Jen málo žen pohlíží na stárnutí tak jako Yoko Ono. Ženy, kterým už není třicet, se často dostávají do stádia horečné snahy přizpůsobit se panujícímu ideálu krásy, jiné se naopak odevzdaně včlení do role babiček. Ačkoliv to zní poněkud zjednodušeně, tkví za tím vážná problematika.
Společnost neměří starší muže a ženy stejným metrem
Zatímco muži s přibývajícím věkem se mnohdy stávají zajímavějšími, jelikož mají finance, postavení a styky, cena žen mnohdy už po čtyřicítce jde rapidně dolů. Ženy se dostávají do klimakteria, tedy už nejsou v produktivním věku, děti odcházejí z domova, už nepotřebují jejich péči, a fyzická přitažlivost pozvolna klesá.
Reklamy a média zobrazují mladé atraktivní ženy a málem nás přesvědčují, že se společnost skládá jen ze superštíhlých dlouhonohých modelek s hladkou pletí. Není tedy divu, že ženy, které už se takovými atributy nemohou pyšnit, svádějí vnitřní boj. Teprve v posledních letech se naštěstí začínají v reklamách zveřejňovat protinázory a objevují se v nich i starší ženy.
Čím trpí ženy při stárnutí
Pod vlivem dnešních společenských norem pro atraktivitu a hodnotu člověka má mnoho stárnoucích žen nízké sebevědomí, pocit selhání, osamělosti a depresí. Ubývání fyzických sil, změna postavy, vlasů a pokožky dává každodenně bolestně pocítit, že se žena dostává "do let".
Mnoho žen se kvůli dětem vzdalo lepších pracovních možností a nyní při zpětném pohledu na život nevidí nic, čím by se mohly "vykazovat", a cítí se zbytečné. Mnohdy jsou finančně závislé na mužích a v mnoha ohledech nejsou zvyklé být samy aktivní. Pokud je navíc partner opustí, přistoupí k tomu ještě pocit izolace a osamělosti. Všechno toto vede u mnoha žen k různým psychosomatickým obtížím jako je neklid, poruchy spánku nebo bolesti hlavy.
Psychologické fáze, kterými procházejí ženy při stárnutí
Ženy se se stárnutím vyrovnávají rozdílně. Jako v každé situaci, na niž se musí člověk nově nachystat, prochází se i zde různými fázemi a v každé z nich může žena ustrnout.
Vše začíná pohledem do zrcadla, uvědoměním si, že už tělesné partie nejsou tak pevné, že se objevují vrásky a skvrny v obličeji, že opálení kůži příliš nesvědčí. V porovnání s vnitřním obrazem, kdy se vidíme jako mladá dívka, se náhle objevuje spousta minusů.
1. fáze: Odmítnutí věku
Ženy, které odmítají svůj věk, se vědomě oblékají mladistvě a nápadně se líčí. Vyzkouší kdejaký nově vyvinutý výrobek, každou dietu a vitaminové přípravky s nadějí, že zastaví stárnutí nebo ho nějak posunou. Nechají se vyhladit liftingem, sahají po krémech proti vráskám, nechají si píchat injekce s botulotoxinem. Vyhledávají sexuální dobrodružství, aby se přesvědčily, že jsou stále žádoucí. Nerady hovoří o stárnutí a cítí se dotčeny, když se jich někdo zeptá na jejich mladistvý vzhled a zevnějšek. Přestávají slavit narozeniny a někdy se i zastaví v údajích o svém věku.
2. fáze: Negativní pocity
a) Ženy se dohadují s osudem, závidí mladým ženám. Nesnášejí své tělo a své vrásky. Mnohé dokonce rezignují na péči o své tělo.
b) Ženy se odevzdají "osudu", dostávají se do role "starších" žen, jejichž život už je pryč, a litují se.
c) Vynořuje se strach před budoucností, před smrtí.
d) Nastupuje pochybnost a výčitky samy nad sebou, že dosud nežily plnohodnotný čas a hodně ho promrhaly.
3. fáze: Nová rovnováha
Ženy ani neodmítají svůj věk, ani ho nechápou jako důvod k sebepodceňování. Vybudovávají se postoj vůči sobě samým, v němž jsou zahrnuty zkušenosti z toho, co dokázaly a prožily v minulosti, ale zároveň i to, co by ještě chtěly prožít v budoucnosti. Neodmítají své tělesné změny, nýbrž je přijmou a svůj pohled zaměří spíš na to, co v sobě věk má pozitivního, např. více zkušeností, vyrovnanost a suverénnost.
Tato rovnováha však obvykle netrvá věčně. Kdykoliv může dojít k regresi, způsobené bolestmi, nemocí, ztrátou partnera nebo i přáteli v mladším věku. To vše stále znovu upomíná na to, že se stárne.
I přes veškeré problémy, které stárnutí přináší, mějme pokud možno stále na paměti, že pro naši přitažlivost je mnohem důležitější než mladistvý vzhled pozitivní vyzařování.
