Babi, přece nemůžeš řídit
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, přece nemůžeš řídit

16. 11. 2018

Jedou pomalu. Špatně vidí. Často zmatkují. Vyjíždějí jen svátečně a proto nejsou schopni se přizpůsobit současnému rychlému provozu. To jsou věty často používané na adresu řidičů vyššího věku. V něčem jsou pravdivé, v něčem jde o typické mýty a projevy podceňování.

Pravdou však je, že senioři za volantem jsou čím dál více diskutované téma, které rozděluje společnost.

V jedné brněnské rodině mají devadesátiletého Václava, který každoročně vyráží s manželkou autem do termálních lázní do Maďarska. Část rodiny ho v tom podporuje. „Vždy mu zkontroluji, jestli má auto v pořádku a pak jsem na příjmu, kdyby něco potřeboval. Jsme domluveni, že se mi po určitých intervalech cesty hlásí. Podporuji ho v tom, protože Václav je obdivuhodný. V tak vysokém věku je ve skvělé kondici a přispívá k tomu právě i to, že se nikdy nevzdal své lásky, automobilismu. Jezdí opatrně, s rozvahou a já jsem přesvědčený, že by s tím neměl přestávat,“ říká jeho vnuk.

Další část rodiny se naopak zlobí a je přesvědčena, že vzhledem k vysokému věku by Václav už dávno měl s řízením přestat. „Nejezdí už dobře, jenže on si to nepřizná. Devadesátiletý řidič je časovaná bomba a navíc na tak dlouhé cesty by už rozhodně vyrážet neměl,“ tvrdí Václavova dcera, vnučka, zeť i další příbuzní. Lékař zatím Václavovi jízdy nezakázal, uznal, že je v kondici, která k tomu nezavdává důvod.

Autoklub české republiky se právě tématu senior za volantem v poslední době hodně věnuje. Spustil na svých stránkách i průzkum, ve kterém lidé mohou odpovídat na otázky s tímto tématem spojené. Dopravní experti se snaží zjistit, jaký názor lidé mají na své spoluobčany vyššího věku, kteří se nemíní vzdát možnosti řídit auta. Hodně se v tomto směru mění. Zatímco dříve bylo naprosto výjimečné, aby osmdesátiletá paní řídila auto, v poslední době je to čím dál častější. Jednak se do seniorského věku dostává generace, která je zvyklá řídit častěji než to bylo obvyklé u generace předešlé. Jednak se lidé dožívají vyššího věku v lepší kondici, více si věří, snaží se žít v penzi aktivně. A pro mnohé je k tomu auto nezbytností.

„Bydlím kousek za Prahou, ale dopravní spojení je tady mizerné. Kdybych neřídila, nemohla bych jezdit za kulturou, za kamarádkami. Vždy nechám auto na odstavném parkovišti na kraji Prahy a pak do centra pokračuji metrem. Vyhovuje mi to tak a zatím mi to nečiní žádný problém. Problém s tím mají jen synové, kteří tvrdí, že už bych řídit neměla. Nechápu proč? Jen proto, že je mi pětasedmdesát?“ říká jedna ze současných seniorek, které se diskuse o tom, do jakého věku je vhodné či nevhodné být řidičem, silně dotýkají. „Bez auta bych byla úplně vedle. Jak bych jezdila do supermarketu na velké nákupy? Tam žádný autobus nejezdí. A to mám tahat těžké tašky?“ podotýká.

„Snažíme se zmapovat názory českých řidičů na seniory za volantem,“ uvedla dopravní psycholožka Lenka Šrámková. „Existuje totiž několik rizikových skupin účastníků silničního provozu. Oproti jiným, například mladým řidičům, motorkářům a cyklistům, se však seniorům za volantem věnuje nepoměrně menší pozornost, jak z hlediska preventivních kampaní tak z hlediska psychologického,“ tvrdí.

Za velký problém označuje takzvané sváteční řidiče, kterých je nejvíce právě mezi lidmi vyššího věku. Je to pochopitelné. Mnozí vyrážejí autem na cestu, jen když opravdu musí. Typický příklad: Šestasedmdesátiletá Lenka z Ostravy ovdověla. Zůstalo jí auto. Jenže čtyřicet let neseděla za volantem. Nezbytné pro ni je dojet si na velký nákup. Natrénovala si tedy cestu do supermarketu. Jezdí po ní dvakrát do měsíce. Pomaloučku, opatrně, stále stejnou cestou. „Jinam bych se vyjet neodvážila. Jsem typická sváteční řidička,“ říká.

„Jedná se o velmi citlivé téma, protože řidičské oprávnění je pro mnohé seniory často prostředkem k větší svobodě, k nezávislosti na ostatních, k sociálním kontaktům,“ podotkla Lenka Šrámková. A v tom je právě problém. Na jedné straně rodinní příslušníci často starším příbuzným nakazují, aby za volant už nesedali. Je to pochopitelné, mají o ně strach, chtějí předejít katastrofě. Na straně druhé tím babičku či dědu izolují od okolního světa, od stylu jejich života. Mnozí mají pocit, že když nemohou řídit, ztrácejí svobodu. Nemohou jet na chatu, kdy se jim zlíbí. Musejí čekat, až je tam děti zavezou. Až budou mít čas.

„Sedím doma v paneláku. Je krásně, teplo. Před rokem bych se sebral a jel na chaloupku do Beskyd. Kdykoli by se mi zachtělo, kdykoli by se udělalo krásně. Teď musím čekat, až mě tam zaveze syn. Je ochotný, ale má hodně práce. Takže čekám už dva dny, až bude moct. Za dva dny začne být ošklivé počasí. Ale co nadělám. Děti mě přiměly prodat auto, tvrdily, že v osmdesáti už řídit nemůžu. Měly pravdu, lékařka mi taky už odmítala dát povolení. Jenže pro mě je to definitivní potvrzení, že jsem nemohoucí dědek odkázaný na druhé,“ vypráví dvaaosmdesátiletý Oldřich ze severní Moravy.

Řidiči v seniorském věku se stávají čím dál důležitějším tématem. Asociace center bezpečné jízdy, policie a automotoklub  už dokonce spustil projekt s názvem Jedu s dobou, který spočíval v tom, že si letos senioři mohli zdarma na polygonech a automobilových cvičištích vyzkoušet jízdu, seznámit se novými technologiemi, zkrátka ověřit si pod dohledem zkušených instruktorů, jak na tom jsou a poradit se.

Řidičů seniorů totiž stále přibývá a přibývat bude. Rada seniorů odhaduje, že ze všech osob pobírajících nyní penzi má více než polovina řidičák. „Víme, že řidičů ve věku nad osmdesát let u nás jezdí téměř čtyři sta dvacet pět tisíc a přes sto devadesát tisíc jich je ve věku nad osmdesát pět let,“ uvedl předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes. Ale pozor, počet nehod způsobených řidiči v seniorském věku klesá. Mnohem větším rizikem jsou na silnicích mladí řidiči, kteří mají doklady krátce.

Hana Charvátová pro portál i60

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jezdím již velmi dlouho a často, na vesnici je auto nutností. Řízení auta je na mě, jezdím i dost velké vzdálenosti na dovolené, s pejsky na výstavy a p. Vozím vnučky a kdybych si nebyla jistá, přestala bych jezdit. Doufám, že to ještě dlouho nebude zapotřebí.
Eva Mužíková
Já jezdím jen na nákupy, nebo na kratší výlety. Netroufla bych si na dálnici, rychlá jízda mi nevyhovuje. Vadí mi, když na mne v úseku, kde je zákaz předjíždění řidiči troubí, přestože jedu okolo 80 ti km i více. Nikdy jsem za celých 55 let nezpůsobila žádný dopravní přestupek, v okamžiku kdy zjistím, že moje jízda není stoprocentně bezpečnà, jezdit přestanu.
Hana Rypáčková
Nejezdím ve tmě, snažím se vrátit se za světla. Když musím jet, jedu velmi opatrně, oslňují mne protijedoucí auta.. Bojím se, že neuvidím chodce na krajnici.. Lékař mi řekl, že mohu jezdit , proč ne. Nějak mě to ale už nebaví.. Binokulární brýle jsou pro mne nutné.. Vidím na palubní desku i na krajinu..
Marie Doušová
Mohu k tomuto tématu pouze s politováním napsat, že jsem přestala řídit auto, když se mi zhoršil zrak a já dostala nové brýle se kterými jsem se musela naučit chodit i po schodech . Do auta už jsem si nesedla, protože jakékoliv pootočení hlavou jsem měla jinou vzdálenost. Moc mě to mrzelo, neboť jsem velmi ráda jezdila autem a teď se jen nechávám vozit manželem, který má ještě dobrý zrak.Nikdy bych neriskovala životy jiných na silnici .
Jarmila Komberec Jakubcová
Chodím každé dva roky na vyšetření k očnímu lékaři a pak ještě k internistovi. Potvrzení o svém zdravotním stavu odevzdám svému praktikovi a ten mi vystaví doklad o tom, že mohu opět dva roky řídit auto.Nevím tedy proč bych nemohla jezdit autem. Jedu bez problému trasu Plzeň - Přerov a zpět, včera jsem byla v Praze a vrátila jsem se domů v pořádku. Na cestách se setkávám s mladými řidiči, kteří jsou nesoudní, riskují a je vidět, že jim chybí řidičské zkušenosti. Auto mám vybavené přední i zadní kamerou a aktuální navigací. A perlička na závěr - moje kamarádka, které je 85 let řídí svoje nové autíčko každý den a za každého počasí. A věřte, že i v Plzni je velmi silný autoprovoz.
Jitka Hašková
Také jsou velmi přísné kontroly pro starší řidiče a oční lékaři mají povinnost informovat praktického lékaře o výsledcích vyšetření.
Jitka Hašková
Mám kamarádku, lékařku, jako já 74 let a stále perfektně pohotově řídí auto. Bydlí mimo Prahu, na kraji města a musí vše zařizovat autem (nákupy, cestování), protože všude to má minimálně hodinu pěšky. Jezdí několikrát týdně. Ve vyšším věku je nutné jezdit často a mít dobrý zdravotní stav - oči - stále kamarádka čte bez brýlí, nepotřebuje ani brýle na dálku.
Zuzana Pivcová
Já (v tomto případě naštěstí) neřídím, takže nemůžu nikoho ohrozit. Už jsem dvakrát při výstavách autoveteránů viděla stánek coby kontrolní stanoviště pro řidiče seniory, kde si mohli nechat zdarma zkotrolovat zrak a udělat nějaké testy, zda jsou v pořádku. Někdo ze známých si ale omezení nepřipustil a, i když po mozkové příhodě nedostal od lékaře doporučení k jízdě, jezdil tajně dál. To je pravda, posuzuje se každý sám a někdo je, jako ostatně i v jiných záležitostech, značně nesoudný.
Danka Rotyková
Jsem na straně bezpečnosti. Zároveň vím, že by neměla existovat žádná omezení jen kvůli vyššímu věku. Ale - přímo v mé rodině byla v minulosti 70-ti letá řidička, která řídila denně a byla až do vysokého věku velmi zdravá a vitální. Na pohled bez problému. Avšak nejméně posledních 10 let nebyla při řízení pohotová tak, jak by měla. Byla to manželova maminka. Všichni okolo o tom věděli, ale strkali hlavu do písku. Zaštiťovali se tím, že s brýlemi dobře vidí. Ale důležitá je i ostražitost, akceschopnost a rychlost rozhodování. Bohužel, posouzení schopnosti k řízení je převážně jen v rukou každého řidiče. A pokud k lékaři nejde ....
ivana kosťunová
Zase nás chtějí nacpat do nějaké škatulky. Každý řidič, který jezdí delší dobu, má už vycvičené návyky, orientuje se v provozu, a v seniorském věku většina z nás ví, co si může dovolit, co se svým autem zvládne. Takže pokud funguje periferní vidění, reflexy, instinkty, není důvod nejezdit. Naopak, jakmile jezdit přestaneme, všechny tyto návyky odejdou.
Mirek Hahn
Silně doufám....-, že případ šestasedmdesátileté Lenky z Ostravy, která si, po čtyřiceti letech bez řízení, nacvičila cestu do supermarketu a zpátky a jezdí tam jednou za dva týdny...., tedy doufám, že to je fabulace pro účely tohoto článku. Nechci nikdy, nikoho takového na silnici potkat ani se nechci dočkat nějakého neštěstí při parkování nebo vyjíždění z parkovacího místa.