Byl jednou jeden motýl. Vylétl z kukly, pokochal se svýmy pestrými křídly a dostal hlad. Usedl na první květinu a ochutnal sladého nektaru. Namlsal se dosytosti, zvedl hlavu a uviděl kolem ještě spousty květin. Zalétl tedy okusit další a další květy. Křídla mu ztěžkla únavou. Byl přesycen. Usnul. Zdál se mu sen. V tom snu se mu zjevila květinová víla a zlobila se. Podívej se, jen mlsáš a mlsáš a nedáváš pozor. Pošlapal jsi mým květinám okvětní lístky a ta tam je jejich krása. O květiny se musí pečovat. Jdi a narovnej, co jsi pošlapal. Přece nechceš, aby naše rozkvetlá louka zarostla bodláky.
Motýl se probudil a znovu pocítil hlad. Vzlétl, vybral si krásný květ, usedl na něj a chystal se hodovat. Zaúpěl bolestí. Auuu. Usedl na květ bodláku. Poděšeně vzlétl a hledal jiný květ, ale zase ho zmátla a popíchala krása bodláku. Létal sem a tam, dlouho hledal, kam usedne ukojit svůj hlad, ale už se bál bodláků. A pak uviděl ji. Skromnou, voňavou, smutnou květinu. Trochu povadlou. Ptal se jí, pročpak jsi tak smutná? Víš, vítr se mnou cloumal a pocuchal mi okvětní lístky a teď jsem tu k ničemu.
Motýl jí lístky narovnal, svými křídly zastínil ostré slunce, květinu ovíval, zalil kapkou rosy a ona rozkvetla do krásy nevídané a motýla za odměnu napojila do sytosti. Pak motýl rozkoší usnul a už se mu nezdálo nic. Probudil se odpočatý a šťastný. Poletoval kolem své květiny, pečoval o ni dál, ale na jinou už neusedal. Co kdyby to byl zase bodlák. K motýlům patří létání. Aby nezapomněli, že mají křídla.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
