Přemyšl

Přemyšl

4. 3. 2022

Přemyšl je jedno z nejstarších polských měst, zmiňované již v 10. století. Vzhledem ke strategické poloze bylo město během staletí napadáno různými vojsky. Město patřilo k rakouské Haliči. Řeka San dělila Halič na západní část s městem Krakov a východní část s městem Lvov.

Po dělení Polska připadlo město Rakousku-Uhersku. Ve městě byla postavena obrovská pevnost, jež v roce 1914 měla vnější kruh opevnění o délce 45 km a 17 hlavních tvrzí. S ním byla Přemyšl jednou z největších pevností Evropy. V září 1914 byla pevnost neúspěšně obléhána ruským vojskem, jehož ztráty dosáhly téměř 10 000 vojáků. Boje mezi rakouskou a ruskou armádou o dobytí pevnosti byly velmi těžké. Vojáci trpěli hladem, a jak říkal průvodce zájezdu, od r. 1914 po Přemyšli neběhali žádní psy ani kočky. Výrazně ubylo i myší a krys. Polévka z vran se stala lahůdkou, tvrdí záznam z časů, kdy jméno zapadlého města pomezí dnešního Polska a Ukrajiny znala celá Evropa.

Možná, že se ptáte, proč jsem se rozhodla věnovat své povídání Přemyšli. Město jsem navštívila symbolicky v roce 2014, a hlavním důvodem bylo, že město patřilo centru tehdejší východní Haliče. V této části Polska žila velká židovská komunita, odkud pocházeli i moji předci.

Před nádražím z časů Františka Josefa se zdá, že stavět pevnost tady v Přemyšli, musel být holý nesmysl. Město prudce stoupá do kopce, na němž stojí domy, kostely a dokonce i městský hrad ve tvaru pěticípé hvězdy. Přesto pevnost byla postavena a stala se nejtvrdší bráněná a dobývaná pevnost Východu. Bitvy u Přemyšlu a jeho okolí si v letech 1914-1915 nezadaly s proslulou bitvou o francouzský Verdun.

Co určitě upoutá každého Čecha, je socha sedícího vojáka Švejka s proslulou fajfkou. Jako připomínka padlých vojáků bojujících o pevnost jsou tři zavěšené zvony, umístěné v kopci pod pevností.

Moje druhá připomínka města Přemyšl patří lidem, kteří v současné době utíkají před válkou na Ukrajině, kterou rozpoutali Rusové. Ti přijíždějí na historické nádraží, aby zachránili svoje životy před ruskými agresory. Věřím, že i dnes, tak jako v roce 1915, budou ruská vojska poražena a vyhnána z Ukrajiny. Pak se opět budou moci ukrajinští občané vrátit do své vlasti. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.