Připojení pohraničních území Československa k nacistickému Německu a vystěhování českého obyvatelstva z pohraničí. To vše vyplývalo z mnichovského diktátu, který představitelé světových mocností podepsali 29. září 1938 na konferenci v Mnichově. Od této jedné z nejtragičtějších momentů naší země právě uplynulo 74 let.
„Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo dosaženo, na odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení. Vyklizování započne 1. října a bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli zařízení. Československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.“
Těmito zmatenými slovy začínala Mnichovská dohoda z 29. září 1938, v níž evropské mocnosti zastoupené britským ministerským předsedou Nevillem Chamberlainem, francouzským premiérem Édouardem Daladierem, kancléřem Adolfem Hitlerem a italským vůdcem Benitem Mussolinim vyjádřily souhlas se záborem našeho pohraničí. Z dohody vyplývalo, že Československo musí do 10. října vydat pohraniční území státu následujícím zemím: Sudety Německu, východní část české oblasti Těšínska Polsku a jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku.
Tehdejší Československo tak přišlo o 30 procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, 7000 Židů. Vyklizení pohraničí se týkalo především československé armády a státních úřadů. Jejich odchodem ztratilo neněmecké obyvatelstvo jakoukoliv ochranu. Německá armáda překročila československé hranice 1. října ve 14.00, tedy pouhé dva dny po podpisu dohody.
Mnichovská konference (či spíše diktát) byla výsledkem politiky takzvaného appeasementu (usmiřování), kterou ve třicátých letech v Evropě praktikovala Francie a Anglie. Cílem této politiky bylo zabránit dalšímu vojenskému konfliktu, který v té době hrozil, a "uspokojit" německé požadavky. Tento zbabělý postup pramenící z obrovské německé vojenské převahy však paradoxně válku jen uspíšil.
Zástupci československé strany byli sice na konferenci osobně přítomni, ale k samotnému jednacímu stolu nebyli přizváni. V tuzemsku se proto vžilo označení: "O nás, bez nás!" Československá vláda Mnichovský diktát „akceptovala“ o den později, 30. září. Přijetí dohody znamenalo pro Československo de facto likvidaci státní suverenity a demokracie. Edvard Beneš, tehdejší prezident, abdikoval a odešel do exilu v Londýně.
Uzavření dohody předcházela několikaměsíční kampaň nacistického Německa a Henleinovy Sudetoněmecké strany proti Československu pro údajný útisk tří milionů Němců v českém pohraničí. Tato demagogická chiméra, spojená s hrubým nátlakem na československou vládu a neustálým stupňováním ultimativních požadavků směřovala k vnitřnímu rozložení, mezinárodní izolaci a posléze k faktické likvidaci ČSR.
