Mikuláš včera a dnes
Ilustrační foto: pixabay.com

Mikuláš včera a dnes

13. 12. 2020

Pozdě, ale přece jsem se rozhodla napsat něco mikulášského. Snad nebude vadit, že letos už Mikuláš chodil.

Jako malá holčička jsem Mikuláše zažila jednou. Byli jsme na návštěvě u tety, která bydlela nejblíže a Mikuláše nejspíš dělal strýc Edvard. Mohutný chlap, takže Mikuláš v jeho velikosti mne vyděsil natolik, že už to naši podruhé nezkoušeli. Ale Mikuláš na nás nezapomněl, každý rok ráno po Mikuláši jsme s bratrem u postýlek našli každý svůj talíř s ořechy, jablíčky, pomerančem a hlavně fíky! Tenkrát byly navlečené na provázku a svázané do kolečka, asi to taky pamatujete. Mám pocit, že tak dobré fíky jsem od té doby nejedla, ale každý rok dělám nové a nové výzkumy, jestli přece jen nepotkám tak lahodné fíky, jako byly za mého dětství.

V době studia na střední škole jsme vymysleli, že každý profesor od nás na Mikuláše dostane silonovou punčochu s bramborou, kusem uhlí a ještě něčím typickým pro jeho vyučovací předmět. Například tělocvikářka v silonce objevila ocelovou kouli na házení. Kdo ji tenkrát v tělocvičně ukradl, už nevím. Profesor známý svou žízní našel v silonce lahváče, o kterém prohlásil, že je to destilka (že jako destilovaná voda) a my si užívali toho, že jsme každou vyučovací hodinu trochu zkrátili zajímavou debatou s obdarovaným pedagogem.

Jako vdaná paní jsem kamarádce navrhla, že jejich školáčkovi uděláme mikulášskou nadílku. Vyšňořila jsem se černým kožichem, vtrhla k nim do kuchyně vyzbrojená koštětem a malý bleskurychle zmizel pod stolem. Pak přišel Mikuláš představovaný mým mužem. Klouček prohlásil "strýc Petr" a bylo po strachu. 205 cm živé délky mého muže i jeho charakteristickou chůzi mikulášské roucho nezamaskovalo.

Když našim starším dětem přibyl mladší bráška, udělali pro něj a pro kamaráda od sousedů mikulášskou nadílku. Syn  se převlékl za Mikuláše a dcera za anděla. Čerta s sebou neměli, přesto sousedovic kluk řičel hrůzou, kdežto náš synáček se Mikuláše se zájmem ptal: Jé, Vítku, co to máš na hlavě?

Jako pracovnice v neziskové organizaci pečující o postižené děti jsem dělala Mikuláše několikrát. Mám tolik dioptrií, že Mikuláš v mém ztvárnění byl brýlatý, ale nikomu to nepřišlo divné. Z knihy hříchů jsem četla silné i slabé stránky každého dítěte jak mi je rodiče prozradili. Pak dostal každý něco dobrého. Večery s pohoštěním pro rodiče, děti i nás asistentky byly příjemné a ráda na ně vzpomínám.

Letošní Mikuláš přinesl opravdové překvapení: 2.12 manžel přišel od lékaře s tím, že musí s nemocným palcem nastoupit do nemocnice. Čekala jej operace, takže když jsem mu do nemocnice vezla zapomenuté léky, našel je v sáčku s buráky, ovocem a sladkostmi. Operovali jej 10.12., a když to dobře dopadlo, oddechla jsem si. Některá překvapení nemusím. 

Přeji všem čtenářům krásný advent bez překvapení ze zdravotního stavu a bez pobytu v nemocnici. Ať máme všichni dost sil na oslavu setkání s rodinou i na Silvestra!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.