Čas nezastavíš, říká se. Je čas neúprosný i čas milosrdný, milostivý či milostný - záleží na situaci, ve které jsme se ocitli. Je čas nekonečný (například v čekárně u zubaře). Máme čas zimní a letní, výdobytek to naší moderní doby. Naši předci ho sice měli také, ale neposouvali si kvůli tomu hodiny, radši spoléhali na slunce.
Časy mohou být dobré, ale i zlé. Nejhorší jsou ty válečné nebo to bývají mnohdy ty, kdy “čas oponou trhnul” a jedna éra, či režim nahradil druhý (samozřejmě většinou horší než byl ten prvý). Když přežijeme ty zlé časy, o to víc si pak vážíme dobrých, nebo bychom alespoň měli.
V dobách dětství čas plynul pomalu, stále jsme se nemohli něčeho dočkat, čas se kolikrát zoufale vlekl. Později se začal čas spolu s naším zvyšujícím se věkem zrychlovat, a to čím dál víc. To, co v dětství bylo nekonečným rokem, je pro staršího kolikrát neskutečně rychle pryč. Aspoň já začínám mít pocit, že tu jsou pořád vánoce, takže dalším druhem času je čas vánoční. Než se stačím vzpamatovat z vymýšlení a nákupu dárků, už na nás obchody začnou útočit s velikonocemi a posléze opět s vánocemi, nejlépe takhle v létě, abychom na to měli DOST ČASU.
V dnešní době to vypadá, že jsme časem přímo posedlí. Kupujeme si hodinky, které nám měří kde, co. Stáváme se přímo závislými na čase, čas je náš nepřítel. Čas si ale prostě plyne na základě různých skutečností a bez ohledu na to, co si přejeme my. Ale říká se, že se bojí jen pyramid - mám ale velkou obavu, že ne.
Co že je to napsáno na bráně v Berouně? Všeho dočasu...
Tizian vyjádřil krásně čas na svém obraze Alegorie času, kde znázorňuje trojí věk člověka. A to ještě tenkrát, když ho maloval, netušil, jak si čas zahraje s ním a jeho synem.
Chcete-li zastavit čas, nechte se vystřelit do vesmíru. Léta vám budou utíkat pomaleji, ale až se vrátíte, nemusí tu být už ani ty pyramidy, tak si vyberte... Hlavně ovšem nepokoušejte “časovou smyčku” v oblasti Bermudského trojúhelníku, pokud se tam tedy dostanete, abyste nebyli zas urychleni příliš...:-))