Po odchodu do důchodu mě spolubydlící přemluvili, abych převzala funkci předsedy samosprávy družstevního domu se 41 byty. Tu funkci vykonávám už 22 let, nyní už sama, protože moji kolegové postupně vedení opustili. Obývám družstevní byt a také chatu v nádherném prostředí zatopených břidličných lomů 20 km od Opavy. A protože je to chata srubová, je vhodná hlavně na léto, max. podzim. Takže trávím půl roku na chatě a půl roku v bytě. Jen se vždy po 14 dnech jedu podívat, zda je na domě všechno v pořádku. Koncem října chatu zazimuji a vracím se většinou v dubnu.
Všechno na chatě zvládám sama. Naučila jsem se to pod manželovým dohledem. Byl dlouhodobě nemocný, a tak bylo všechno na mně. Loni jsem si nechala vyvrtat studnu na pitnou vodu, byla až ve 49 metrech. Odhadla jsem to dobře, letos už by to bylo určitě dražší. No a letos v létě jsem si pořídila bazén, docela složité terénní úpravy pro nadzemní konstrukci bazénu i jeho postavení a napuštění jsem zvládla úplně sama, i když už mi bude 79 let. Dokonce jsem prohlašovala, že se nemůžu zúčastňovat debat svých vrstevnic, protože nemám žádné zdravotní problémy a prostředky proti bolesti jsem nepotřebovala už víc jak 8 let.
Ale brzy mělo moje sebevědomí a nadšení dostat pořádnou ťafku.
Dne 28.10. jsem odjela zazimovat chatu, je to spousta práce, protože na pozemku mám mnoho stromů a množství spadaného listí je nekonečné. Pracovala jsem až do setmění. Následující den jsem ráno vstala a se svojí jorkšírkou Betynkou jsme se chystaly na naší venčící procházku, takový okruh kolem jezera, cca 500 m. Jenže jsem zjistila, že mám v ústech nepříjemně oteklý jazyk. Nebylo to poprvé, stalo se to už asi třikrát, ale problém vždy do oběda odezněl. Ale tentokrát bylo všechno jinak. Než jsme dokončily náš okruh, měla jsem jazyk oteklý do té míry, že mi vyplňoval ústní dutinu a už jsem nemohla mluvit a cítila jsem, že začínám mít potíže s dýcháním. Jenže v sobotu ráno v 6.30 je na chatovišti úplný klid. Měla jsem s sebou mobil, ale mluvit jsem nemohla, nikdo by mi nerozuměl. Měla jsem nakonec štěstí, že na konci naší trasy se naši mladí sousedé zrovna chystali někam odjet a došlo jim, že je zle. Zavolali mi RZS. Posádka musela být někde blízko, protože za chvíli byli na místě. Přijela lékařka i sanitní vůz a nedovolili mi ani se převléknout a přezout se, jen si vzít kabelu s doklady.
Naivně jsem si myslela, že je to projev alergie, že mi v nemocnici něco píchnout a pojedu domů. Ale lékař na příjmu byl jiného názoru a hned mě expedovali na sál, kde mi zavedli intubaci - kdo jste to zažili, víte, co je to za zážitek a k tomu při tak silném otoku v ústní dutině. Zřejmě mi hned aplikovali něco na uspání, protože další postup už si nepamatuji. Probudila jsem se na ARO, připoutaná na všech končetinách. V bdělém stavu mě nechali na odd. ARO ještě den a pak převezli na standartní pokoj na odd. ORL. Když mi vrátili věci a já otevřela mobil, nevěřila jsem svým očím. Datum v mobilu ukazovalo 2.11. Teprve pak mi řekli, že jsem byla 4 dny v umělém spánku na plicní ventilaci. Diagnoza - Quinkeho edém, způsobený nevhodnou kombinací léku na tlak, který mi byl odebrán a konstatováno, že léky této skupiny už nesmím dostat.
Na odd. ORL jsem měla jeden velmi pěkný zážitek. Když přišla vizita, pan primář mi sdělil, že o mého pejska se starají sousedé, také mi zajistili chatu a dali vědět synovi a ten už jede z Bratislavy. Milé, že? Všeobecně zážitek z nemocnice v Opavě, která patří společnosti Agel, byl velmi pozitivní. Moc příjemný veškerý zdravotnický personál a také dobré jídlo.
A víte co je nejpozitivnějšího na tomto zážitku? Zjistila jsem, že mám kolem sebe plno lidí, kterým na mně záleží. Můj syn přenechal v Bratislavě odpovědnost za firmu svému synovi a byl celý týden s mojí milovanou jorkšírkou Betynkou na chatě a jezdil za mnou do nemocnice. Pak zařídil odvoz mého vozu do místa bydliště a mě odvezl k sobě do Bratislavy.
Jen jedna věc mě poněkud vyvedla z míry. Svoji fenečku nesmírně miluji a představovala jsem si, jak bude nadšená, že mě zase vidí, ale zachovala se vlažně, ale nakonec jsem byla moc ráda, že projevuje sympatie k synovi, kterého vidí jen občas.
Nepříjemný je přetrvávající důsledek intubace - poškozené hlasivky a trvalý chrapot je velmi vysilující. Ale každý, kdo o této diagnoze něco ví, mi řekl, že jsem se podruhé narodila. Jsem své mladé sousedce velmi vděčná, že správně vyhodnotila situaci a možná mi zachránila život. Lékař na odd. ORL Fakultní nemocnice v Porubě konstatoval ochrnutí pravé hlasivky a naordinoval cvičení na foniatrii, poctivě i doma trénuji. Doufám, že nebudu muset podstoupit operační zákrok.
Moc všechny zdravím!
