Duškova přikázání
FOTO: Ben Skála – Vlastní dílo, CC BY-SA 2.5, commons.wikimedia.org

Duškova přikázání

20. 7. 2019

Nejsem padlá na hlavu, abych nevěděla, že s přibývajícím věkem nastupují logicky i zdravotní problémy. U každého je to jiné a samozřejmě sehrává důležitou roli řada faktorů. Genetické zatížení, životní styl, povaha a přístup k životu…

Co nás však všechny bezvýhradně spojuje, je touha se těchto potíží zbavit nebo je alespoň zmírnit. Anebo – což je mnohem složitější, naučit se s nimi žít.

Myslela jsem, že po výměně obou kyčelních kloubů mám vyhráno. Vůbec mi nedošlo, kolik mám v těle ještě dalších kloubů, svalů, šlach a úponů. A ty se na mě domluvily a začaly mě honit po doktorech.

Celý loňský rok a ještě půlku letošního jsem obcházela specialisty. Vzala jsem to od ortopeda, který mě operoval, přes neuroložku, revmatologa, lékaře z Centra pro léčbu bolesti, rehabilitačního doktora, hematologa až po sportovního lékaře, u něhož mi schůzku domluvil můj syn, bývalý ligový fotbalista. Absolvovala jsem bezpočet vyšetření, cétéček a magnetických rezonancí, které odhalily několik jasných nálezů, byla jsem zahrnuta množstvím diagnóz nejroztodivnějších názvů, strávila jsem tři týdny léčebného pobytu v lázních. Měla jsem pocit, že si mě všichni přehazují jak horký brambor a moc si se mnou nevědí rady.

Jak jsem tak postupně získávala stále více informací ze svého okolí a z internetu, došla jsem k závěru, že „osm z deseti specialistů“ naznačuje příčinu veškerých problémů v psychice. A v totální absenci komplexního pohledu na stav pacienta. Dokonce i můj ortoped operatér, jinak čistě exaktní ranař, mi s nečekanou pokorou převyprávěl, jak kamarádka jeho ženy s talentem čarodějky vyléčila manželčinu úpornou bradavici zaříkáváním!!!

K završení všeho mi poslední rehabilitační lékařka, propagující alternativní medicínu, rovnou napsala doporučení na psychologické vyšetření do Hnízda zdraví, což je soukromá klinika známého psychosomatika… Tedy ne přímo osobně k němu, ale k jiné zkušené paní doktorce. Moc se mi tam nechtělo, protože zatím jsem i ty nejhorší svoje životní stresy dokázala překonat sama.

Ale nakonec jsem šla.

Paní doktorka byla velmi milá, pozorná, empatická… Podala mi krabici s kapesníčky, když došlo na slzy, což se při takových sebezpytných psychoanalýzách stává běžně. Ochotně si ke mně podřepla, aniž by jí luplo v kolenou, a něžně mě držela za ruku, než pominul krátký příval sebelítosti. Pak si opět sedla k počítači a pečlivě zaznamenávala mé vyprávění o životě. Hodina však byla příliš krátká na dokončení lékařské zprávy a jejího vyhodnocení. Zaplatila jsem u pokladny tisíc korun a zpráva mi přišla za pár dní emailem. Čtyři hustě popsané stránky, z nichž jsem se o sobě, o svých potížích a jejich řešení nedozvěděla zhola, ale zhola nic nového. Všechno jsem dávno věděla a měla stokrát probrané se svými nejbližšími v rodině, anebo ještě podrobněji s kamarádkami. A zadarmo…

Nicméně pokračovala jsem (a stále pokračuji) ve své nejoblíbenější autoterapii, což je psaní, ale také v rehabilitacích, chůzi, plavání, jízdě na kole. Nikoli denně, ne do úmoru. Bez vražedného nasazení, jen jemně, pozvolna, rekreačně… Začátkem léta bolesti ramene ustoupily. Samy od sebe. Ne že bych jako zázrakem vylétla z Hnízda zdraví zcela bez problémů, ale něco jsem si odtamtud přece jenom odnesla.

V čekárně na nástěnce jsem objevila pár rad do života od Jaroslava Duška…

Pan Dušek není muž mých snů. Měla jsem kdysi ve vysílání jeho ženu a věřte, milé dámy, že každodenní všední život po jeho boku není rozhodně procházka růžovým sadem. Ale svým způsobem ho obdivuji. Viděla jsem pár jeho představení, která mají své kouzlo, a on sám je ve všem, co předvádí, neodolatelný.

Žít bych s ním nechtěla, naštěstí bezpochyby ani on se mnou, ale těch pár jeho přikázání jsem si opsala. Netuším sice, jakým trikem si je všechny uvědomit dříve než něco neuváženě vykonám či vyslovím, ale kdybych to dokázala, jsem si jistá, že bych byla nadosmrti šťastná. A bez bolesti…

 

NÁVOD NA ŽIVOT PODLE JAROSLAVA DUŠKA

 

1.    Když se ti něco líbí, řekni to

2.    Když se ti něco nelíbí, řekni to

3.    Když se ti po někom stýská, zavolej mu

4.    Když se chceš s někým setkat, pozvi ho

5.    Když něco chceš, popros 

8.    Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy

9.    Nikdy se nehádej

10. Mysli na to, že každý má svou pravdu, a ta se nemusí shodovat vždycky s tou tvojí

11. Nestýkej se s lidmi, které považuješ za špatné

12. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě

13. Okolní svět není ani dobrý ani špatný a je mu zcela lhostejné, že existuješ

14. Z každé události se snaž získat pro sebe něco důležitého

15. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen

16. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě

17. Nelituj času ani peněz na štěstí z poznávání světa

18. V životě vždycky spoléhej sám na sebe

19. Věř svým pocitům

20. Nebuď suchar

21. K ženám, ale i k mužům a dětem buď trpělivý a trochu shovívavý

22. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu

23. Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být nemusí

24. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti

 

Hezké vztahy a léto bez bolesti vám přeje

HŠ.

Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Se zájmem jsem si znovu přečetla návod na život podle J. Duška. Celý svůj život jsem nepotřebovala žádný návod jak plnohodnotně žít. Nyní v seniorském věku mohu pouze bilancovat a srovnávat, jak jsem se do různých studií, pravidel, desatera přikázání nebo doporučení vešla. Ze zde citovaných je to pravidlo č. 18 a č. 19. Věř svým pocitům. Při tom zůstanu i nadále. Pravidlo č. 2. Když se ti něco nelíbí, řekni to. Tak je mi bližší rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato," mám životem prověřené. Po nedávné zajímavé debatě zde na íčku jsem uplatnila pravidlo č. 2 a vzápětí jsem zjistila, že je to zbytečné, protože současně platí č. 10 a 12. a mnoho dalších, které pan Dušek neuvedl. :-)
Jiří Libánský
I když je J. D. hodně výstřední, je hodně inspirativní. Kdykoliv jsem s ním chtěl o některých jeho názorech vyjádřit pochyby, nebo polemizovat, zjistil jsem, že to skončí vždycky stejně. On nikoho v diskuzi nepřesvědčuje. Jen uvede několik nezpochybnitelných faktů. Tím, že je dokáže dát do souvislostí, které normálně lidé nevnímají, nakonec vždycky dojdu k tomu: "A víš, že ty máš Jaroslave vlastně pravdu? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel". Tak teď, když už ho nevídám, ani to nevadí. Prostě se rovnou zkusím na různé věci dívat i tak, jak by je ze svého specifického pohledu viděl on. To je to inspirativní a také můj život obohacující. Na podobné téma, jak píše paní Rokytová, jsme jednou také mluvili. Šlo o konflikt verbálního hodnocení něčích nedostatků a vnitřního pocitu tolerance něčích nedostatků. Už si vůbec nepamatuji, jestli jsme to dokončili, nebo k čemu jsme došli. Číst Duška je jako číst o zdravé výživě. Sice se podle ní nestravuji, ale některé zásady utkví a do jídelníčku a svých stravovacích návyků je zapracuji.
Danka Rotyková
Bezvadná životní moudra. Jen si myslím, že to, co se mi nelíbí, nemohu vždy jen tak říkat (jde hlavně o mezigenerační vztahy v rodině). Jinak souhlasím se vším.
Marie Doušová
Pan Dušek není pro mě příkladem ,nějak se živit musí ,ale mě to nijak nenadchlo a hlavně mi připadal nějak moc odtaživý od normálního života. Ale je to jeho život. Poučky si můžete vždy někde najít, ale život je tak pestrý a nečekaný ,že nějaká poučka se používat nedá, tam musí nastoupit rozum a dobrota kterou máme v sobě.
Marcela Pivcová
Myslím, že z tohoto "Návodu na život" bych si vzala sotva polovinu a sama bych pro mé přátele i nepřátele (snad z těch žádné nemám?) rady takto nesepisovala. Vždyť každý z nás je přece vždycky něčím odlišný od druhých! Pokud by někdo za mnou přišel s žádostí o radu, snažila bych se vyhovět, ale jen s myšlenkou na dobrovolné přijetí mé rady. Nikdy bych nenaléhala. V opačném případě: šla bych se poradit se sestrou nebo s někým z mých (snad) dobrých přátel. Žádný spis, ani psycholog...
Jitka Caklová
Také je mi příspěvek Jany Š. velmi blízký. U článku, O čem je obyčejný život, M.H. reagoval mantrou Óm mani padmé húm, která mě dovedla k jedné moudré knížce. V závěru předmluvy autor knížky píše: "Ať vám tato kniha přinese užitek. Nechte ta slova vstoupit do své duše, a jak by vás vyzval Tony, naslouchejte svým srdcem. Naslouchejte jeho příběhům a uslyšíte své vlastní. Tony je duchovní průvodce a přítel na celý život. A teď mi prosím dovolte nechat vás s ním o samotě . . .". Od února ji čtu, s přestávkami pro uzrávání myšlenek, počtvrté a stále nacházím nové věci.
Zorka Horká
A souhlas s Janou Š. - daří se mu popularizovat cizí myšlenky, prospěšné nám všem.
Zorka Horká
Život s bolestí je jistě obtížný. Obávám se, že mnohdy ho neulehčí ani "obcházení specialistů" :-( J. Dušek je především herec se schopností snadno si pamatovat texty. Když jsem mu položila otázku, na kterou neměl naučenou odpověď, nebyl rád...
Jana Šenbergerová
I když to není z jeho hlavy, má to hezky srovnané a díky za to, že to dává k dispozici. Pořád se máme čemu učit. Všichni, bez výjimky. A je to jako ve škole: něco zvládáme na výbornou, něco chvalitebně, v něčem jsme dobří, v něčem dostateční, a jen v máločem jsme dlouho nedostateční. Ale když opakujeme, máme všichni šanci na zlepšení. Pěkný článek. Přinutil mě k zamyšlení ...
Zuzana Pivcová
Moudrosti pana Duška už jsem někde četla, ale nevadí. Záleží na každém, jak se ke všemu postaví. Něco může pomoci jako poznatek či rada, ne však návod. Přeji lidem, aby se jim dařilo co nejlépe. A mám čím dál menší potřebu hovořit o sobě.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že spousta lidí žije normálně bez všelijakých pouček a přikázání. Člověk si to rád přečte, uvědomí si sám sebe . Víte naši dědové a babičky žili prostě , poctivě a netrápili se psychosomatickými potížemi. Zestárli důstojně, dříve se také tak usilovně neprodlužoval život, každý tušil, že prostě musí odejít . Věkem prostě něco přijde, nemůžeme zemřít zdraví. Radovat se, být prospěšní ostatním a tím i sobě, brát s vděkem, co vše ještě můžeme.
Jitka Caklová
Jen ještě dodám: Bod 12. je pro mě prvořadý. Mám za sebou celou řadu operací a dobře vím, kdybych před třiceti lety věděla co vím dnes, co všechno mě "bez ztráty kytičky" mohlo minout. A když se mě dnes kdokoliv zeptá "jak se máš?", s úsměvem odpovím: "Dík za optání, špatně už jsem se měla :-)".
Jitka Caklová
Ježíš se také nebál říkat co se mu nelíbí (bod 2.), nakonec zůstal sám a jak dopadl víme všichni. Proč ho tedy dnes všichni, kteří se dostanou "do úzkých" volají a prosí o pomoc. Mám snad mlčet, nebo "bučet" s davem jen proto, aby mě neukřižovali? Na čí straně je vina, když mě někdo nesnáší kvůli mým názorům? Pokud bych měla žít život dle gusta druhých, ztratila bych možnost žít život svůj. Podle "návodu na život" se učím žít za pochodu od svých 43 let. Je to zákon vesmíru a bez lásky to nejde. Se všemi čtyřiadvaceti body souhlasím bez výhrad ♥♥♥
ivana kosťunová
Podle některých rad se chovám už léta, jenom jsem nevěděla, že je to "zdravé". A některé ani respektovat nebudu. Musela bych být budhistický mnich. :))
Hana Nováková
Pravda pravdoucí!!!!!!!!!!!!!!!!!
Božena Vostalová
100
Božena Vostalová
Moderátorka Martina Kociánová se ve svém pořadu vždycky loučí : mějte se krásně a taky pro to něco dělejte, nikdo jiný to za Vás neudělá. Tak to vypadá, že ten Jarda má nakonec pravu na procent.
Jana Hošková
Věrna svému znamení řídím se v podstatě radami p.Duška - ovšem zjistila jsem, že se nejde řídit všemi. Třeba říkat pravdu na potkání...za to vás lidi zrovna nebudou milovat :-)). To, že je všechno ve vaší hlavě, taky zrovna neplatí komplexně. Vaše tělesná schránka kašle na vaši hlavu, léty prostě schází, ať vaše hlava chce nebo ne. Ale platí "víra tvá tě uzdravila" (v některých případech).
Jitka Hašková
Velmi pravdivé. Jen si to vždycky uvědomit.