Při vyslovení jména amerického herce Petera Fondy si asi většina fanoušků snadno vybaví motorkářského rebela, který spolu s parťákem křižuje USA v kultovním snímku Bezstarostná jízda (1969). Od té doby tento člen rozvětvené herecké dynastie, který v pondělí slaví 75. narozeniny, natočil jako herec či režisér desítky dalších filmů, úspěch svobodomyslného generačního manifestu však již nepřekonal.
Ačkoli měl Fonda předpoklady stát se hvězdou, trvalo mu nějaký čas, než se prosadil. Syn legendárního herce Henryho Fondy a mladší bratr rovněž proslulé Jane Fondové se narodil 23. února 1940 v New Yorku. Neměl příliš šťastné dětství, jeho vztah s otcem bolestně narušila matčina sebevražda. Desetiletý Peter, který otce ze smrti matky vinil, si tenkrát v protestním gestu prostřelil puškou břicho. Na operačním sále se mu dokonce zastavilo srdce.
Fondův vztah k otci odráží i jeho kniha s názvem Neříkejte mu táto (1977), kde se píše: „Všichni ho pokládali za čestného a přímého člověka, ve skutečnosti však byl nesnesitelný egoista, jenž šel bezohledně za svými cíli a manželka i děti mu byly zcela lhostejné.“ Otce v ní tedy nijak nešetřil.
Těžké dětství i herecké začátky
Už od dětství Fonda projevoval herecké sklony, jako třináctiletý dokonce napsal a zinscenoval divadelní hru. Studoval na Nebraské univerzitě v Omaze a připojil se k místnímu hereckému souboru, v němž začínal jeho otec či Marlon Brando. V roce 1961 Fonda debutoval na Broadwayi ve hře Jamese Goldmana Krev, pot a Stanley Poole. Poté se začal objevovat v seriálech a v průměrných filmech. O pořádnou filmovou roli ale dlouho nemohl zavadit.
Zlom v jeho kariéře nastal až v roce 1966, kdy mu režisér a producent Roger Corman svěřil hlavní roli vůdce motocyklové bandy v akčním dramatu Divocí andělé. Fonda měl tehdy blízko k hnutí hippies, experimentoval s různými drogami a účastnil se i protestů proti válce ve Vietnamu. Ideály květinových dětí se pak promítly i do jeho vůbec nejslavnějšího filmu a vrcholu kariéry – Bezstarostné jízdy, drogami napěchované motorkářské road movie.
Fonda v ní jako Kapitán Amerika putuje společně s "hipíkem" Billym v podání Dennise Hoppera (byl i režisérem filmu) Spojenými státy. Jízda zrcadlila atmosféru 60. let a dodnes rezonuje touhou po svobodě a nezávislosti. Fonda se na filmu podílel i jako producent a spoluscenárista, za což byl nominován na Oscara. Jeho zkušenosti s LSD z té doby se odrazily v písni Beatles She Said She Said, kde John Lennon použil Fondovu větu "vím, jaké to je být mrtvý".
Usmíření s otcem
S příliš velkou odezvou se nesetkaly Fondovy režijní pokusy, například baladický snímek Návrat domů (1971) či romantický western Wanda Nevada (1979), do nějž obsadil i svého otce. Jako herec na sebe Fonda upozornil v dramatu Vězeňské blues (1977) nebo v akčním filmu Hazardní hra (1978). Velký návrat se mu podařil v roce 1997, kdy se za Uleeovo zlato dočkal druhé nominace na Oscara. V roce 2007 si zahrál také v oceňovaném remaku 3:10 Vlak do Yumy.
Na své levicové cítění naložil se svým osobním životem celkem pragmaticky. Fondovou první manželkou byla dcera bohatého průmyslníka Susan Brewerová. Z tohoto svazku také pocházejí dva jeho potomci – herci Bridget a Justin Fondovi. Kumštu se věnují i děti Fondovy sestry Jane, Vanessa Vadimová je režisérkou a Troy Garity hercem a producentem. Od roku 2011 je Fonda potřetí ženatý.
Dvojnásobný držitel Zlatého Glóbu, který stále aktivně natáčí, byl v roce 1986 hostem filmového festivalu v Karlových Varech.
