůj minulý vklad a nabízím opět dvě básně, které dělí rovných šedesát let. Ta starší má zajímavou historii. Můj podstatně mladší kolega z našeho šermířského oddílu dostal tehdy v hodině češtiny za úkol naučit se nějakou báseň. Jen nevěděl jakou. Tak jsem pro něj napsal tuto báseň, kterou pak v hodině prezentoval jako báseň Vítězslava Nezvala. Přednesl a dostal jedničku. Učitelka se zřejmě v Nezvalovi moc neorientovala. Mně bylo v té době 19 let a měl jsem právě jakýsi milostný problém. Druhá báseň je stará pouhý měsíc.
DÍVKA
1963
Jsi jako rudý pohár vína
po němž se hlava zatočí,
jsi jako všechny a přece jsi jiná.
Proč tolik voní tvoje oči?
Jsi jako vlna stříbropěnná,
do níž se každý vnoří rád,
jsi jako krása beze jména
a já chci snít a naslouchat.
Jsi temná noc a bílý den,
jak ráno, když bere za kliku,
jsi kouzlo, které přešlo jen,
jsi jaro s vůní šeříku.
Jsi jitro, na něž rosa padá,
jsi oheň, který prudce vzplál,
jsi krása, která neuvadá,
jsi ozvěna, jež prchla v dál.
Jsi jako rudý pohár vína,
jak labutě, jež odletěly,
jsi jako všechny a přece jsi jiná,
jsi jako touha, která bolí.
SLOVA
2023
Chtěl jsem, až moc,
až čas si vzal ta slova,
slova, co měla jako skála stát,
slova, jež hledal jsem
a věčně hledám znova,
slova, ta slova, která chtěl bych znát.
Chtěl jsem, až moc,
až ztratila se víra,
a já jsem v prázdnu pouště stál,
slovo, to slovo,
které duši svírá,
slovo, to slovo, o které jsem stál.
Chtěl jsem, až moc,
a hledal jsem ta slova,
slova, ta slova, která vzal si čas,
slova, tak míjivá,
jak lebka Jorikova,
slova, ta slova, rád bych našel zas.