Už se bez ní neobejdu. Do nemocnic cestuji někdy jako pacient, někdy doprovázím své blízké k vyšetření či hospitalizaci nebo jezdím na návštěvy. Vždy si beru fotoaparát a říkám si: „Když už, tak už. Třeba něco zajímavého uvidím.“
V archívu mám fotografie pořízené v nemocničních areálech, z oken nemocničních pokojů či při zastávkách na cestách z nemocnic. Při prohlížení fotografií si vybavím, za jakých okolností vznikly. Jupí, paměť ještě funguje.
Přeji všem hodně zdraví a co nejméně kilometrů v rámci nemocniční turistiky. Pokud máte náladu, mrkněte do galerie. Připravila jsem ukázku, co mě zaujalo.
