Jedna nedávná studie se zabývala pátráním, co by dělali senioři rádi, aby se cítili co nejspokojenější. Výsledky průzkumu naznačily, že mnozí by rádi těžili z toho, jaké věci je zajímaly ještě ve školním věku, a že by na své někdejší zájmy rádi navázali.
Čas od času se k tomu naskytne nečekaná příležitost a člověk dostane novou šanci, vrátit se k někdejšímu koníčku, který díky svým životním zkušenostem dokáže rozvíjet a zdokonalit, i třeba v nějaké nové souvislosti.
Svědčí o tom příklad jedné starší dámy, která coby školačka sbírala panenky a místo starých obnošených šatiček jim šila nové. V dospělém věku šila místo toho na své dcerky. V ještě zralejším věku se rozhodla napsat knížku pro děti, ale scházely jí ilustrace. Při té příležitosti ji napadlo, že by k tomu mohla použít panenky. Začala se tématikou panenek zabývat podrobněji, nejen je opět sbírat, ale i sama je vyrábět, fotografovat, úspěšně vystavovat. Z dětského koníčku se stal takřka profesionální zájem.
Podobně se může člověk vrátit k jiným ručním pracem, hudbě, fotografování, výtvarnictví, ale i ke sportu, třeba v podobě místního trenéra, nebo k práci novináře. Ať už budoucnost přinese cokoliv, i když se nestaneme profesionály, můžeme stále zkoušet nové věci - jen pro zábavu či pro radost svou i druhých.
Zamyslete se nad tím, co jste rádi dělali, když vám bylo třeba deset. A jakým zálibám se oddáváte nyní? Je něco, co sice třeba není přímo oživením vašeho dětského koníčku, ale v nějaké podobě s ním souvisí, navazuje na něj?
Bude pro nás potěšením dozvědět se o zájmech a zálibách, které jste měli, ať už jen v dětství, nebo jste je dříve či později znovuobjevili a ony dokázaly obohatit váš život.
