Mých 30 let - Moje ztráty a nálezy
FOTO:archiv autorky

Mých 30 let - Moje ztráty a nálezy

19. 11. 2019

Když přišla sametová revoluce v listopadu 1989, bylo mi 41 let. Měla jsem hodného manžela, tři děti, třípokojový družstevní byt v paneláku a zajímavé zaměstnání - tedy všechno, co patří ke spokojenému životu. Proto jsem se na změny dívala spíše s despektem, a rozhodně jsem necinkala klíči. Podvědomě jsem cítila, že nadcházející dny, měsíce a roky nám všem zasáhnou radikálně do našich životů. 

Pracovala jsem na letišti v Holešově u Řízení letového provozu na pracovišti Briefing, což znamená poskytování předletových informací. Získat tuto pozici mě stálo velké úsilí. Při třech dětech jsem se musela po nocích připravovat na náročné zkoušky z meteorologie, ze zeměpisu, navigace, leteckých předpisů, anglických zkratek... Sloužila jsem tzv. dvanáctky, ve volných dnech jsem se naplno věnovala rodině, jinak mě musela zastoupit starší dcera a manžel.  

Když se postupně začaly zavírat a privatizovat podniky, došlo i na naše město, kde ukončily svoje trvání skoro všechny závody - Loana, TON, Dřevopodnik. Nakonec se zprivatizovalo i letiště. Nový majitel ho získal za 30 miliónů a nikdy tam leteckou činnost neprovozoval. Prodal ho za 330 miliónů Zlínskému kraji, který tam zřídil naši známou "průmyslovou zónu", na které není žádný průmysl. 

Tak jsem se pár roků před důchodem zaregistrovala, plná očekávání, na úřadě práce. Po půl roce marného hledání zaměstnání přišla beznaděj a deprese. Potom jsem náhodou objevila v novinách inzerát, že velký strojírenský podnik v Hulíně hledá pracovnici do prodeje náhradních dílů  -  angličtina byla podmínkou. Riskla jsem pohovor, a když jsem byla přijata, měla jsem 4 měsíce na to, angličtinu se pořádně naučit. Zaplatila jsem si vysokoškolačku, která ji do mě vtloukala. Nakonec jsem na tomto místě pracovala šest let, a ani jeden den jsem nebyla nemocná. Musela jsem se naučit číst technické výkresy. Karusely, které se v TOSu vyrábějí, jsou vysoké 6 m a mají několik set náhradních dílů. Práce byla hodně náročná, ale dobře oceněná na výplatní pásce. Stejně jsem ale využila  možnosti a v 54 letech jsem odešla do předčasného důchodu. Jenže všechny stresy, které se ve mně nahromadily, způsobily, že bezstarostný důchod se nekonal. Po roce mi byla diagnostikována rakovina vaječníků a metastáze v lymfatickém systému. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale já, i přes špatné prognózy, jsem ji porazila. Díky profesionalitě mladých lékařů na Žlutém kopci v Brně a po náročné chemoterapii jsem se znovu vrátila do života. 

Těsně před mým onemocněním jsme si kousek od Holešova koupili malý domeček u lesa. Možná, že právě tato skutečnost mi pomohla k uzdravení. Ze začátku to bylo velmi těžké, všechny síly mě opustily a návrat do zajetých kolejí byl náročný. Nejčastější slova, která jsem slyšela od manžela, byla: "Musíš být trpělivá", a to já nejsem. Nicméně po roce už jsem běhala a organizovala, jako za starých časů, dá se říct, že ještě rychleji. Od té doby mám všechny koníčky, které znáte, chodím po horách, navštěvuji U3V ve Zlíně, fotím, starám se o zahrádku, o čtyři kočky, hlídám vnuky, pomáhám synovi v KNIZE  a jsem neustále na íčku. Péči o domácnost ale docela zvládám. 

Když už jsem si myslela, že mě v životě nemůže nic překvapit, přišla nejmladší dcera s tím, že k malému ročnímu klukovi čeká další dva, a že to není dobré, že mají oba jen jeden cévní okruh. Doktoři jí radili, že ji má manžel dopravit do Belgie, tam prý jsou na tyto případy specialisté. Druhý den se ale ozvali, že má okamžitě odjet do Prahy do Podolí, že přijede pan profesor ze stáže z Paříže a že jí provede ten zákrok sám se svým týmem. Operovali ji v neděli. Mělo se jednat  o zapouzdření jednoho plodu. Operace však proběhla nad očekávání, a naši páni doktoři to dokázali zachránit nám oba vnuky, každý už měl svoji vlastní výživu. Byla jedna z prvních, která takovou, dnes již běžnou, operaci prodělala. Kluci jsou zdraví a akční až moc, brzy budou mít šest roků. Když někdo nadává na naše zdravotnictví, musím oponovat, máme s ním jenom ty nejlepší zkušenosti. 

Na světě, upostřed mojí velké rodiny, jsem moc ráda, mám hodně kamarádů, každý den hodně zážitků. Jen ta naše politická scéna mě nenechává klidnou, to jistě "íčkaři" zaznamenali. Nelíbí se mi, že po nástupu nové vlády a staronového pana prezidenta došlo k rozdělení naší společnosti, že místo, aby ji spojoval, ji úmyslně rozděluje a ještě má z toho radost. Nelíbí se mi, že internet je plný lživých zpráv, že někteří jim věří a populisté toho náležitě využívají. 

Važme si demokracie, važme si toho, že každý můžeme vyjádřit svůj názor, a buďme k sobě tolerantnější, já to od zítřka zkusím. 

Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eliška Murasová
Marie, zažila jsi toho požehnaně. Klobouk dolů, jsem ráda, že jsem Tě poznala i osobně.
Libor Ptáček
Maruško, krásný článek. Vytisknout a k výročí lepit na plakátovací stěny. Hlavně ten přechod ke kapitalismu a pádu firem je výstižný i o tom našem zdravotnictví. Je znát že kdo umí a kdo chce má naději na slušný život. Jen škoda že překonat ty nástrahy a dostat se dále nemá od Boha naděleno každý. Přeji i nadále hodně štěstí do života.
Marie Faldynová
Je vidět, že se umíte poprat se životem. Přeji hodně síly a hodně radosti z vnoučat!
Zdena Proboštová
Prezident a vláda rozdělují společnost?! Opravdu si to myslíte?Co když společnost rozděluje někdo jiný, ten který nahlas křičí o rozdělování, ponouká k anarchii a nechce připustit, že většina národa si ty dva zvolila ve svobodných demokratických volbách. Tohle je diskutabilní a tak jen tahle noticka
Hana Rypáčková
Máš pravdu Marie. Jsi hodna obdivu...Hodně štěstí.,
Soňa Prachfeldová
S velkým dojetím jsem vnímala vašich 30 let. Nádherní kluci a přeji jen to radostné a dobré !
Jitka Hašková
Marie smekám před tebou a přeji hodně zdraví v da!ších letech.
ivana kosťunová
To je opravdu silný příběh- umíte se s životem poprat. Přeji vašim vnoučkům, aby tuto vlastnost po vás zdědili. Také si umíte vytvořit vlastní názor a obhájit ho. I když se názorově někdy lišíme, jste důstojný protivník :)) :))
Eva Mužíková
Maruško, máte můj velký obdiv, opravdu. Nádherní kloučci.
Zuzana Pivcová
Úžasné, Maruško, tak jako jsi se svou vitalitou úžasná Ty. A ty děti jsou krásné, se svýma nádhernýma očima. Nedovedu si představit, že málem nežily.
Elena Valeriánová
Marie, hodně zdraví a všechno štěstí světa pro vás i celou vaši rodinu. Jste obdivuhodná.
Dana Puchalská
Maruško, musím Ti vyseknout hlubokou poklonu. A ať se Ti teď už daří jenom dobře. A mezi námi, naši doktoři jsou skutečně "machři". Vím o tom své.
Marie Seitlová
Maruško, zajímavé čtení. Přeji hodně zdraví, elánu, fotek a hlavně radost v rodině. Ti okatí krásní kloučci ať rostou, jsou úžasní.
Naděžda Špásová
Titulní fotka nemá chybu, jsou to krásní klučíci. :-)
Naděžda Špásová
Maruško, hezky se to četlo. Navíc jsem zažila to samé v posledním zaměstnání. Taky jsem si umínila, že to přežiju, a i když se podvědomě pořád bojím, říkám si, že jsem v pořádku. Co se tu děje se mi taky nelíbí. Přeji ti ještě spoustu šťastných a spokojených let. :-)
Věra Ježková
Maruško, máte můj obdiv. Přeji vám hodně zdraví a radosti ze života. Kluci jsou krásní.
Marie Měchurová
Napsala jsme tento článek hlavně proto, aby ti škarohlídové viděli, že vstupem do EÚ jsme se zařadili mezi vyspělé země, a že naše zdravotnictví hodně pokročilo. Dnes jsem slyšela v rozhlase, že někde otvírají novou magnetickou rezonanci za evropské dotace. Tam by měly směřovat, a ne na nějaká řepková pole, která zamořují naši krajinu.
Anna Potůčková
Hodně pestrých 30 let Tvého života. Přeji hodně zdraví, elánu a spoustu krásných výletů a fotografií z nich!
Mirek Hahn
Smekám! A přeju další roky plné koníčků :-)