Tohle říká jedna písnička, ale nás se to zrovna netýkalo, a tak v pozdním dopoledni jsme se oblékli do sportovního a nesportovně vyrazili automobilem modráskem na výlet. Měla by to být Doubravka. To je chata i údolí.
Z Prachovic je výjezd na kopeček a při sjezdu ke Starému dvoru je první dilema. Buď pojedeme přes Třemošnici nebo přes Seč. Nakonec to vyhrává ta Seč. Tak vlevo a průjezd Kraskovem a je tu náměstí v Seči. Zahýbáme vpravo a v podstatě podél přehrady míříme na Chotěboř. A tak přes Rostejn, Chuchel. Moje představa je zastávka v Nové Vsi u Chotěboře. Sakra, v Nové Vsi však je průjezd zakázán. A navíc na křižovatce směr Chotěboř je rozložená pouť se zákazem vjezdu. Zkoušíme atrakci objet podél zámeckého plotu, ale u rybníka to vzdáváme a otáčíme zpět na křižovatku, a ač je tam zákaz vjezdu, jedeme. Kousek za křižovatkou totiž bydlí kámoška, a tak nápad zastavit se na kafe je tady.
Zastavujeme před jejich domem. Ale nikde nikdo není. Už to vlastně vzdávám, ale náhle se otevírají dveře a v nich hezká, usměvavá mladá žena. Ptám se na Vlastu, ale prý odjeli s Petrem na víkend na nějaký výlet. No, máme smůlu, z kafe nic není a tak otáčíme a objížďkou se stáčíme k Chotěboři.
Tady je hned na okraji, pod benzínkou, vlevo zámek a vpravo hotel a parkoviště. To je obsazené partou motorkářů. Parkujeme hned vedle nich. Přecházíme přes silnici a vrata do zámeckého parku jsou otevřená. Před zámkem je docela hezký park. Ale my do zámku nejdeme, našim hlavním cílem je zámecký rybníček plný ryb. Scházíme s kopečka dolů ke hrázi. Jdeme se projít okolo rybníčka a díváme se na to množství ryb, jsou mezi nimi i barevné. Rybičky plavou těsně pod hladinou a jsou jich tu stovky. Od rybníčka se vracíme k zámku. Dokončujeme okruh okolo a jdeme k modráskovi. Stojí už osamocen na parkovišti. Přidáváme se k němu, nasedáme a pokračujeme přes náměstí k Doubravce. Ale ouha, opět je tu objížďka. A tak se snažíme městskými ulicemi objet a dostat se na správný směr. Cestu na Sokolohrady odhadem a s pomocí kolemjdoucích nacházíme lehce.
Projíždíme lesními serpentinami dolů okolo jednoho z bývalých mlýnů na Doubravce. Za lesem se objevuje šipka, mířící k penzionu Doubravka. Zahýbáme vpravo a po maličké chvilce jsme u penzionu. Naše představa je, že si to kafe dáme tady. Jenže ouha, penzion je mimo provoz, takže zase z toho nic není. Přesto okolo stojí docela dost zaparkovaných aut. No, není to nic platné. Tak i my parkujeme a vydáváme se k malé chatové osadě.
V údolí je lávka přes Doubravu, ale místní ji neřeknou jinak než zdrobněle Doubravka. Na druhé straně vody j maličká osada. Je tu jen několik chatek. Na turistickém rozcestí si můžeme vybrat, kam dál. My vybíráme směr Bílek po červené značce proti proudu říčky. Nejprve je naprosto pohodová lesní cesta. Sluníčko svítí a hřeje, ptáčci vesele zpívají a voda skáče po kamenech, a je tu tak nádherně. A my tu krásu vychutnáváme plnými doušky. Po chvíli se pohodová cesta mění na kamenitou a navíc do kopečka.
Před námi jsou kamenné schody. Ale pořád pohoda. Po chvilce se stezka opět vrací dolů k vodě. Brzy se mezi stromy objevuje osamělá chaloupka. Není sice perníková, jen je zelená, přírodní. Stojí na břehu Doubravky. U chatky stojí neskutečně malá motorka. Jak ta se sem dostala, je záhadou. Dveře do chatky jsou otevřené, takže je tu asi majitel. My pokračujeme tou pohádkou dál. A docházíme k druhé a poslední chatičce v tomto údolí. Opět zeleně, přírodně natřená. Posezení u chatky je obrostlé živým plotem, a tak ho zkouším obejít, abych si chatku vyfotil. U chatky sedí paní domácí a asi obědvá zdravou výživu. Ptám se, jestli si můžu chatku vyfotit. Kývá, že ano, ale bez ní, a mizí uvnitř. Když se vrací, dodávám si odvahu a drze se ptám, jestli by nebylo možné kafe. Je hodná, jen říká, že za peníze ne, ale jinak ano. Děkuji a volám na Libuš, která už je kousek dál, aby se vrátila. Mezi tím paní domácí vaří to kafíčko. Je to zlato. Usedáme ke stolečku před chatkou a po chvilce voní kávička na stole. A ještě navíc se paní ptá, jestli si k tomu dám pivo, a po chvilce ho nese. A Libuš jen vodičku.
Po chvilce se vrací i pan domácí. Vítá nás taky. Za nedlouho přichází jejich známý. Taky na chvíli usedá a už paní domácí nese na tácku štamprlata Becherovky. Takže je po vykání a už víme, že domácí jsou Hela a Honza. Ještě chviličku si povídáme. Dozvídáme se, že naši hostitelé jsou z nedaleké Chotěboře. Ještě pozvánka na prohlédnutí chatičky, no pohádka. A to, že tu nemají elektriku, jim vůbec nevadí, jsou přece v přírodě. Děkujeme za vřelé přivítání, za pohoštění a vracíme se k modráskovi. A s ním pokračujeme k hlavní silnici, kde zahýbáme vpravo dál k našemu dalšímu cíli, do Hlinska. Do Betléma s chaloupkami.
Projíždíme Dolní Sokolovec, a když přijíždíme k Štěpánovu, vidíme vykukovat zámeček. Na kraji obce se nám však ztrácí, ale na křižovatce v obci za plotem parku vykukuje budova zámecká. Hledáme vchod, zahýbáme podle parku a dostáváme se k vratům, u vrat je dřevěná tabulka s názvem zámek Štěpánov. Koukám na vrata a na nich visí řetěz se zámkem. A tak si říkám, že zase jednou máme smůlu. Říkám si, že zkusím asi jen fotit přes vrata, ale potom koukám na vrátka, zkouším je a jsou pootevřená. Když za ně vezmu, dají se otevřít. A tak jdu dovnitř. Je tu nějak pusto. Nikde nikdo, zámek zamčený. Jinak, ač je malý, je moc hezký. Stojí uprostřed malého parku, no spíš větší zahrady. A tak v klidu si zámeček obcházím dokola a fotím. Škoda, že je pustý, nevyužívaný. Při cestě zpět ještě nádherný strom nad schodištěm v parku. Schodiště je už maličko zarostlé, nepoužívané, ale dost dlouhé. Ještě jedno odskočení nahoru k bývalému skleníku. Potom už jen k modráskovi. A při otáčení se ptáme skupinky místních na další cestu. Vracíme se na křižovatku a zahýbáme přes Podmoklavy do Horního Studence. Tady stojí u kostela půvabná dřevěná zvonice. Jdu si ji vyfotit. Zvonice je na hřbitově, jenže vrátka na hřbitov jsou bohužel zamčená. Tak jedna fotečka přes hřbitovní zeď. Ze Studence už jen na hlavní silnici. Tady vpravo do Ždírce, kde na křižovatce vlevo a cestou přes Benátky směr Hlinsko.
Přijíždíme do Hlinska na náměstí. Průjezd přes most. Za mostem je vidět chaloupky Betléma. Jenže je problém s parkováním. Takže návrat na náměstí. Tady je na parkování větší šance. Klapnutí zámku a přes most k těm chaloupkám. Je to tu moc hezké. V každé chaloupce je nějaký krámek. I malá hospůdka. A informační kancelář. Ale, i když je sobota a jsme v turisticky atraktivním místě, mimo hospůdku je všude zavřeno. Bohužel. A po procházce vesničkou se vracíme přes most k modráskovi. Start a jedeme směr Trhová Kamenice. V Kamenici na hlavní vpravo a na další křižovatce vlevo. Jenže těsně u křižovatky je benzinka, jedeme již na rezervu, a tak nejprve pro jistotu berem benzín. Od benzinky na křižovatku, vlevo směrem na Seč.
Přes Horní Bradlo, Proseč sjíždíme na hráz přehrady. Okolo zříceniny hradu Oheb, po hrázi tunelem pod hradem Vildštejn nahoru na město. Okolo chaty Javorka směr Hoješín. Tam je našim posledním cílem zahradní železnička v Hoješíně. Po chvilce hledání sice železničku objevujeme, ale je za plotem a majitel nikde. Pokračujeme přes kopeček dolů k přehradě. Dole je turistická hospůdka zvaná Pod drnem. Na parkování se místečko našlo, a tak si jdeme na chvilku sednout. Vybíráme z nabídky bramboráčky. Jen tak pro chuť. Něco na zapití a už je podvečer, a tak se pomalu vracíme k domovu. V Seči zahýbáme ještě na Žďárec. Ještě se chceme zastavit na Pekle u chaty. Zastávka je jen na chvilku, na pokochání u chaty, u rybníka. Otáčka a už jen přes kopeček do Prachovic. Zase jeden hezký výlet nás potěšil.
