Pařeniště a jeho parametry, typy
Skutečné pařeniště je ohraničený prostor, jáma v zemi, která má hloubku cca 50-60 cm (teplé pařeniště, pařenišťata na výsadbu rané zeleniny v březnu i mělčí, nejméně však 30 cm) a nad ní je rám ze dřeva, betonu, plastu, přikrytý průhlednou hmotou. Výška pařeniště nad zemí může být 30-50-80 cm, ale i více. Důležité je aby pařeniště mělo i nějaké rozumné rozměry. Prostor 1x1 m se krásně zalévá, pleje i osazuje, ale snadno se přehřívá v létě (když ho po chladných nocích na jaře i po Anně zapomenete odkrýt), velmi rychle vychladne a v části nad zemí i promrzne – to zejména pokud ho využíváme již v únoru, březnu. Mnohdy nepomůže ani zakrývání rohožemi, polystyrénovými deskami…
Rozumná minimální velikost je někde na rozměrech 100x200 cm. Pokud si vytváříte své pařeniště, nekupujete ho, mějte na paměti, aby šířka nepřesáhla cca 1,5 m a měli jste možnost se o rám pařeniště plnou vahou těla opřít a aby se horní plocha (skleněná či plastová) dala snadno, bez rozebírání konstrukce, odstranit celá. To oceníte při pletí střední části plochy a výsadbě do stejných míst. Moderní montovaná pařenišťátka z kvalitního komůrkového plastu a tenkých kovových profilů to obyčejně nesplňují, navíc se spíše používají jen jako kryt „běžného záhonu“, bez zakládání hřející hmoty.
Velmi levné topení
Na založení pařeniště potřebujete buď čerstvý koňský, hovězí či jiný hnůj, popřípadě suchou slámu, suché listí a kvalitní kompostovou zeminu. Při použití slamnatého koňského a hovězího hnoje už do něj nemícháme žádné další „živné hmoty“, můžeme ho promíchat se suchým listím, další slámou, pokud na ní dodavatel (chovatel) šetřil. Sešlápnutá a horkou vodou prolitá hmota (do výšky „jámy“ nebo těsně pod ní) začne během velmi krátké doby hřát a poskytuje dobré podmínky pro výsadbu nad ní. Nad hnůj navrstvíme 20-30 cm kompostu (mezi sklem či jinou průhlednou hmotou a rostlinami by mělo být min. 20 cm) a do něj sázíme saláty, kedlubny, sejeme ředkvičky… Zemina i hřející hmota si postupem času sedá, zvětšuje se vzdálenost k průhlednému krytu. Po sklizni můžeme pařeniště využít na výrobu sadby zeleniny, květin, nebo ho opět osadit další zeleninou. Ve vysokých pařeništích se v době, kdy nebylo moc skleníků, pěstovala i rajčata, okurky na rychlení. Ostatní hnoje, obyčejně mnohem hutnější mícháme před sešlápnutí se slámou, suchým listím, do vody na prolévání můžeme přidat nějaké hnojivo, buď jen dusíkaté (močovina, ledky), nebo i kombinovaná s vyšším obsahem dusíku. Hnojivo přidáváme i v případě, že do pařeništní jámy dáváme jen listí a slámu. Zatímco pařenišťata založená hnojem hovězím a koňským vydrží hřát cca 2–3 měsíce, další hmoty se sice nezahřívají tak rychle a intenzivně, ale teplo produkují déle, u listí a jeho směsi se slámou i půl roku. To je dobré třeba pro okurky, papriky, lilky, melouny v oblastech a ročnících, kdy se opožďují velcí (polovina května) i malí (začátek června) ledoví muži a v oblastech, které nejsou vyhlášeny jako zelinářské.
Vyvýšený záhon – tak trochu jiné pařeniště
Moderní či módní vyvýšené záhony, pokud se zakládají tak, že na jejich spodu je velké množství organické hmoty a až po zimě, jsou v podstatě také něco jako pařeniště. Je to skvělá věc. Nikdy je nepřelijete, snadno se zemina v nich prohřívá a drží teplo, stíněním jejich boků lze bránit i proti přehřátí. Ideální by bylo, kdyby v době, kdy je tepla nadbytek, byly strany vystavené slunci bílé či dokonce lesklé, teplo odrážející a na jaře, na podzim tmavé, aby teplo absorbovaly. I to se dá zařídit, a není to finančně ani pracovně náročné. Existují přece fólie bílé černé, netkanky ve stejných barvách, dokonce i fólie z jedné strany bílé, ze druhé černé… Nad časnými (pozdními) výsevy či výsadbami můžeme v době, kdy hrozí výrazný pokles teploty natáhnout nějakou fólii, skleněné či plastové okno. Pokud máte vyvýšené záhony uniformní velikosti, vyplatí se udělat si i několik rámů se sklem (fólií, průhledným plastem,…) a ty využívat jak na jaře, tak na podzim.
Voda v zahradě
Jak si usnadnit zálivku? Jak jí omezit na minimum? Jak vyřešit, že některé druhy zeleniny úplně pokryjí celý záhon? Pracovně nejnáročnější je střídání okopávky a plošné zálivky. Po vydatné zálivce je dobré rostliny okopat či nakypřit půdu v meziřadí. Vedle toho, že se omezí neproduktivní výpar, zabrání se tím i klíčení a růstu plevelů. Na čas náročnější ale na spotřebu vody je zalévání jednotlivých rostlin a následná okopávka či kypření. U druhů, které zaplní celý záhon listy a výhony, si při výsadbě dejte ke každé sazenici kolík. Pak uvidíte kam zalévat, nemusíte namáčet celé rostliny ani jejich plody. „Sofistikovaným řešením“ je použití plastových lahví (od 1,5 l objemu výše) od různých nápojů. Odřízneme jen vršek, do víčka uděláme otvor cca 4mm v průměru a zahrábneme je vedle rostlin, do zóny kořenů. Povrch zůstává suchý a kyprý, což je dobré, na takové plochy neradi lezou slimáci i šneci. Jde to použít u výsadeb, u výsevů přicházejí v úvahu výše uvedené příklady, nebo v do roviny upravených záhonů například zálivka do brázdy mezi řádky, zálivka podmokem. Takto můžete zalévat každé druhé meziřadí, voda se totiž vsakuje jak vlevo, tak vpravo.
Pěstování celeru
Slyšel jsem, že pokud muž sám od sebe pěstuje celer, jde o sebekritiku, pokud chce mít v zahradě celer žena, jde o kritiku. Celer je jednou z výjimek, pokud jde o hnojení. Snáší chloridová hnojiva. Má rád živné, teplé a vlhké půdy. Tedy něco jako okurky, košťáloviny, rajčata. Vysazuje se co nejmělčeji, nať, pokud je zdravá, se neotrhává, celery se neokrajují nožem. Berte si příklad z polních výsadeb. Tam se vysadí, zalévá, popřípadě hnojí, ale nic víc (tedy krom ochrany například proti septorióze). Nevím, jestli se (podle tradovaných či nově objevených pravidel – různě /ne/vědecky zdůvodněných) vedle sebe tyto rostliny hodí, ale celer krásně narůstá na okrajích původně teplých pařenišť s hojně zalévanou výsadbou okurek, na okrajích záhonů vedle košťálovin, rajčat. I tady se hodí zálivka podmokem. Pokud během vegetace zaléváte rajčata pak do řádky mezi celer a rajčata, pokud je necháváte jako na poli, na straně odvrácené.
Pór či pórek
V kultuře jsou odrůdy letních a zimních pórů. Z letních je stále v kurzu STAROZAGORSKI KAMIŠ. Dorůstá výšky i jednoho metru, je světlejší, tenčí, měl by se sklízet před příchodem mrazíků. Aby byl opravdu letní, můžeme ho také vysadit na obvod pařeniště. Voda, teplo a živiny mu dělají dobře, budete ho moct sklízet mnohem dříve. Druhá skupina, odrůdy nižšího vzrůstu, tmavě zelené mají určitou odolnost proti mrazům v zimě. Podle toho se někdy ještě dělí na podzimní a zimní. Někdy na začátku jsem psal o tom, že se vysazuje do brázd a přihrnuje, aby vybělená část byla co nejdelší. Na poli se to sice nedělá, ale v zahradě to není na škodu se takto o pór postarat. Potíž je při jeho sklizni. Mělko vysazený se v zimě snáze dobýt než ten s kořeny v hloubce kolikrát větší než 15 cm. Tady se hodí nějaká pokrývka proti rychlému zamrzání země v okolí rostlin, například suché listí dávané až těsně před mrazy a překryté chvojím. Dost pomůže i výsadba někde mimo okraj záhonů na terasách, kde zem promrzá nejdříve.
Hnojení
Ještě jednou se dotknu hnojení v jednotlivých tratích. První trať je hnojená hnojem jako zdrojem humusu a živin. K tomuto základu se přidává hnojení další (jak bylo uvedeno v minulých dílech). Zelenina pěstovaná v první trati dobře dokáže využít (vedle jiných prvků) zejména dusík. Ten proto neutíká do hloubky, nevymývá se. Druhá trať má ještě v zemi nějakou tu živinu (dík jisté části literatury s obavami hlídáme N) z předchozího roku, snad 15-20 % ale rostliny jich potřebují více, dohnojují se podle jejich nároků. Třetí trať má humusu i živin z hnoje v půdě minimum (snad 5%). Bez hnojení ředkvičky i špenát (salát a další) v této trati narostou, obava z obsahu dusičnanů u většiny lidí klesá k nule, ale výnosy, rychlost růstu a kvalita sklizně bez přidaných živin nic moc. Hnojit lze i jinými než strojenými hnojivy. Existují odpady z průmyslové výroby, organická hnojiva vznikající z odpadu zpracovávaného v kafilériích. U nich je možné docela přesně určit, kolik živin obsahují. To u další skupiny používaných hnojivých hmot není moc jisté. Výluhy z kopřiv a dalších rostlin, kde je v návodu „namačkáme (našlapeme) do nádoby co nejvíce kopřiv, zalijeme je vodou a necháme vykvasit“ toto nesplňují, ale proč je nepoužít, když to zelenině i pěstitelům samotným dělá dobře.
Ivan Dvořák
