Můj tip na výlet: Rejvíz

Můj tip na výlet: Rejvíz

4. 9. 2015

O Rejvízu už jsem na i60ce psala, ale tehdy jsem neměla žádné fotografie. Od té doby jsme ho několikrát navštívili s fotoaparátem a prošli nejen tuto horskou osadu, která je součástí města Zlaté Hory, ale také přilehlé okolí. Je to od nás kousek, autem nebo busem asi 7 - 12 km. Díky tomu se tam můžeme vypravit, kdykoliv se nám po něm zasteskne. Kdo by si chtěl vychutnat jeho nezaměnitelnou atmosféru, měl by počítat s delším pobytem. Když ne přímo na místě, aspoň v jeho blízkosti buď v Jeseníku, nebo ve Zlatých Horách, odkud je snadné se tam dopravit. Své kouzlo má v kteroukoliv roční dobu, ale léto nebo podzim, pokud se vydaří počasí, jsou dobou ideální.

Poslední výlet jsme uskutečnili v době, kdy jsme měli nohy ušmajdané z jiného výletu, proto jsme se rozhodli jen tak projít, aniž bychom museli zdolávat cestu do kopce a z kopce.

Jeli jsme autobusem ze Zlatých Hor přes Dolní a Horní Údolí, kde je konečná. Tam se bus otočí a jede zpět přes Dolní Údolí. Celou dobu je na co koukat, ale to si nechám na jindy. Z Dolního Údolí pokračuje serpentinami do vytouženého cíle.

Osada se skládá z několika desítek domů rozmístěných prakticky pouze podél silnice, která spojuje města Jeseník a Zlaté Hory. Od roku 2004 je Rejvíz vesnickou památkovou rezervací s architekturou z 19. století. V současné době tam ale přibývá nová výstavba. Naštěstí většinou do té historické celkem zapadá.

Vystoupíme na zastávce u chaty Svobody. Toto místo může být výchozím bodem pro další výlety, ale my se vydáme k chatě Orlí Vrch. Je v klidném místě vzdáleném od silnice a její součástí je eko farma s koníky, kozami, prasetem domácím i divočáky. V ohradě se prochází i pštros, kterého můžete vidět také na poutači u silnice. Nabízejí kozí sýr a domácí chléb, ale my tentokrát odoláváme, protože dnes budeme obědvat na druhém konci Rejvízu.

Tak se na oběd těšíme, že zapomeneme fotografovat a vrátíme se k hlavní silnici. Tu lemuje alej letitých lip, jasanů a javorů, ale díky stáří a častým vichrům je místy docela prořídlá. Po pravé straně stojí kostel Jména Panny Marie z roku 1808, který byl v posledních letech podroben opravám. Nachází se v něm oltář z dílny regionálního sochaře Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Za kostelem uprostřed luk můžete najít hřbitůvek s velmi starými, ale také novými náhrobky. Vedle stojící fara poskytla prostor pro Muzeum Tkalcovna, kde si kromě kolovrátku a tkalcovských stavů s příslušenstvím můžete prohlédnout i předměty denní potřeby dřívějších generací a podívat se, jak se s nimi pracovalo a zacházelo. Tato expozice je dílem Klubu přátel Zlatých Hor, jehož členové jsou také průvodci.

O kus dál se nachází restaurace Na Paloučku v budově bývalé školy. Občerstvit nebo najíst se můžete uvnitř i venku. Po obou stranách lemují silnici nejen staré zdobené roubenky, ale i ty nové, které tu v posledních letech rostou jako houby po dešti. Stálých obyvatel tu moc nebydlí, většinou jde o rekreační chalupy a chaty.

Blížíme se k penzionu Rejvíz (dříve Noskova chata), kde dnes budeme obědvat. Je známý světničkou s historickými vyřezávanými židlemi, na jejichž opěradlech jsou zvěčnění dřívější štamgasti. Můžete si je prohlédnout skrze prosklené dveře. V restauraci najdete podobně vyřezávané židle, na jejichž opěradlech se nechávají zvěčnit současní návštěvníci tohoto místa.

Rozveselují zdánlivě ponurý vzhled restaurace, která je obložená tmavým dřevem a celkem spoře osvětlena. Jakmile se rozhodnete, koho chcete mít za zády a usadíte se, můžete potěšit své chuťové pohárky výběrem dobrého jídla. My se tentokrát rozhodli pro steak z krkovice, křenovou omáčku a houskový knedlík. Když donesli obrovský talíř, byla jsem si jistá, že tohle nikdy nemohu sníst. Ale byla to taková dobrota, že po jídle byl talíř dokonale vymetený. Být doma, zalehnu a v klidu trávím.

Tentokrát ale pokračujeme v cestě k Bublavému prameni. Trochu se bojím, že ho vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu najdeme vyschlý, ale to mi nebrání v rozhlížení se po okolní krajině. Vstupujeme do národní přírodní rezervace a u prvního velkého rozcestníku se odpojíme od turistů, kteří míří doprava k Velkému mechovému jezírku. Brzy je vidět, že potůček tekoucí od bublavého pramene trpí nedostatkem vody. Pod nohama kořeny stromů, vlevo les, vpravo les, nad hlavami smrky obtížené šiškami. U asfaltové lesní cesty se dáme doprava a po necelém kilometru chůze jsme na místě. Není to žádná sláva, vody je zoufale málo, ale vyvěrá ze země. Bublinky, které se při tom většinou tvoří, nejsou dnes nikterak fotogenické, přesto tu kalužinku vyfotíme a vracíme se kus stejnou cestou. V lese to krásně voní, stromy chvílemi šumí tak, že to vypadá, jako by byl nablízku větší vodní tok, ale to se jen vítr prohání jejich korunami. Nikde nikdo, jen jednou nás mine skupinka cyklistů. Směřujeme ke Starému Rejvízu, odkud se vrátíme k místu, ze kterého jsme vyšli.

Musíme projít po mostě přes Černou Opavu, která vyvěrá z rejvízského rašeliniště, které je největší na Moravě. Před námi je jediný úsek, kdy musíme jít do mírného kopce, což nám po asfaltu nečiní žádné potíže. Zdálky vidíme v oboře vedle hájenky stádo muflonů, ale když se přiblížíme, zahlédneme jen hlavu jediného kusu, proto nejdeme blíž, ale pokračujeme směrem k chatě Orlík a následně k hotelu Franz, v jehož blízkosti se nachází autobusová zastávka. Cestou míjíme dům, ve kterém žije pan Sotiris Joanidis, Řek, který se jako dítě dostal po válce s vlnou politických uprchlíků do naší země a Rejvíz se stal jeho druhým domovem. Nebyl jediný, ale jen on o Rejvízu napsal několik zajímavých místopisných knih a také různých bájí s ním a okolím spjatých.

Nejnovějším stavebním přírůstkem je chata v blízkosti jeho domu. Až na místě se dovídáme, o jakou stavbu vlastně jde. Obhlédneme ji jen zdálky, vyfotíme a jdeme dál. Vlevo penzion Orlík, vpravo krásně opravená chata Svoboda, tedy nově hotel Franz. Ještě nedávno stála před vchodem dřevěná socha Svobody s půllitrem v pravé ruce, ale ta dopadla podobně, jak to dopadá se svobodou. Nakoukneme, ale vypadá to spíš na hotel pro horních deset tisíc než pro horské turisty. Ještě několik snímků a pak už jen čekáme, kdy se objeví náš autobus.

Závěrem jen dodávám, že námět a údaje ke své knize Rejvíz a báje z okolí, získal p. Joanidis mimo jiné i z kroniky českého rejvízského faráře Jeronýma Pavlíka, který o Rejvízu napsal:

"Kdo jednou na Rejvíz přišel, rád přichází častěji. Kdo přichází často, nejraději by tu zůstal."

Zda jeho slova stále platí, o tom se můžete přesvědčit sami.

 

Můj tip na dovolenou či výlet - velká letní soutěž o pobyt v Česku. Napište do rubriky Moje cestování, kde jste byli, co se vám na dovolené či výletě líbilo, jak jste byli spokojeni se službami – ubytováním, stravováním, průvodci, delegáty cestovních kanceláří. Popište, co bylo na navštíveném místě nejzajímavější, co stojí za to vidět, ale i to, co se vám nelíbilo a co byste nedoporučovali. Článek nadepište Můj tip na dovolenou. Všechny příspěvky budou 30. září slosovány a vítěz vyhraje třídenní pobyt v některém z českých penzionů. Více informací zde.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Zdeni, tvoje galerie Rejvíz je parádní a pěkně doplňuje, o čem píšu.
Jana Šenbergerová
Mám radost, že se našlo tolik příznivců Rejvízu. Teď v létě je tam na mé gusto trochu moc rušno, pro mě je nejkrásnější, když osiří parkoviště a jen sem tam narazíte na pěší turisty. Elen, mám to auto na více záběrech, ale číslo nečitelné. Byli jsme tam v pátek 21. srpna. Zdeni, Lurdskou jeskyni jsme navštívili v rámci jiného výletu. Těším se na tvoje fotky, moje nic moc.
Zdenka Žichovská
Jano, moc hezky popsané místo, které též ráda navštívím v každé roční době - pěšky, na kole i v zimě na běžkách, pokud je sníh. Přidám ještě jeden tip - letos v srpnu jsme se prošly (jen holky) k Lurdské jeskyni, není to daleko - více ve fotogalerii Rejvíz na mém profilu.
Hana Rypáčková
Zopakovala jsem si Rejvíz, jak jsi to hezky popsala.Byla jsem jím nadšena, vůbec celými Jeseníky....mají tolik společného se Šumavou, ale mají vyšší vrcholy...
Jiřina Votavová
Jeseníky jsme také navštívili, ale Rejvíz nějak minuli. Tak jsem si přečetla alespoň článek a prohlédla fotky. Třeba někdy příště.
Radovan Cakl
Po tom výletu na Říp jsem si říkal, že si dám pár dní pohov. A ejhle. Po dvou dnech další fajn výlet s hezkým popisem i fotkami a nohy vydržely ;-)))
Dana Kolářová
Janičko, děkuji za reportáž o Rejvízu doplněnou krásnými fotkami. Ráda jsem si připomněla krásu krajiny, kdysi dávno jsem zde týden pobývala a moc se mi rekreace líbila.
Vanda Blaškovič
Jano, krásný výlet! Mně se ovšem nejvíce líbí ten malý hřbitůvek...tak si říkám, neměla bych se nad sebou trochu zamyslet??.......:)
Alena Vávrová
Četla jsem to již v noci, mně by se tam také líbilo. Je u nás tolik krásných míst! Díky za přiblížení dalšího z nich. Úvodní fotka je moc krásná.
Zuzana Pivcová
Omlouvám se, Jano, ještě jsem Ti trochu napsala do vzkazů.
Naděžda Špásová
Hezké povídání i fotky. Škoda, že je to tak daleko.
Alena Tollarová
Mám radost, že se navzájem můžeme potěšit pohledy na místa, která jsou našemu bydlišti poněkud vzdálená. A tak vy na Moravě s námi můžete pobýt třeba na Řípu a my tady zase na Rejvízu. Moc se mi líbí výzdoba kostelíka, chaloupky, kořeny stromu .... a vůbec, nejradši bych hned vyrazila. :)
Zuzana Pivcová
Potěšila jsi mě hezkým a srdečným vyprávěním. Odráží se v něm vaše dobrá nálada na výletě. To je fakt hezká krajina, mám ráda putování přírodou v kombinaci s nějakými staršími památkami a chalupami. A ráda jsem si Tě také jednou prohlédla na fotce coby výletnici. :-)
Elena Valeriánová
Zapomněla jsem pochválit fotky. To červené autíčko vypadá jako naše. Nemáš tam někde SPZ?
Elena Valeriánová
Milá Jano, Rejvíz patří k těm místům, které si vnímavý člověk musí zamilovat. A já k těm lidem, jimž se zapsal do srdce svou podmanivou tichou, trochu ospalou krásou patřím. Hledám a nacházím zde vždycky uklidnění a souznění s přírodou. Povedlo se Ti krásně přiblížit toto nádherné jesenické místo se vším všudy. Všem návštěvu Rejvízu doporučuji. Mám ho ráda hlavně na jaře a na podzim a ten nás právě čeká.