Všem se snaží pomoci Ilona Kejklíčková, přední česká logopedka a zakladatelka Soukromé kliniky Logo v Brně. Využívá k tomu i Mezinárodního dne porozumění koktavosti, který každoročně připadá na 22. října. „Vědí o něm odborníci a lidé, které koktavost a její problematika zajímá. Také ti, které trápí osobně a nebo mají někoho takového v rodině či mezi blízkými. A to je jedině dobře,“ říká Kejklíčková v rozhovoru pro i60.cz.
Existují statistiky, kolik je v Česku koktavých lidí?
Většinou se říkává, že kolem tří až čtyř procent. Odpovídá to zjištění, že existuje poměrově stejný počet lidí s koktavostí na celém světě – jak v Japonsku, tak i v Americe i u nás, jsou to právě plus mínus tři procenta.
Koktavost se utajit nedá. Vybavíte si případ, kdy by měl tento handicap dopad v zaměstnání na pacienta?
U dospělých v zaměstnání nikoliv, ale zaznamenala jsem to u dětí ve škole, kdy se trápily s posměchem svého okolí.
Je koktavost nejnápadnější a nejrozšířenější poruchou řeči?
Nejnápadnější určitě je, nejrozšířenější ne. Pokud budeme akceptovat procenta koktavých v populaci, tak jsou mnohem četnější jiné vady řeči. Ale koktavost je jednou z nejtěžších.
V kolika letech se nejčastěji objevuje?
V literatuře se nejčastěji užívá hranice tří let, a potom po triádách, takže v šesti, devíti, 12 a 15 letech.
Trpí koktavostí více děti? Jak často postihuje dospělou populaci?
Častěji postihuje děti, s vývojem nervového aparátu se výskyt zmenšuje, v dospělosti to je jen asi jedno procento.
Co by mělo být signálem pro rodiče, prarodiče či pěstouny, že u malého dítěte není s řečí něco v pořádku?
To, že se nemůže vyjádřit, pozorují tenzi v obličeji nebo v oblasti krku, napětí, opakovaní prvních slabik nebo naopak těch konečných.
Co je v ten moment zásadní, aby nedošlo až k podcenění situace? Kdyby si rodič řekl: Ono se to časem spraví…
No, někdy to říkají i odborníci, ale vžijme se do osoby rodičů, kteří pozorují napětí v obličeji dítěte, zrudnutí při snaze vyslovit dané slovo a ono to opravdu nejde. Řekněte takovému rodiči „to se spraví“. Nelze čekat na mávnutí kouzelného proutku. a mávnutím ruky přejdu k jiné činnosti. Snažím se již od prvního setkání s takovým klientem věnovat jeho problematice maximum pozornosti.
Jaké jsou čekací doby na první návštěvu u logopeda?
To nedokáži úplně posoudit, myslím, že se může kraj od kraje republiky měnit. Ale obvykle asi dva až tři měsíce.
Jak probíhá prvotní vyšetření u logopedů?
Mělo by být příjemné, zajímáme se o anamnézu, jaké potíže byly v rodině, u dítěte samotného, jaký byl jeho vývoj. Návštěva by měla připomínat rozhovor s přítelem.
A jak časté mají být následující návštěvy?
To záleží na potížích a stanovené diagnóze. Někdy to může být aktivní činnost, kdy s klientem po dobu týdne až dvou pracujeme denně, někdy stačí návštěva jedenkrát za 14 dní.
Kdy se doporučuje hospitalizace? A jak probíhá?
U těžších případů, mezi které řadíme i koktavost, dále u neurologických pacientů se jeví jako vhodný přístup hospitalizace klienta. Výhodou je i mezioborová spolupráce více odbornostmi dohromady. Možnost s klientem pracovat denně je výborná, neboť jednotlivé postupy na sebe navazují a během poměrně krátké doby se dosahuje velice dobrých výsledků. Výhodou je, pokud se může léčení účastnit někdo z rodiny jako doprovod, tak se může do procesu zapojit a pokračovat v domácí péči, což bývá moc důležité a prospěšné. Navíc to přináší výsledky.
Vedete statistiky o příčinách koktání vašich pacientů? Co je tou nejčastější?
Jedna příčina neexistuje, u každého jedince je rozdílná příčina vzniku koktavosti. Někdy to může být nedozrání vyšší nervové činnosti, jindy úlek po vyštěknutí psa, ale pozorujeme i častý vznik koktavosti po úleku z čerta na Mikuláše.
Jaký je rozdíl mezi koktavostí a breptavostí, další z řečových vad?
Těch rozdílů je více. Nejvýraznější je odlišný nález na EEG, uvědomování si potíží u koktavých a neuvědomování si u breptavých, dozrávání centrálního nervového systému, ale provázanost s dalšími diagnózami.
V čem se liší léčba? A u které z těchto vad se obecně dosahuje lepších výsledků?
U koktavosti si problém obecně pacient uvědomuje, u brebtavosti, kde se jedná o zrychlené tempo řeči, většinou nikoliv. Terapie se určuje vždy individuálně dle potíží pacientů. U koktavosti se učíme dýchat a používat nácvik řeči, u breptavosti se naopak zabýváme melodizací a rytmizací projevu.
Na čem závisí zlepšení u dětí? A na čem u dospělých?
Vždy záleží na přístupu terapeuta a hloubce potíží. S naší metodikou se nám mnoho dětí napraví v poměrně krátkém čase. U dospělých hodně záleží i na jejich vnímání problému.
Dospělí se často svěřují do péče logopedů například po mozkových mrtvicích, kdy jsou poškozené oblasti kolem řečových center. Co u nich nejvíce pomáhá?
Na to by byla složitější odpověď, protože každá mozková mrtvice je jiná i jinak se projevuje na řeči pacienta. Nebo se projevovat vůbec nemusí, řeší se problematika výslovnosti či rozumění řeči.
Co se dá dělat s koktavostí nebo poruchou plynulosti řeči u dospělých?
Pokud jde o logopedickou záležitost, tak sj učíme správně dýchat a používat některé mluvní fráze, pohotovost v řeči i umění relaxace. Na naší klinice užíváme vlastní metody, které se nám za 32 let existence kliniky osvědčily.
Jde řešit problémy s výslovností také v dospělosti? Lidé mívají zafixované, že už nikoliv, protože…
Ano, a dobře. Dospělí klienti vědí, čeho chtějí dosáhnout, tak poctivě cvičí a tak se výsledky většinou brzy dostaví.
Jak na zápis do školy či školní docházku koktající dítě co nejlépe připravit?
Připravit vstup koktajícího dítěte do školy je složité. Rodiče by měli informovat paní učitelku, aby již před jeho příchodem byla na situaci připravena a nevystavovala ho od prvních okamžiků zátěžovým situacím. Nevyvolávala dítě před tabuli, nechala jej odpovídat v lavici, mluvila s ním pomalu, srozumitelně s porozuměním.
Co je pro koktavé v léčbě zásadní? Aby za ně někdo slova nebo věty dořekl? Nebo právě naopak, aby to nikdy nedělal?
Pokud někdo mluví s koktavým člověkem, tak má většinou snahu mu pomoci a jeho problémová slova doříkávat. Ale na odborných kongresech, kde sami koktaví vystupují, vyprávějí o tom, že je třeba je nechat, aby slovo nebo větu dokončili. Je to důležité pro jejich integritu.
Vít Chalupa