Zdá se vám, že blouzním, že u vás - a taky u vás - rozhodně sníh není a mezi domy nic nejiskří, protože se tam válí hustá, šedivá mlha.
Tak tedy znovu.
Je polovina měsíce ledna Léta Páně 2023. Tato zima je poněkud podivná, teploty šplhají vysoko nad desítku i zde na nehostinném severním výspu našeho kraje. Jesenicko v minulosti bylo v zimě sněhem zaváté a v létě, když nepršelo, tak lilo.
Jedno je však jisté. I v tuto „zimu nezimu“ máme - oproti zbytku republiky - docela dost slunečných dní s modrobílou oblohou. Chtělo by to výlet.
V pravý čas dostávám návrh na výlet vlakem do Bratislavy. Nic velkého. Jeden den tam s večerní prohlídkou města a druhý den celodenní procházka starobylým městem a okolo Dunaje. Ber nebo nech být. Sbalit lehký batůžek mi trvá jen chvíli. Důležitý je fotoaparát, vždyť pro mě to bude po dlouhé abstinenci a projevujícím se absťáku jako kropení živou vodou. A k tomu potřebuji právě tu kouzelnou krabičku (vážící dobré kilo) na obrázky.
A je to tady, pátek 13. ledna. Do Bratislavy přijíždíme vlakem EC Báthory za úplné tmy. Na cestu na ubytování využijeme místní dopravu, jedeme električkou (rozuměj tramvají). Je jasně červená, čistá a jede to jedna báseň. Po večeři jsme rozhodnuti vydat se na Bratislavský hrad, který se pyšně vypíná nad městem.
Bratislavský hrad je symbolickou dominantou města a stojí na vrcholu návrší na levé straně Dunaje. Za svou dlouhou existenci prošel hrad několika přestavbami, přičemž nejúspěšnější byla tzv. tereziánská přestavba za vlády Marie Terezie.
Přestože vydatně prší nechceme se vzdát a šplháme ulicí k hradu. Máme štěstí, nádvoří hradu je otevřené do desáté hodiny večerní. Z hradu je úchvatný pohled na řeku pod námi, na nasvícenou magistrálu a Most SNP. Zpáteční cestu zvolíme poněkud krkolomnou po schodech tmavými uličkami. Naštěstí přestalo pršet.
Ráno se probouzíme do krásného dne se zářícím sluncem putujícím po vyšňořené obloze. Políbilo nás štěstí. Máme celý den na toulání starým městem při hledání dílčích cílů.
Avšak tady se nám náš plán začíná hatit. Je nás šest a nejmladší člen naší výpravy chytil nějaký bacil, (nejeden z nás si pomyslí: já bych to bacil!) má horečku a smutná očička.
Rozdělujeme se na dvě skupiny, jedna jede nejbližším vlakem zpět domů co by zdravotní eskorta a druhá skupina pod zodpovědným velením patnáctiletého kapitána postupuje podle plánu.
Na naší toulce Bratislavou jako první obdivujeme rozsáhlou stavbu vrcholného baroka farní kostel sv. Jana z Mathy nebo-li Kostel trinitářů z první poloviny 18. století. Kostel stojí na Župním náměstí a nedá se minout.
Ve 13. století byl v Bratislavě založen klášter františkánů a my dnes chceme nahlédnout do františkánské zahrady, která je takovou městskou čítárnou a oázou klidu uprostřed města. V létě ji zdobí květiny a nyní alespoň moderní umělecká díla.
K naším dalším cílům patří Slovenské národní divadlo, jehož dějiny se začaly psát krátce po vzniku první Československé republiky v roce 1920, přičemž historická budova SND byla v provozu už v době monarchie v roce 1886. Vznešeně stojí celá století na Hveizdoslavovom náměstí v centru města. Je to jedno z nejznámějších náměstí, má podlouhlý tvar a spojuje tzv. Nový most a Slovenské národní divadlo. V letní sezóně jsem zde zažila obrovskou tržnici pod širým nebem.
A protože nejen kulturními památkami je živ člověk, museli jsme naše toulání přerušit a posilnit se krmí. Nebyla sice královská, ale italská. Pizza.
Náš obdiv si určitě zaslouží i Michalská brána, je to skutečná brána s věží ze 13. století.
Jako poslední památku jsme chtěli shlédnout Grasalkovičův palác nebo též Prezidentský palác, je to rokoková stavba na Hodžově náměstí. V letech 1939 - 1945 byl sídlem prezidenta Slovenské republiky a také v současné době znovu slouží jako sídlo prezidentů SR.
V Bratislavě můžete mimo jiné potkat také Bratislavského čumila, ale musíte si dát pozor, abyste ho nezašlápli, to by se mu asi nelíbilo.
Naše toulání tímto krásným městem bylo omezené pouze na jeden večer a jeden den. Nestihla jsem hledat domovní znamení a erby, jenž jsou pokladem pro toho, kdo se umí dívat. Nestihla jsem nacházet a obdivovat další architektonické skvosty. Ale i tak to bylo pohlazení po duši.
K přiblížení našeho malého dobytí Bratislavy mám pro vás připravenou fotodokumentaci. Doufám, že i vás pohladí po duši.
S využitím internetových zdrojů.
