Dva alchymisté
FOTO: Socha Kellyho na Hněvíně. Gortyna pro Wikimedia Commons

Dva alchymisté

29. 12. 2015

Roku 1584 dojeli do Prahy dva angličtí mágové: John Dee a Eduard Kelley. Přijeli z Polska. Každý úplně jiný, a přesto měli mnoho společného. Dee rád promlouval s duchy, dával si schůzky s posly nebes i pekel a přitom mu rád asistoval Kelley. Jejich životy jsou plné tajemna, hádanek, rozporů i zázraků.

57letý John Dee přichází od dvora královny Alžběty, kde se těší velké přízně jako vážný, veleučený muž na rozdíl od 29letého Eduarda Kelleyho, který je považován za žvanivého dobrodruha lačného peněz. 

Eduard Kelley je nepřehlédnutelný. Dlouhé vlasy, spadající pod ramena, skobovitý nos, myší očka a chybějící boltce, ty mu usekl kat z Lancasteru kvůli padělání notářských listin čtyři roky před příjezdem do Prahy. Právě proto nosil tento šarlatán dlouhé vlasy, utekl z Lancasteru a bloudil Anglií. Ačkoli byl pijan a pobuda, získal si důvěru o generaci staršího  krajana, s nímž podniká cestu napřed do Polska a později do českého království. A samozřejmě na Pražský hrad. K Rudolfovi II, kde se to všemožnými dobrodruhy jen hemží. Alchymisté podle pověsti pracují ve Zlaté uličce. Obvykle končí v Bílé věži, ve vězení, když císař ztrácí trpělivost a chuť podporovat finančně alchymisty.

John Dee se zastaví i v Krumlově a v Třeboni, kde se horlivý Petr Vok oddává alchymii. Dává Johnu Deeovi k dispozici krumlovskou laboratoř, aby pouze pro něj vyrobil kámen mudrců. Rudolf II. mága vyhostí ze země, a tak se John Dee vrací do Anglie, ačkoli věděl, že jeho dům s bohatou knihovnou v Mortlake vypálila a zpustošila poštvaná chátra. Své schůzky s anděly si zaznamenává dál, ovšem již bez asistence Kelleyho. R. 1603 umírá královna Alžběta a její nástupce Jakub I. mágovi moc nepřeje. O čtyři roky později mág onemocní a v září 1607 v Mortlake zemřel.

Osud Kelleyho je ještě pohnutější. Stejně tak jako Dee, požíval velké přízně Viléma z Rožmberka i Eduard Kelley. Pilně pracoval a kul pikle v laboratořích na Krumlově a v Třeboni a odčerpával rožmberské zlaťáky v plné hojnosti. Když r. 1586 Rudolf povolal dlouhovlasého mága do Prahy, aby zaplnil prázdné místo po vypovězeném Deeovi, pouštěl ho Vilém velmi nerad. Pro Kelleyho začínají zlaté časy. Kelley důvěřivému panovníkovi poskytl projímadlo, po kterém se mu projasnila mysl, před jeho očima proměnil kapičkou červené tinktury rtuť ve zlato. Rudolf uvěřil v nadpřirozenou moc mága a nešetřil dary a poctami. Jmenoval ho císařským radou a povýšil ho r. 1588 do šlechtického stavu. Kelley se naparuje jako páv, obléká se jako velmož a občas zavítá za Vilémem Rožmberkem. Vilém mu daruje dva statky u Jílového, Liběřice a Novou Libeň. Za věno manželky Johanny, zámožné Češky si Kelley pořídil pivovar. Přijel i mladší bratr a i on se oženil s bohatou Češkou.

V Praze, kde hodoval pitkám, si Kelley koupil dva starší domy na Novém Městě. Rád pobývá v jednom z nich, právě na Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí), kde bydlel doktor Faust. Tento dům byl jeden z nejtajemnějších a nejstrašidelnějších. 

Ale jak se tak říká, každý chvilku tahá pilku. Kelleyho šťastná hvězda začíná pohasínat. V dubnu 1591 zabil Kelley v souboji dvorního úředníka Jiříka Hunklera. To byl počátek jeho konce. Císař, unavený marným čekání na kámen mudrců, se rozzuřil a rozkázal, aby mága zatkli.

Ve vězení Kelley vyváděl jako pominutý. Jídlo mu bylo podáváno špehýrkou. Kelley přestal jíst a hlady se rozstonal. Císař z obavy, aby mág nezemřel dříve, než se císař dozví tajemství zrodu kamene mudrců, posílá za Angličanem svého dvorního lékaře. Ale Kelley mlčel, nehodlá prozradit nic ze svých povedených kousků. Jeho rodina se ocitá na mizině, neboť Rudolf zabavuje Angličanův majetek.

Kelley zůstal ve vězení na Křivoklátě přes dva a půl roku. Když pochopil, že žádný proces veden nebude a o milosti už nemůže být řeč, rozhodl se k útěku. Podplatil strážné a jedné noci se spustil po provaze z věže. Ale štěstí ho už dávno opustilo. Provaz se přetrhl a Kelley se zřítil do příkopu. Ráno ho našli v bezvědomí s roztříštěnou nohou. Teprve teď se Rudolf slitoval a dovolil rodině, aby ho převezla do Prahy. Nohu mu ovšem chirurg musel uříznout a nahradit dřevěnou protézou. Takže tento šarlatán v Anglii ztratil ušní boltce a v Čechách nohu. A rodina se stále více a více topila v dluzích a toto si vzal za záminku císař Rudolf, aby ho znovu vsadil do vězení, do hradní věže v Mostu v listopadu 1596.

Ale nebyl by to Kelley, aby znovu nepokoušel osud v podobě opakovaného útěku. Pod mosteckým mostem na něho měl čekat s kočárem bratr. Znovu se jedné temné noci spustil po provaze z věže. A znovu se provaz přetrhl. Znovu Kelley spadl do příkopu. Znovu si zlomil nohu. Když ho donesli do vězení, vzal si život. Vypil prudký jed, který mu poslala jeho věrná manželka: psal se l. listopad 1597.     

 

 

 

 

                   

 

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Přibová
Mílí íčkaři, děkuji za příspěvky. Čerpala jsem z knihy Magická Praha - Angelo Maria Ripellino. Kdysi mi tu knihu poslala v italštině jedna profesorka se slovy: Je psaná nahrubo, nečte se dobře. A opravdu, v italštině to bylo peklo. Pak jsem ji sehnala v češtině. To bylo jen o málo lepší :-) Opravdu, nečte se dobře, ale je moc zajímavá.
Hana Rypáčková
Velmi zajímavé téma , prima Míšo. Vždycky si dál pátrám ....
Vanda Blaškovič
Michaelo, skvělý článek. Z čeho jsi čerpala? Mám E knihu Alchymisté nebo šarlatáni... Docela náročné téma, ale zajímavé. Děkuji.
Libor Farský
Moc děkuji za tuto poučnou zajímavost.
Zdenka Jírová
Zajímavý článek, něco jsem už o obou alchymistech četla, něco jsem si doplnila právě teď.
Hana Šorejsová
Míšo, moc děkuji , jak si doplnila Karlovo náměstí , jak si napsala k mému článku. Jsi skvělá ! Výborně a děkuji ! Hanka
Eva Mužíková
Míšo, člověk se stále učí...
Zuzana Pivcová
Člověk se na tyto osobnosti dívá poněkud zkresleně díky komedii Císařův pekař..., ale myslím, že skutečnost byla jiná, a to i u samotného Rudolfa. S takovými tajemnými dary se asi musí zacházet s respektem a pozitivním přístupem, kdo se jich pokusí zneužít, obrátí se proti němu. O tom jsem přesvědčena i dnes. Díky, Míšo, moc.
Jana Šenbergerová
Nejen "jejich životy jsou plné tajemna, hádanek, rozporů i zázraků." Každopádně zajímavé historické postavy.
ivana kosťunová
Možná ani nebyl takový šarlatán, jak se o něm píše. Určitě měl nezdolného ducha.