Vrtbovská zahrada na prahu podzimu
Kompozice zahrady je založena na gradaci terasových plošin spojených schodišti v křivkách příznačných pro baroko

Vrtbovská zahrada na prahu podzimu

2. 10. 2022

Podzimní rovnodennost je podle astrologů čas, kdy se prolíná minulost s budoucností. U mne se tak v nadsázce stalo v tomto týdnu, když jsme zcela neplánovaně po pracovní schůzce v Karmelitské ulici vstoupili do nenápadného průjezdu vedle jazzového klubu U malého Glenna.

Tady jsme bývali s manželem častými hosty. A to nejen, když jsme se vraceli z hudebně tanečního představení Collegium Marianum, působícího v přilehlé barokní zahradě italského typu. Byla vystavěná na třech terasách nejvyšším purkrabím Pražského hradu Janem Josefem z Vrtby v letech 1715-1720.

Na nápaditém řešení poměrně malého prostoru ve svahu se podílel uznávaný architekt F. M. Kaňka, sochařská výzdoba je dílem M. B. Brauna,  fresky vytvořil V. V. Reiner.

V polovině 19. století byl Vrtbovský palác se zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. V průběhu přestavby pravděpodobně přibyla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš. Inspirace zde měl opravdu hodně.

Půvab zahradě dodává 12 tisíc sazenic zimostrázu na střední terase i tisíce letniček různých barev v zajímavých rostlinných kompozicích.

Návštěvník se může kochat z několika podloubí a třešinkou na dortu je nádherný výhled na ikonické stavby metropole a horizont v oblacích.

Nedaleko směrem do centra  stojí chrám Panny Marie Vítězné, v němž přebývá Pražské Jezulátko, plastika Ježíška v útlém věku. Sošku věnovala klášteru karmelitánů v 17. století  Polyxena z Lobkovic, která ji dostala darem od své španělské matky jako svatební dar. Jezulátko oblékají sestry karmelitky do šatů, jejichž liturgická barva se střídá podle období církevního roku.

I v dnešní době k sošce putují návštěvníci z celého světa a prosí o pomoc, uzdravení, mír.

A když přejdeme na druhou stranu Karmelitské, nemůžeme minout nádherně zrekonstruované České muzeum hudby s širokou nabídkou kulturních aktivit.

Půvabné malostranské uličky nás dovedou k Maltézské zahradě a zde u Lennonovy zdi  se nacházíme opět v současném světě. Nově je od září uprostřed zdi velké zrcadlo, odrážející naši tvář i neklidnou dobu.

Prokud projdeme jednou z nejužších pražských uliček, ocitneme se na Kampě a tady … ale to už je jiný příběh.

Dvouhodinovou  procházku střídal déšť, vichr i opatrné podzimní slunce. To ostatně zachytil Samsung G., kamarád do každého počasí.

Potěší mě, když se v teplu domova projdete se mnou. A na jaře zde třeba  společně navštívíme jeden z mnoha krásných koutů naší země.

 

 Všechny fotografie: Daniela Řeřichová



 

Praha Tip na výlet
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.