Dělám to pro tvé dobro aneb Když příliš péče škodí
Ilustrační foto: ingimage.com

Dělám to pro tvé dobro aneb Když příliš péče škodí

30. 4. 2019

Už jsi snědl jogurt? Musíš si dát jogurt každé ráno, tak neodmlouvej. Vezmi si ty teplé ponožky. Ne, nesmíš jíst ty buřty. Prostě nesmíš, víš přece, že ti uzeniny nesvědčí. Neodmlouvej, starám se o tebe, dělám to pro tebe. Ne, to nejsou věty, které říkají rodiče malým dětem. Tyto věty velmi často slyší od svých blízkých senioři.

Může vůbec někdo dospělému svéprávnému člověku říkat, co má jíst, kam smí či nesmí chodit nebo co si má obléknout? Nebo jde o obtěžování, zasahování do práv člověka, jednoduše řečeno, tak trochu šikanování? Nebo je to naopak výraz toho, že člověku na tom druhém záleží, chce pro něj to nejlepší? Čím je člověk starší, tím vyšší je pravděpodobnost, že si takové otázky bude klást. Protože pokud má kolem sebe rodinu, partnera či jiné blízké, kteří podlehli pocitu, že o něj musejí pečovat a řídit jeho životní kroky jen proto, že dosáhl vysokého věku, velmi často ho to časem začne pořádně otravovat.

„Moje žena se v poslední době strašně změnila. Neustále mi něco radí, vnucuje, poučuje mě. Když dám najevo, že to přehání, ohrazuje se tím, že to dělá pro mé dobro,“ vypráví sedmasedmdesátiletý Václav. Býval vždy aktivní sportovec a dbal o své zdraví. V posledním roce prodělal infarkt a má vážné urologické potíže. „No jsem starý, zdraví nic moc, ale to přece neznamená, že se ze mě stalo bezmocné mimino, které je třeba vychovávat. Už nesportuji, zmírnil jsem životní tempo. Jenže moje paní se rozhodla, že mě udrží při životě co nejdéle, a tak mi každý den přesně připraví věci, které musím sníst. Jogurt, různé potravinové doplňky, hromádku zeleniny dušené v páře a podobné pochutiny, které zrovna moc nemusím. Když zjistila, že jsme si s vnukem upekli na chatě špekáčky, měla hysterický záchvat. Křičela, že špekáčky nesmím. Nechápu, proč bych si nemohl dát k jídlu, co chci. Jím normálně, nepřežírám se, lékař říká, že mám na svůj věk a výšku ideální váhu. Já chci zbytek života prožít v pohodě, ne měřením si velikostí porcí a neustálým posloucháním nevyžádaných rad,“ říká Václav.

Podobné situace prožívá hodně lidí vysokého věku. A velmi často se to týká mužů, na než upírají pozornost jejich partnerky, dcery, vnučky, příbuzné. Zkrátka, ženy, které se rozhodly, že dotyční muži potřebují jejich péči.

„Vnučka mi nosí navařené jídlo, každý večer mi telefonuje. Nedávno volala a já jí říkal, že jsem právě v hospodě. Naštvala se. Řekla, že nemám co chodit večer ven, natož jíst někde venku, když mám doma krabičky s jídlem na tři dny dopředu. Přišlo mi to k smíchu, že pětadvacetiletá vnučka, s prominutím, buzeruje svého dědu a kárá ho, že si večer zašel na pivo a na guláš. Jenže ona má pocit, že když mi bude osmdesát, potřebuji neustálý dozor. Je mi trochu líto jejího partnera. Jeví se mi, že se z ní stává semetrika,“ vypráví Tomáš, který je dva roky vdovcem. Říká, že ho zájem vnučky o jeho život začíná unavovat, přestože si uvědomuje, že by měl být za něj vděčný.  „Jenže já přece nejsem malé děcko, aby mi někdo říkal, co a kdy mám jíst,“ podotýká.

„Je velmi časté, že ženy mají pocit, že o muže musejí pečovat, že by se bez jejich rad a pomoci neobešli. Velmi často říkají: ‚Vždyť já to dělám pro jeho dobro.‘ Je obtížné vysvětlit jim, že to dělají především pro svůj dobrý pocit a že objekt jejich zájmu o toto takzvané dobro nestojí,“ uvedl psycholog Steven Stosny.

Velmi často je za urputnou péčí ze strany partnerky obyčejný strach. Strach z toho, že o partnera přijde, že zůstane sama. U lidí vysokého věku, kteří spolu strávili řadu let, je to pochopitelné. Jenže mnohdy to osoba, o niž je takto pečováno nechápe. „Celý život kouřím. Ženě to nevadilo, občas si dříve zapálila taky. Co je nám přes šedesát, rozhodla se, že mě kouřit odnaučí. Neustále mě peskuje, připomíná mi, jak škodlivé kouření je, ukazuje mi na internetu články o kouření. Jistě, má pravdu. Kouření je můj zlozvyk. Ale čím více mě kvůli něho kárá, tím větší chuť na cigáro mám. Je to, jako když dítěti něco zakazujete, tak ho to víc láká,“ vypráví Milan, který se chystá nastoupit do penze. Původně se do ní těšil, měl plány, čím se bude zabývat, co vše bude dělat. Teď se děsí toho, že bude neustále v blízkosti své ženy, která ho pořád hubuje, že kouří. „Vzala si mě jako kuřáka, žila se mnou a teď najednou se rozhodla, že mě předělá, zachrání, spasí. Uvažuju, že se v práci domluvím, že tam budu ještě nějaký rok chodit, protože se mi s ní  vlastně doma  vůbec nechce být,“ shrnuje Milan.

Najít tu správnou míru péče je těžké. To, co je pro někoho projevem starostlivosti a lásky, je pro jiného manipulací a šikanou. S tímto problémem se potýká ve vyšším věku více lidí, než se zdá. Je to totiž citlivý problém, o kterém se příliš nemluví.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Neustále opatrování a poučování je pro každého otravné.
Dana Puchalská
Přátelé, přílišná péče co? Přílišná péče škodí!!!! Danka R. má recht.
Věra Ježková
O partnera pečuji přiměřeně. Vím, že se o sebe umí postarat sám. Dlouhá léta jsem zažívala nadměrnou péči maminky. Vím, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Květa Řičánková
Starala jsem se 12 let o maminku,těžká kardiačka,osteoporóza a zlomený krček - byla na vozíku.Nikdy jsem jí nenutila jídlo které neměla ráda.Chutnalo jí vše kde bylo zelí + bůček,nechtěla libová masa raději vajíčko,měla ráda sladké.Dožila se 88 a půl roku
Danka Rotyková
Žij a nech žít. Tohle přísloví některé ženy neznají a svou péčí otravují život druhým. Nevím, kde na to celý život berou energii.
Věra Halátová
To je nedostatek jiné činnosti. Ta žena, o které jste psaly (ty články píší ženské) nedávno, co je tak aktivní, že leze svému manželovi na nervy a musí se to "řešit" na veřejnosti, ta zcela určitě tomu muži nepředpisuje, co má jíst, jak často, nakontroluje jeho spánek, vyměšování a jiné pitominy. Když mi kdysi jedna spolupracovnice říkala, že dbá na to, aby její manžel každý den snědl jedno jablko a nějakou zeleninu, že prostě "to ta ženská musí na to dbát" - to jí bylo něco přes třicet a mně o jeden rok méně, tak jsem jí říkala, co jsem cvok, abych pozorovala mužského co jí, co dělá. Je dospělý a samosprávný. On taky nekontroluje, jestli jím jogurty nebo kus masa. Mne by to obtěžovalo, taková "péče". Jedna starší žena, 75 roků, svobodná matka s jednou dcerou, která dnes už má 45 roků - o jedno dítě se nestará, to má v péči otec, druhé dítě má dvouleté - ta kontroluje matku - co jedla, jak spí. Teď jí předepsala jakousi křemelínu, že ji musí denně polykat. V těchto konkrétních vztazích vidím něco, co je zralé pro psychiatrickou léčebnu.
Zdenka Soukupová
Ty dámy to jistě myslí dobře, ale dělají to úplně špatně. A otrávení jsou pak oba. Já jen doufám, že s do podobné situace nedostanu. Souhlasím s paní Růženou i Janou.
Jana Šenbergerová
V žádné z těchto rolí bych se necítila dobře, tak snad se do žádné nedostanu.
Růžena Kuželková
Jediná rada - utnout to hned v prvopočátku - když budu něco potřebovat,tak si řeknu,jinak mě nechte žít.Co víc k tomu dodat,snad jestli to nepochopí,tak "přidat na hlase"