Pár metrů od hlavní silnice v blízkosti kaolinového dolu u Královského Poříčí narazíte na jedinečný areál. Prstenec bílých hrázděných staveb s centrálním nádvořím působí až pohádkově. Objevíte zde řemeslné dílny historických oborů, muzeum fotografie, nevelkou farmu s domácími zvířaty. Samozřejmě je zde také místo pro restauraci a několik otevřených pohostinských prostor.
Hlavní místnost restaurace zapadá do charakteru celé usedlosti. Jednoduchý nábytek, trámová výzdoba, malý bar s výčepem. Neokázalá, o to však působivější je její atmosféra. Lokál dýchá náladou minulosti, kterou podtrhuje rozmanitost a kvalita provedení jídel. Česká klasika tu a tam s respektem pozměněná, hotovky, grilovaná masa i znamenité přílohy, to vše je tam doma. K zapití pak, jak jinak, tradiční český ležák Bernard. Radost viditelná ve tvářích těch, kdo si už pochutnávají na některé krmi z repertoáru českých specialit je opravdová, čekání ostatních, na něž se ještě nedostalo, až netrpělivá. Hučí to tu jako v úlu, hbité šenkýřky se míhají sálem jako vlaštovky za okny.
Když ochutnáte první jídlo, pochopíte proč tomu tak je. Čočková polévka například není z rodu těch hutných přesnídávkových. Lehká s jasnou linií chutí, kde jen mírnou převahu luštěniny doplňuje další zelenina. Dotekem mírné nasládlosti vše utlumí karotka a zjemní lehce navinulé doznívání.
Telecí játra na grilu s domácí tatarkou, v projevu ještě „dětsky“ jemná, umí být báječným soustem s jakoukoliv přílohou, třeba jen s krajícem vonného chleba. V takové sestavě mohou báječně otevřít pořad oběda místo polévky.
Pokud si mezi sousty stačíte všimnout, kolik zájemců o místo musí obsluha zklamat a naopak registrujete nadšení těch, kdo měli štěstí, navíc, jestliže v některé vnější prostoře si radostně pochutnávají svatebčané, poznali jste sílu genia loci toho místa.
Plyne z toho jediné, v restauraci na Statku Bernard je vždy lépe si stůl rezervovat předem.
Milan Ballík
