Mám ráda naši zahradu a ráda o ní píšu. Neděle, pokud to čas a počasí dovolí a pokud nejsme na nějakém výletě, většinou trávíme tam. Tak tomu bylo i 5.6.2016. Hlásili sice bouřky, ale máme se kde schovat, tak proč nevyužít slunce, které docela pražilo.
A meteorologům to opět vyšlo. Pobíháme po zahradě, povalujeme se na lehátku, prohodíme pár slov se sousedem, jak jinak než o dešti, a napadne nás zvednout hlavu. Málem mě to porazilo. Od jihu se valilo něco neuvěřitelného. Hradba mraků byla celistvá a tmavě šedá, ale v kontrastu se zelení stromů a keřů to působilo neuvěřitelně. Popadla jsem foťák a cvakala a cvakala, dokud mě nezahnal slejvák, kroupy a bouřka.
Za doprovodu hromu, deště a krup jsme si snědli své buřtíky na grilu, nasbírali pár krup jako ukázku, obhlédli, jestli ty bílé potvory nenapáchaly nějakou škodu, sbalili sebe a pejsky a jeli zase pěkně domů.
Jak rychle bouřka přišla, tak rychle i odešla. Moc se mi líbil kontrast té šedi a všeho zeleného okolo a schováni na terase jsme obdivovali i tu bílou jednolitou clonu, které se říká déšť a která úplně zakryla protější kopce za Labem.
Přeji všem krásné léto bez průtrží mračen a záplav. Postačí jen lehce svlažující teplý deštík.
