Tak už jsem asi vážně dočista mrtvej! Dívám se na své nehybné tělo z výšky 5 - 6-ti metrů už asi půl hodiny a nic se neděje. Šel jsem obvyklou zkratkou z hospody, bylo dusno, rychle se změnil tlak a od Čerchova se blížila bouřka. Už pár metrů před dřevěným můstkem přes potok mně začala silná bolest na hrudní kosti a přes můstek jsem doslova "přeletěl", abych "přistál" v měkkém kapradí. Masivní srdeční infarkt, rychlá a krásná smrt! Jenom nehmotné vědomí opustilo tělo a žije si dál.
Nad svým skonem kupodivu nijak netruchlím a potměšile se raduji z toho, že všechny ty neduhy a nemoci v mém těle se budou ještě dnes třást zimou v lednici, aby později shořely v kremační peci. Z mých morbidních myšlenek mě vytrhuje tichý, kovový hlas, který mně spisovnou češtinou sděluje, že mohu své tělo sledovat ještě 2 hodiny nebo se rozhodnout pro přesun do Vesmíru. Volím okamžitě druhou možnost, protože netoužím vidět, jak mě olizuje nějaké zvíře nebo jak mně "vandrák" vytahuje peněženku z kapsy. Ocitám se v kovovém pouzdře, cítím jeho rychlý pohyb směrem vzhůru a ztrácím vědomí.
Po procitnutí slyším ten samý hlas, který mě vítá na planetě, jejíž jméno neumím vyslovit. Je to můj asistent s podobou medůzy, který se mnou vede dlouhé rozhovory, ve kterých se zajímá o vyložené "blbosti" z mého života. "Proč jste krmil v zimě sýkorky?, To Vám nebylo líto peněz ?" Abych to trochu odlehčil, vyprávím mu příhodu z jednoho řeznictví ze 70-tých let. Řeznickému "krobiánovi", který prodával babičkám nepoživatelné "flákoty", jsem vehnal slzy do očí svým požadavkem na lůj pro sýkorky. Až doma jsem zjistil, že tam přibalil i 2 krásné bifteky, které jsem neplatil.
Náš rozhovor je náhle přerušen příchodem vysokého hodnostáře, který slavnostně vyhlašuje, že jsem byl vybrán pro život v Ráji! Poté mně všichni gratulují a já si všímám krásně vyšitých sýkorek na jejich pláštích. Sýkorky jsou tady totiž státním symbolem pro jejich statečnost a odolnost, s jakou snášejí zimní nepohodu. Jsem šťastný, že se nemusím vrátit znovu na naši planetu a prožít tam další život v těle mimina, které se právě narodilo někde v Indii nebo na Luníku v Košicích.
Příprava pro život v Ráji začíná výběrem "vhodného těla". Bez rozmýšlení vybírám našeho tenistu Jirku Hřebce, který byl ve svém mládí idolem mnoha žen. Volím "žrací" variantu těla / k dispozici je též čichání ke květům a pití ovocných nápojů /a radím se s asistentem ohledně velikosti jisté delikátní části těla, tak, aby se co nejvíc zamlouvala krásným "Nymfám". Po krátkém letu přistáváme na pláži s bílým pískem a z tyrkysově modrého moře ke mně s jásotem běží skupinka "Nymf".
Shazuji ze sebe do písku kraťasy a ...
_____________________________________________________________________________________________________
"Tak už vstávej, dědo ! Musíme jít nakoupit ! Né, já nemůžu, byl jsem vybranej !" Hrozné probuzení, místo Nymf manželka, Krasavce Hřebce nahradil starej dědek s taškou na kolečkách a místo krásného moře špinavej rybník!
Ten sen však byl tak krásný, že do příchodu zimy vyrobím další krmítka pro sýkorky! No, uznejte sami - co kdyby to tak fungovalo!?
