Jeden z prvních letošních výletů je po královéhradeckém kraji. Je nedělní dopoledne a my sedáme do modrého autíčka a vyrážíme přes Podůlšany, Libišany do Praskačky. Dál přes Urbanice do Libčan. Tady chceme navštívit prodejní výstavu bonsají. Jenže máme opět smůlu. V neděli, v pondělí a ve svátek mají zavřeno. Ach jo, už po druhé. Nám nezbývá než pokračovat ve výletě. Nasedáme a jedeme do Boharyně. Tady je starý dřevěný mlýn. Maličko hledáme, ale nakonec zastavujeme u rybníka. Mlýn je před námi, ale bohužel na druhé straně přívodního kanálu. Okolo zdymadla se však dá protáhnout, a tak stojíme před vraty areálu. Musel to bývat velký mlýn. Bohužel se nedá vstoupit ani na dvůr. Prý stavební úpravy. Však to je potřeba jako sůl. Zatím je ale opravená jen střecha na příslušenství. Je to stavba na dlouhou trať.
Z Boharyně pokračujeme do Barchova. Tady má být zámek. Když přijíždíme k zámku, přichází smutek. Zámek je oplocený zrezivělým plotem. Zámek je prý v soukromí a je strašně zdevastovaný. Asi tu jen někdo uložil peníze. Zkouším teda aspoň fotku skrz plot. Tím ale možnosti končí a tak my pokračujeme přes Humburky do Nového Bydžova. Zastavujeme na náměstí. Je tu totiž nádherná radnice a naproti taky budova spořitelny. Sluníčko nám přeje, a tak je pohoda. Z Bydžova pokračujeme směrem Skřivany. Když projíždíme obcí Sloupno, vpravo od cesty vidíme hezký zámeček. Zahýbáme a jedem se podívat. Zámeček je nádherně opravený. Ještě je před zámkem vidět staveniště. Bohužel je březen a tak se dovnitř nesmí.
Další zastávkou jsou Skřivany. Tady za bývalým cukrovarem je v pseudogotickém stylu malý zámek. Vrata jsou otevřená, a tak jdeme do parku. Zámek je dnes využívaný jako ústav. Děláme kolečko okolo zámku, ale když jdeme k vratům, zjišťujeme, že vrata jsou zavřená. Co s tím? Ale jedna z učitelek se otáčí k zámku a po chvíli se vrata otvírají. My okolo krásně opraveného cukrovaru se vracíme na silnici. V zatáčce naproti kostelíku je malá chaloupka s dřevěnou zvoničkou. Zastavujeme a jdeme si chaloupku prohlédnout. Koukáme přes vrata a po chvíli se objevují majitelky a zvou nás na dvůr. Tak máme možnost si chaloupku prohlédnout i zevnitř. Zvonička je funkční a prý každou neděl se na ni zvoní. Děkujeme a jedem do Smidar, což je další zastávka našeho výletu. A taky zase jeden zámek. No, strašné. Je opět v soukromých rukách, ale je tu vidět malá snaha o opravu. Chce se brečet. Prý soukromníci se postarají. Blbost, zničí, co se nepovedlo předtím státu. A tak pokračujeme dál do Kopidlna.
Říkáme, že si dáme někde kafčo. Nakonec v radniční hospůdce si dáváme oběd a pivko. Jedno alkoholické, druhé nealkoholické. U stolu padá rozhodnutí o malé změně. Nejprve zajedeme do Starých Hradů. Řekl jsem kamarádce, že kdysi dávno jsem tam byl, ale hrad byl nepřístupný. Jelikož vím, že dnes je už přístupný, tak necháváme kopidlnský zámek na později a vyrážíme směr Staré Hrady. Autíčko parkujeme před hradem, i když mnoho místa už u není. Parkuje se na paloučku naproti hradu a je tu i výběrčí. Po zamknutí auta jdeme ke hradu a procházíme vstupní branou do nádvoří. A tam nádherný šok. Rázem jsme v pohádce. Jen srdce plesá. Všude samá veselost, usměvavé děti i rodiče.
Na nádvoří šibenice s klecí pro lumpy nebo pro čarodějnice. Na lavičce sedí princezna s úsměvem. Brzy mě vyvádí z omylu, je prý čertí princezna. Na nádvoří je bezva krčma i s divokým krčmářem, vlastně čertem. Procházíme druhou bránou do dalšího nádvoří. Tam právě čaroděj Archibald ovládá skupinku dětí s rodiči. No, poslouchají ho všichni úžasně. Vlastně se vůbec nedivím, dokáže upoutat pozornost dětí i rodičů. Dětem jen očička září, rodiče se usmívají. Archibald rozdává čarodějná košťata a vybírá jednu maminku jako vrchní čarodějnici. Ta po chvilce váhání kývla a postavila se vedle vousatého Archibalda. Ten poučuje, jak se s koštětem létá, každý má na konci koštěte nějakého netopýra. Jeden z tatínků prohlašuje, že chce tam mít kočičku. A je mu vyhověno. Potom celý ten houfec v čele s největší čarodějnicí nasedá na svá připravená košťata a připravuje se k letu. Zatím spíš ke kolečkům okolo nádvoří. Všichni to dělajíi poctivě, děti i rodiče. No, radost je se dívat. Ještě nikdy jsem tenhle postup na nějakém zámku nezažil. Srdce jen plesalo. Kamarádka byla u vytržení, no, já ostatně taky. Archibald odchází se svou skupinou na prohlídku pohádkového hradu a my jdeme pomalu k autu. Na nádvoří se kousek vrácím, abych zašel do krčmy na medovinu, vždyť i ta k hradu patří. Zas jeden neskutečně pohádkový den.
Po návštěvě Starých Hradů zpět do Kopidlna na zámek. Je uprostřed parku na břehu rybníka. Zámek není přístupný, je tam zahradnická škola. V parku je krásný skleník. Takový zámecký. Ještě menší posezení u rybníka a potom už jen pomalu návrat. Cesta přes Nový i Starý Bydžov na Nechanice. Tady jen průjezd a po chvíli se v dáli ukazuje perla východních Čech, Hradec Králové. Ten ale jen projíždíme okrajem, přes Plačice. Nakonec opět Podůlšany do Čeperky. A zas jeden hezký výlet za námi.
