Jsme na tom velmi dobře v oblasti zdraví a bezpečnosti, mezi největší slabiny nicméně patří kvalita životního prostředí a špatná dostupnost bydlení. Výsledky Indexu poukazují i na často propastné rozdíly mezi východními a západními členskými státy.
Česká republika se v souhrnném Indexu prosperity, který zohledňuje všech deset zkoumaných indikátorů v průběhu letošního roku, umístila na průměrné třinácté příčce. Tabulku vedou především severské státy – první je Švédsko, které se v žádném z pilířů neumisťuje hůř než na třinácté pozici. Na pomyslných stupních vítězů stojí i Dánsko a Finsko. Naopak na samotném konci tabulky se nachází Řecko, potažmo celý Balkán.
Výsledek se skládá z deseti pilířů, které obsahují celkem 116 datových indikátorů pro každou ze sedmadvaceti unijních zemí. Projekt sleduje prosperitu v jednotlivých zemích se zvláštním zaměřením na Českou republiku.
Česko patří mezi premianty bývalého východního bloku
Na mapě Indexu prosperity Česka negativně vyčnívají země bývalého sovětského bloku. Často až propastný rozdíl mezi prosperitou západu a východu je i v roce 2022 naprosto zřejmý. Mimo Estonsko skončilo Česko na třináctém místě z celého východního bloku nejlépe, naši slovenští sousedé jsou oproti tomu v unijním srovnání třetí od konce. I tak zdánlivě pozitivní výsledek ukazuje velký prostor ke zlepšení, a to téměř v každé ze zkoumaných oblastí.
„V příštím roce se přitom můžeme posunout ještě na horší příčku,“ naznačuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. „Například pilíř ekonomiky negativně ovlivní nadprůměrně vysoká inflace nebo absence fiskálních reforem, a tedy stále nadprůměrné tempo zadlužování státu. Pohoršíme se pravděpodobně i v pilíři finančního zdraví, protože více domácností bude čelit finančním problémům v důsledku inflace, ale i nárůstu nezaměstnanosti. Pro střednědobý trend našeho umístění budou klíčovou roli sehrávat investice do modernizace ekonomiky, ale i energetické efektivity. A také investice do e-governmentu, primárně schopnosti státu dělat rozhodnutí na základě dat. Udržení, nebo v lepším případě akcelerace investic v těchto oblastech, by bylo velmi pozitivním stimulem pro budoucí prosperitu ČR.”
Podle rektorky Karlovy univerzity Mileny Králíčkové je klíčové investovat i do vzdělávání: „Celá vzdělávací soustava, včetně vysokoškolské oblasti, je bohužel ještě stále podfinancována a potřebuje podporu ve formě dlouhodobého rostoucího financování. Děti a mladí lidé jsou budoucnost naší země a podmínkou jejího pokroku. Proto musí být investice do jejich dovedností, znalostí a rozvoje naší prioritou.“
Životní prostředí na bodu mrazu
Největší rezervy máme v přístupu k životnímu prostředí a jeho stavu. Hned ve dvou indikátorech tohoto pilíře jsme na poslední příčce v Evropské unii. Podíl půdy zasažené suchem je v Česku nejvyšší z celé EU, máme vysoký podíl emisí skleníkových plynů na osobu a naše lesy, masivně zasaženy kůrovcem, je nejsou schopné dostatečně pohltit. Celková 23. příčka ve stavu životního prostředí je o to překvapivější, protože do něj, v poměru k HDP, investujeme téměř nejvíc v EU.
„Česko je přes všechny problémy jedno z nejlepších míst k životu v Evropě. Bohužel se ale brzo můžeme začít propadat. Ekonomika založená na levné práci s nízkou přidanou hodnotou je neudržitelná, financování sociálního státu před krachem a jestli bych měl vypíchnout jednu věc, tak je to zcela tristní stav životního prostředí,“ potvrzuje David Klimeš, moderátor podcastu Prospero.
Na vlastní bydlení Češi spoří víc než 15 let
Druhou oblastí, ve které se Česko umístilo až na samotném chvostu žebříčku, je bytová situace. Ačkoliv je samotná úroveň bydlení poměrně vysoká (do domácností většinou nezatéká, jsme schopni topit a jen 0,1 % domácností není vybaveno hygienickým zařízením), problém nastává při pořizování nového domu či bytu.
Může za to délka stavebního řízení, cena novostavby, nízký počet domů a bytů na tisíc obyvatel i vysoké výdaje na bydlení. Všechny tyto okolnosti vedou k tomu, že je na pořízení nového bytu v této zemi potřeba 15,5 ročních platů. To je nejhorší výsledek z celé Unie.
Zdraví a bezpečnost
V deseti pilířích Indexu prosperity Česka jsme se ale dočkali i hrstky oblastí, ve kterých se nám daří nadprůměrně dobře. Největší úspěch Česko zaznamenalo u pilíře zdraví a bezpečnosti. Ve srovnání se zbytkem EU se umístilo na třetí příčce.
„Už pár let jdeme z krize do krize a jestli se nám daří je zvládat, tak je to především díky schopnosti Čechů táhnout v těžkých dobách za jeden provaz, skvělým firmám často suplujícím veřejný sektor a ostrůvkům pozitivních deviací ve státní správě a dobře fungujícím částem státu, jako je česká armáda nebo lékaři a zdravotnický personál,“ vyzdvihuje pozitivní složky české prosperity Radek Špicar, viceprezident Svazu dopravy a průmyslu.
Ani zde však nejde o naprosto ideální situaci. Dostupnost zdravotní péče i nízká úroveň kriminality jsou v tuzemsku na dobré úrovni, ale pokud se zaměříme na fyzické zdraví Čechů nebo investice do obrany, dostáváme se na opačný konec srovnání.
Příkladem za všechny je obezita, ve které jsou Češi osmnáctí. „Když navíc přihlédneme také k nadváze, která spojuje stádia obezity a preobezity, propadáme se až na předposlední místo v Evropské unii,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.
Stav ekonomiky
O něco hůř než v oblasti zdraví a bezpečnosti, ale stále nadprůměrně, jsme dopadli v prvním pilíři Indexu, který se týkal stavu ekonomiky. Zde Česko obsadilo devátou příčku, k čemuž nám dopomohla především vysoká komplexita ekonomiky. Tento ukazatel zjednodušeně vysvětluje, jak je exportní trh dané země „rozkročený“ a jak je tedy odolný proti okolním vlivům. Česko je z hlediska ekonomické komplexity na druhém místě v EU a velmi dobře se držíme i v celosvětovém měřítku, kde nám patří osmá příčka. Špatně nedopadla ani hodnota našeho veřejného dluhu ve srovnání s HDP.
Pokud byste v pilíři ekonomiky hledali oblast, kterou je potřeba ještě zásadním způsobem zlepšit, byla by to zejména nízká přidaná hodnota vývozu, kvůli které je Česko často označováno za „montovnu Evropy“. Tomu nasvědčuje i podíl hrubého domácího produktu a hrubého národního důchodu. „V Česku se toho vytvoří výrazně víc, než kolik skrze zisky a mzdy získají obyvatelé Česka. Rozdíl přitom nespočívá jen v odlivu dividend do zahraničí, ale také například ve stanovování nízkých vnitropodnikových (či vnitroskupinových) nákladů a cen za zboží, služby, software, vývoj či licence mířící od českých dceřiných společností k zahraničním matkám či pro zahraniční vlastníky výhodné půjčky od jejich tuzemských společností (a naopak),“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.
Více o Indexu prosperity na Indexprosperity.cz.
