Tentokrát to byla opravdu zvláštní směsice. Představte si, byla jsem mladá, seděla jsem za přepážkou na poště, ale jen jsem tam za někoho zaskočila dobrovolně. Najednou se mezi dveřmi objevila Naďa. I se psem, ale to nebyla čivava, nýbrž boxer. Krásný čokoládový, přímo k sežrání. Jak jsme si tak povídaly, obě mladé a krásné, objevila se mladá rozzuřená ženština, že prý dnes měla penzi a listonoška nikde. Tak jsem se jí snažila uklidnit, že určitě s penězi dorazí zítra, ať se o svůj důchod nebojí. Podařilo se mi ji uklidnit a mladá žena odešla. Protože mi skončilo hlídání na poště, řekla jsem Nadě, že ji odvezu k autobusu, aby nemusela pěšky ze Světce až do krajského města.
Co mě nejvíce fascinovalo na tom dnešním snu, je to, že jsem měla v obraze starou poštu, tak jak vypadala před desítkami let, před modernizací i se starými železnými kamnami, rozvrzanou přepážkou a popraskanými stoly. Tehdy nám Okresní správa pošt přivezla špalky a my si je i samy naštípaly a mohly jsme si zatopit. Listonoška byla moje milá paní kolegyně, která skutečně listonoškou kdysi byla, ale už tu není moc dávno. Za nás v pravěku byla paní listonoška nejoblíbenější člověk. Nosila dopisy, peníze, noviny, někdy i smutné telegramy. Lidé si v klidu sázeli sportku a matese. Na odlehlejší vesnice donesla paní listonoška třeba pro dědouška či babičku léky z větší vesnice. Byly jsme pět holek a fajn parta, v naší malé partě jsme všechno slavily spolu. Byla jsem z nich nejmladší slečna pošmistrová a byla to báječná léta. Měla jsem čtyři maminy, ale v práci mě respektovaly. S obyčejnou kalkulačkou jsem spočítala všechno. O té dřívější práci se dnešním poštám a jejím zaměstnancům ani nezdá. Mám pocit, že ani už nevědí, jak ta správná pošťácká práce vypadá. Všude fronty, v ruce pořadová čísla. Na vesnice pokaždé přijede jiné auto a rozvozci z pošt popletou zásilky nebo vůbec nedoručí. Protože nejraději házejí oznámení do schránky, aniž by se zdržovali zazvoněním. Jo moderní doba, doba uspěchanosti a neosobnosti. Moc snová není.
Ale abych nebyla jen zahleděná do minulosti. Otevřely se nám brány do svobodného světa, máme technologii o jaké se nám nesnilo. Máme digitalizaci. Jenže papírů neubývá, byrokracie vzrůstá. Je to asi tím, že se vymýšlejí nové a nové zákony a nějak pak uniká smysluplnost. A přítomnost to je pořád honba za něčím, aby se všechno stihlo, přes všechny vymoženosti.Každá doba má prostě své plusy a mínusy.
Abych se vrátila ke svému snu. Asi ta valorizace, ta mi způsobila to snové potěšení. Ne tedy tou šaškárnou, ale probudila ve mě vzpomínky na hlubokou minulost. Po probuzení, při raní kávě, jsem Nadě zavolala, zda v pořádku dorazila domů. Chtěla bych vidět její výraz. Prý nikde nebyla. Holka jedna, ani neví, kde se v noci toulá.
Přeji všem milé sny, ať jsou k nám humorné a laskavé.
.