Vzpomínám, proč vlastně jsem si to nepřečetl? Zřejmě jsem v době, kdy to začalo vycházet, zrovna neměl čas a pak jsem na to zapomněl, už nevím. Logicky se sice nabízí řešení, že podle pravidla „lepší pozdě než nikdy“ bych to mohl přelousknout teď, leč to mi zase zavání zbabělým ústupkářstvím. Že jako chci svěsit uši a u holek si to vyžehlit. Jenže já couvání před veřejným míněním zásadně odmítám, což moje první manželka Olina nazývala „egocentrickou zpupností“ a druhá choť Zuzana zase „zastydlou pubertou“. Jó, kdyby třeba nastala situace, že by teď za mnou přišla Jarčina skupina potteromaniaček, slušně mě požádala, abych si to veledílo přečetl a pak jim poradil, co si o něm mají myslet, to by hned byla jiná kávička. Joj, to by si moje ego slastně předlo jako kocourek Egonek na klíně milované paničky. A hned bych fičel do knihovny. Ale to se zřejmě nestane, takže se před nimi musím dál tvářit, že takový prkotiny, jako jsou příběhy nějakýho Potterovic cucáka v čarodějnické škole v Bradavicích, považuju za bezvýznamné, neboť mám v hlavě mnoho pro lidstvo důležitějších záležitostí.
Proč vlastně uvádím tenhle svůj zcela banální zážitek? Hlavně proto, abych aktuálně i se zpětnou platností vysvětlil Olině, Zuzaně, Jarče, Milušce, Heleně a všem dalším, jak se šeredně pletly a pletou. A abych jménem mužů na ženy a dívky apeloval.
Takže slyšte, slyšte! Žádnej egocentrismus, postpuberta či úchyláctví, milé děvenky, je to normální mužskej úděl. Musíte si uvědomit, že v každém chlapovi je automaticky zakódován alfasamec a ředitel všeho. Je tomu tak po věky věků. A vyplývá z toho pro nás mnoho povinností. My prostě nemůžeme jen tak „mírnix týrnix“ odložit starání se o chod světa a přečíst si sedm tlustých knížek od madam Rowlingové. My jsme přece něco jako Blaničtí rytíři, kteří denně vyjíždějí do společenského terénu, aby alespoň teoreticky uváděli věci na pravou míru. A nemyslete si, milé dámy, že se flákáme, často se nám toho nahrne strašně moc. Jen namátkou pár příkladů: Je třeba vyřešit proč Slavia jen remizovala v Jablonci, jak dlouho by mělo ještě pršet, aby rostly houby, proč nějakej blbec na ředitelství dálnic naplánoval, že se opravuje tolik úseků najednou, jestli je rychlejší velbloud jednohrbý nebo dvouhrbý, jaktože se tak těžce shání těsnění do koupelnové baterie KB 350, jestli je Kozel lepší pivo než Gambrinus, proč se Láďa pohádal s Karlem, jestli to letos vypadá na krutou zimu, jestli by tygr přepral lva, jestli do segedínského guláše patří česnek, jestli se Škodovce víc povedly Fabie nebo Felície, proč velryby občas páchají hromadné sebevraždy, proč se Jidřich ani po třiceti letech hraní mariáše nenaučil, že přece nemůže vynést trumfovou desítku, když neví kde je eso, jestli je na bolení zubů lepší ibalgin nebo paralen, jestli tání arktických ledovců ohrozí Holandsko, jestli je lepší chytat kapry na těsto nebo na bramboru a tak dál, řeknu vám, je toho někdy tolik, že má jeden hlavu jako štoudev. No jo, ale nikdo to za nás neudělá. Naopak, ještě se po vší té dřině člověk dočká, že ho Jaruna a spol. nazvou kulturním úchylem jen proto, že neví jak se nezletilej brejloun Harry Potter škorpil s čarodějemVoldemortem.
Ženy a dívky naše drahé, cítíte, jak jste k nám nespravedlivé? Vy si v klídku perete, žehlíte, uklízíte, vaříte, chodíte nakupovat, pečujete o děcka a tak podobně, a nás necháváte, abychom sami čelili veškerým těm palčivým problémům, jimiž je svět přesycen. Ne, nežádáme vás, abyste nám přímo pomáhaly řešit všechny závažné odborné otázky, jen tu naši lopotnou a odpovědnou práci respektujte a nepovažujte nás za egocentriky či zastydlé puberťáky. Víte, co by bylo úplně nejvhodnější? Kdybyste nás vždycky večer uznale poplácaly po rameni a před spinkáním nám chvilku četly třeba Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. Zaručuju, že naše ega si budou slastně příst jako kocourci Egonkové na klínech milovaných paniček.