Víkend na mlýně
Všechny fotografie: Dana Straková

Víkend na mlýně

27. 5. 2024

Pršelo už od noci a při představě, že jdu provádět návštěvníky skanzenu "na mlejn" mi bylo trochu úzko. Podle rozpisu jsem měla sobotu a neděli odsloužit na vodním mlýně a sama. Přiznám, že jsem z toho byla trošku rozhozená. Další první den na novém místě... Připravila jsem si teplé zimní boty a vzala si i černý zimník s kapucí. Ve mlýně je zima, i když neprší, ne nadarmo se říká té místnosti s palečným kolem lednice.

 

Minulou neděli jsem se ještě byla znovu podívat, jak to vypadá, když "pan mlynář" provádí návštěvníky. Jednou už mi to pan mlynář ukázal někdy v dubnu, abych věděla, co se kde odemyká a kudy se provádí návštěvníci, jak se pouští voda na kolo a co se o mlecím zařízení povídá. No, měla jsem z toho hlavu jako navigační balón a říkala jsem si, že to nedám, že fakt nevím, jak to zvládnu. Holt lidem řeknu, že jsem tam nová a úplně první den a sama a že jim všechno, co budu vědět ukážu a předvedu, ale budu to trochu muset číst a určitě nebudu schopná jim zodpovídat na nějaké dotazy, protože to prostě ještě opravdu nevím.

Podruhé jsem na pana mlynáře čekala před domem z Loubí, až se bude po obědě vracet na mlýn a on mě hned "zneužil", povídal, že ho bolí koleno a že já tady určitě někde mám auto, ne? Tak jsem pro něj na náves došla a do mlýna jsme tedy nešli, ale jeli.

 

Prohlídka byla asi delší než obvykle, přiznal to, že mi chtěl před návštěvníky ukázat, co všechno se dá o mlýně povědět. Akorát je škoda, že se vylámaly další zuby na palečném kole a proto ho nemůže mlynář návštěvníkům předvádět v pohybu.

Do termosky jsem si sebou udělala kafe a k obědu si vzala těstoviny s boloňskou omáčkou.
Po ránu bylo obzvlášť hnusně, pršelo a v tom dešti, když jsem nesla slepičkám zbytky od včerejška, na mě mňoukal u stodoly zrzavý kocourek, co si nás minulý týden vyhlídnul a zjistil, že by u nás asi chtěl bydlet. Sáhnout na sebe ještě moc nedá, ale je komunikativní a něco se mi snaží tou svou kočičí řečí říct. Škoda že tu řeč neumím, třeba by mi pověděl, odkud k nám přišel a proč. Je to ještě mrňátko a má moc rád mlíčko a do misky mu dávám suché pro koťata. Dala jsem mu mističky ke stodole ke zdi, pod břečťan, aby na něj nepršelo, ale dost dlouho mu trvalo, než to pochopil a přestal se tam něčeho bát.


A pak jsem už chtěla jet a koukám, že mám u auta zase skoro prázdné přední kolo. Petr mi ho kompresorem dofouknul a povídal, že se na to bude muset podívat... Hmm,  slibem nezarmoutíš a znáte to rčení o kovářově kobyle a ševcově ženě, ne?
V Zubrnicích, hned jak jsem zaparkovala na návsi na mě volala ze zastávky autobusu paní a já nějak vůbec netušila, kdo to je. Chvíli mi trvalo, než jsem jí v kapuci, kterou měla kvůli dešti na hlavě poznala, ale když mi řekla "Dobrý den, Dano", tak se mi konečně v hlavě rozsvítilo. Byla to paní vedoucí Lenka a povídala, že jedou s pánem na výlet a že mi u kolegyně Šárky nechala k podpisu smlouvu, protože je předělávali podle nějakého nového vzoru a taky že tam mám k podpisu hmotnou odpovědnost, vstupenky na mlýn a k tomu zálohu 500,- v drobných, abych mohla případně prodat vstupenky přímo na mlýně. No to snad néé... No už jo... Tedy prodávat budu moct až zítra, protože dneska je "Mezinárodní den muzeí" a vstup je zdarma.

V domě z Loubí, když jsem si šla pro klíč od mlýna, už paní v kostýmu kuchařky s mladou pomocnicí pekly koláče a když mě viděly, ptaly se mě, jestli jsem "ta nová mlynářka". No, jestli jsem nová mlynářka, to jsem zatím netušila, ale dneska a zítra určitě na mlýně jsem. A paní se mi smála a povídala, že jo, že jsem mlynářka, i když to ještě nevím a že prý mi má ušít kostým. Bude to snad jenom nějaká nabíraná sukně a šněrovací živůtek a zástěra a asi i něco na hlavu. Prý snad čepice... A jak tak na mě a mou velikost kouká, tak prý to bude zkoušet na Šárce, jenom udělá sukni o kousek delší. Achjo, tak to jsem teda taky úplně nechtěla, oblíkat se do nějaké maškary...

Na mlejně jsem zvládla odemknout a odkódovat bez problémů. Chvílemi poprchávalo a lidi moc nechodili a tak jsem si to tam, já holka zvědavá, prolezla od sklepa až na půdu! Objevila jsem spoustu věcí, co se návštěvníkům vůbec neukazují, třeba dveře z mlýnice zavřené na závoru a za nima suchý záchod se srdíčkem.❤️

 

A taky jsem se byla podívat nad mlýnem na docela velký, rákosem zarostlý rybníček, co sloužil jako nádrž pro náhon k mlýnskému kolu. Ucourala jsem si tam v trávě kalhoty až po kolena :-).

A pak už jsem seděla a čekala, jestli ještě někdo přijde. A přitom čekání mě napadlo to Hrabalovské: " Nudíte se, kupte si medvídka mývala." :-)

No ale nebylo to s tou nudou tak hrozné, za celý den přišlo přes třicet lidí. Dopoledne sice jenom šest, ale byli bezvadní a po obědě, když jsem přijížděla, už tam na mě zase čekala další skupinka. Těch bylo osm a mezi nimi byli dva, pán s paní, ale ti mi přišlo, že koukali divně... No každej nějak koukáme, ale obzvlášť o tom pánovi by se dalo říct, že "čuměl". A tak jsem je provedla mlýnicí a celým mlýnem a až nahoře u těch starých fotografií z rekonstrukce mlýna jsem zjistila, že ti dva jsou Němci a že tomu, co povídám, vůbec nerozumí :-). Tak to se nedivím, že koukali jinak, než ti ostatní. Pán se mi snažil vysvětlit, že matka jeho manželky pocházela z Mauerscheinu, což je zaniklá samota nad Zubrnicemi, cestou na Bukovou horu. Kdysi jsem se německy učila, ovšem s velkou nechutí a v podstatě němčině i trochu rozumím. Ovšem jenom když je to jednoduchá a pomalá řeč, pochopitelně, nesmí v tom být nějaké to jejich chrochtavé nářečí, ale mluvit bych si vůbec netroufla. Pochopila jsem ale, že si paní chce prohlédnout místa, odkud její předci pocházeli.

A po nich přišli další návštěvníci a jelikož byl celý den vstup zdarma, netrvala jsem na dodržování času prohlídek a vzala lidi na prohlídku i dřív nebo později. Nakonec mi den utekl jako voda a před pátou jsem zavřela pořádně všechny dveře a okna (snad), zhasla, zakódovala a jela.

Výklad při prohlídce si budu muset udělat, stejně jako na rychtě, především, když tam budou děti, trochu jako pohádku "o šikovném mlynáři" a ty odborné technické podrobnosti se sice taky časem líp naučím, ale nebudu z toho dělat přednášku o českém mlýnském složení a popisovat podrobně jednotlivé části mlýna taky nebudu. To ať si dělá pan mlynář. To přece od "mlynářky" nikdo čekat nemůže.

Jak jsem tam dopoledne tak seděla v otevřených dveřích do mlýnice a opírala se o obílené futro, byla jsem celá bílá od zdi a pán, hned z té první skupinky se mi smál, že jsem bílá od mouky a že je to stylové, lepší, než kdybych si po sobě sypala tu opravdovou mouku, jako mlynář ve filmu "Na samotě u lesa".


Svůj první den na mlýně jsem si vážně a nad očekávání hezky užila, měla jsem z toho docela dobrý pocit. Když nechodili lidi, tak jsem pozorovala u protějšího domu kočky. Napočítala jsem čtyři, černou, zrzavou, mourovatou a dlouhosrstou trochu do želvovinova. Asi tam mají taky rádi kočky, jako já.

Druhý den, v neděli ráno už bylo znát, že se nám počasí trochu vybírá. Nakrmila jsem slepice a zrzavého kocourka, vzala si sebou misku s jídlem k obědu, udělala si do termosky kávu a vyrazila jsem.

Za celé dopoledne nepřišel nikdo, ale moc mě to neudivilo, na rychtě jsme takových nedělí měli spousty. Přes poledne jsem si dojela ohřát oběd do domu z Loubí a probraly jsme se Šárkou to, jak to probíhalo včera, ten šrumec když byl vstup zdarma a jak je to dnes. Po obědě jsem měla na první prohlídku dva platící návštěvníky a před mlýnem celou výpravu Němců, co jsem je viděla, když jsem obědvala, jak si přes poledne kupovali u Šárky vstupenky. Žádnou prohlídku na okruh s průvodcem nechtěli, zaplatili si jen základní vstupné na dům z Loubí. Mně se ale pokusili přesvědčit, že mají vstupenku i na mlýn, ale nedala jsem se. Tak si pět z nich prohlídku zaplatilo a jelikož by z mého výkladu asi nic neměli, řekla jsem tedy, že OK a ať si mlýn projdou sami, že budou mít individuální prohlídku bez průvodce. S těmi dvěma, co měli zaplacenou prohlídku už z pokladny jsem to normálně prošla s výkladem a jak rychle si to proběhli ti "individualisti" ani nevím. Jenom jsem koukala, aby mi nevlezli někam, kam návštěvníky z bezpečnostních důvodů nepouštíme. Mlýnský kámen ani kolo nám neodnesli a proběhli to poměrně rychle, protože na ně venku čekal zbytek výpravy.

Potom mi volala kolegyně, že má v pokladně tři kolegyně z Rožnova a jestli je vezmu dřív než v půl, tak jsem řekla, že pochopitelně a ať nemají obavy, že mi tady žádný zástup zájemců o prohlídku nestojí a ani asi stát nebude. Tak přišly, mlýn si prohlédly a zase spěchaly zpátky, aby stihly návštěvní okruh se Šárkou. Ještě je zajímal dům naproti mlýnu, co původně k mlýnu také patřil a teď je v soukromém vlastnictví. Bydlí v něm totiž zakladatel zubrnického skanzenu.

Snímek obrazovky 2024-05-26 v 16.59.52.png

 

K tomu jedna z nich, ta nejstarší, povídala, že se vlastně s pánem zná osobně a i když jí ty druhé dvě přemlouvaly, aby ho došla pozdravit, tak to odmítla. Ještě jenom chtěly vyfotit před mlýnem a šupajdily zase zpět.

A mě na prohlídku v 15:30 nikdo nepřišel a já jenom seděla a kochala se tím, že se konečně udělalo hezky. Na sluníčku bylo najednou neskutečné horko. Jak se to může takhle fofrem obrátit, to mi teda někdo vysvětlete.

Chvilku před čtvrtou se přišel podívat na palečné kolo a na to, kolik je na něm vylámaných palců pan Tomáš, co zřejmě mlýn udržuje v chodu. Poprosila jsem ho, jestli by bylo možné od toho vodního kola palečné kolo odstavit, protože třeba děti, které jsou na prohlídku v úterý a ve středu nahlášené, asi moc nezajímá, jak se pohyb kola vevnitř přenáší a mouka mele, ale hlavně chtějí vidět, jak se venku točí vodní kolo a u něj sedí vodník s fajfkou. A nejlíp kdyby jim k tomu ještě "říkal Fando"...  :-) Pro ně bude lepší, než technické parametry mletí, nějaká pohádka o mlynáři a o hodném, nebo zlém vodníkovi. Tak řekl, že jo a že si jen dojde pro nářadí a udělal to. 

 

 

 

Na poslední prohlídku v 16.30 jsem prodala jednu rodinnou vstupenku a bylo to už i s ukázkou točícího vodního kola. Ze mlýna jsem odjížděla chvilku před pátou. Ještě jsem vrátila klíč od mlýna a řekla si o klíč od domu z Loubí, abych si mohla v úterý ráno, kdy tam mám službu, odemknout a jela domů. Pro tentokrát mám už v mlýně odslouženo a jak to bude příští měsíc netuším. Jsem docela zvědavá na rozpis, musím totiž uznat, že přes moje počáteční obavy se mi víkend na mlýně vlastně moc líbil.

 

 

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.