Martýrium nešťastné povahy
Foto: autor

Martýrium nešťastné povahy

4. 9. 2019

Vypůjčím si slova klasika…… „Rozmohl se nám tady takový nešvar……“

Ne, nebojte se, nepůjde o ono slovíčko nevhodné pro děti. Náš nešvar se týká závisti, trochu skryté a maskované, nicméně silné a svými nositeli málo ovládané. Pravda, máme to trochu v genech a nebudu připomínat, jak a kdy se nám to tam dostalo, je to asi dostatečně známo.

Rajské byly první roky té epochy, kdy bylo co závidět. Jednoduše a polopaticky, nic složitého. Soused má BMW ! Pacholek jeden ! Jenže tohle povyražení následující roky závistivcům vzaly. Najednou nebyl žádný problém přivézt si z autobazaru před barák taky BMW. Sice sedmnáct let staré, nárazník přilepený kobercovou páskou, karoserie napatlaná silnou vrstvou politury na nábytek, spotřeba 14 na 100 ale bylo za hubičku, …a před barákem parádu udělalo. Co sousede…, já pán, ty pán.

A sakra… Co teď závidět ?

Další roky byly ve znamení zmatků a hledání. S jednoduchostí už závistivec nevystačil. Chvíli to vypadalo, že objektem závisti by se mohly stát nové, mladé a blonďaté partnerky, pořízené díky vlastnictví BMW. Slepá ulička. Nebylo to ono, tohle hřiště hlavně pro muže generovalo spoustu povinností a starostí a majetkových katastrof a ani závistivec nechtěl být vnímán jako šovinistické prase.

A pak to přišlo… Objekt všech objektů, nepřekonatelný, svatý grál závisti. Osobnostní vlastnosti, schopnosti a stupeň nejvyšší… inteligence ! To je ono ! To si nelze koupit, pořídit, předstírat. Inteligenci lze závidět navždy a bez omezení, čistě a z celého srdce. A jak krásně se s tím dá pracovat ! Rozvíjet, rozšiřovat, zlepšovat…. Dovolávat se svých práv z titulu hlouposti, proti prohnilým a nesnesitelným intelektuálům. Co na tom, že historicky byli za dopředným pohybem celé společnosti převážně intelektuálové. Jasně, sobci, nikoho jiného tam nepustili. Vždycky něco nového vymysleli. Jako by jim to staré nebylo dost dobré…. To se jim to vymýšlelo, když si to vyseděli ve škole a bavilo je sebevzdělávání. To my, jsme se statečně a odhodlaně na školu vybodli a šli makat…

…..teď jak to píšu, si uvědomuju, jak ti chytří a ještě k tomu inteligentní, jsou opravdu strašná sebranka. Ale všeho do času, my máme také svá práva a ten pán, co nám rozumí a bere se za nás… a ten druhý taky….. však ještě uvidíme, vy lepšolidi !

Ale co potom ? Potom už bude opravdu obtížné něco závidět…

Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladimír Číp
Šepoty a výkřiky.
Drahomíra Stínilová
Když člověka nenapadne, že by mu mohl někdo něco závidět, tak ho vesměs ani nenapadne někomu něco závidět. Je to možná naivní, ale chce to vlastní vnitřní svět.
Hana Rypáčková
Napřed závist, pak nenávist. Ale písnička o závisti se povedla.. Jako článek, fakt síla.
Mirek Hahn
Děkuji dámy, vážím si toho.
Eva Mužíková
Kdo umí, ten umí. Já každého, kdo umí napsat takovýto příspěvek obdivuji.
Blanka Macháčková
Závidím, že jsem to nenapsala já. A taky závidím těm, co umí dát víc než 5 hvězdiček.
Zdenka Jírová
Je to pravda, že závist je jednou z nejhorších lidských neřestí. Tím se určitě lišíme od zvířat. Závidět se dá naprosto všechno, nejen BMW nebo bloňďatá krasavice. Závidět se dá dobrý vztah, hodné děti i vzdělání. Někdy se divíte, proč vás sousedka přestala zdravit nebo se stala odměřenou? Třeba proto, že vás chodí ve stáří navštěvovat děti nebo vnoučata častěji ne ji. I to se dá závidět. Asi ta Nesmrtelná teta nás opravdu nikdy zcela neopustí.
Jiří Libánský
Vždy byli lidé, kteří svým vzděláním, inteligencí, zkušenostmi a hlavně obyčejnou lidskou moudrostí nad ostatní vynikali. Vždy největší rozmach společenský i ekonomický nastal v dobách, kdy společnost postavila tyto lidi na vedocí místa, nebo je jen prostě nechal jít příkladem. V dobách, kdy byli jako nepřátelé pracujícího posláni do pracovních táborů a nebo na pomocné práce, nastala totální devastace společnosti. Bohužel se znovu hovoří o nepřátelích pracujícího lidu, o zhrzených intelektuálech, zaprodaných umělcích. To čemu se říká elita národa musí mít náš respekt a důvěru a tu si musí vybudovat a musí být přirozená. Jen ten, kdo sám chce získat moc, se snaží ze všech sil rozdělit společnost a společnost od přirozené vedoucí úlohy národní elity odtrhnout. Třeba i pomluvami a vyvoláváním závisti.
Mirek Hahn
Protože překonáváním spousty překážek a zpracováním spousty zkušeností získá člověk poctivou a silnou sebedůvěru a má svou svobodu o co opřít....
Jitka Caklová
Mirku díky. Samotnou mě překvapilo, jak se při čtení i po přečtení Tvého článku, ve svých 70ti letech, cítím svobodně.
Mirek Hahn
Jana - pravděpodobně se nemýlíte, musím smeknout, váš závěr dává smysl. I když, musím přiznat, já jsem ho při koncipování neviděl. Ale formuloval jsem to tak, aby bylo možné dávat tomu vlastní (čtenářský) význam v několika rovinách.
Jana Kollinová
Článek mě zaujal. Pravděpodobně se mýlím, ale vnímám zde lidskou závist jen jako průvodní jev mnohem závažnější "diagnózy," které se autor věnuje v závěru článku. Lidé zde popisovaní by mohli být zařazení do jinde uvedené skupiny nazývané "DUŠEVNÍMI PROLETÁŘI." Závist může být považována i za kladný emoční projev. Dle R. Wigginse :"Závist je nejupřímnější formou uznání."
Jarmila Komberec Jakubcová
Naprosto souhlasím s větou Zuzky "závist světem vládne". Je to přirozená lidsá vlastnost a není na světě člověk, který by neřekl "to ti závidím". A nemusí to být projev zášti. V poslední době jsem pár lidí hodně naštvala když na otázku "jak se máš" odpovím "jsem šťastná a spokojená". Ano já opravdu jsem spokojený člověk a přeji to každému.
Zuzana Pivcová
Závist světem vládne, to je marné. Vždy se najde něco, co je možno závidět. Ale člověk by si měl pokaždé říct: Je co závidět? Je to a to pro mě životně důležité? A co já jsem pro to a to udělal/a, abych byl/a spokojenější s tím, co mám, co umím? Vždycky si vybavím scénu, kdy přede mnou v archivu před lety "explodovala" jedna kolegyně s výrokem, že já umím jazyky a pracovně stále někam jezdím, zatímco ona celé roky akorát utírala zadečky dětem a dál to nedotáhla. Úplně mi vyhrkly slzy. Řekla jsem jen, jak může být šťastná, že má to, co jiní třeba mít nemohou...
Marie Doušová
Závist - ošklivá vlastnost.
Dana Puchalská
Paráda.
Věra Ježková
Mirku, perfektní. Dopředný pohyb je skvělý neologismus.
Jitka Hašková
Velmi výstižné.