Tahle země není jenom pro mladý
Íčkaři
Věřím, že se na nás dívá
Když zemře člověk, zpravidla nám velmi blízký, míváme ve zvyku někdy říkat: „Věřím, že se na nás (shora, z nebe) dívá.“ Vyjadřujeme tím nejspíš pocit, že jsme s ním ještě spojeni. Že on je spojen s námi.
Kittenbergerovy zážitkové zahrady v Dolním Rakousku
Musím se přiznat, že se ze mě na tomto portálu stal "závislák" na psaní článků a jiných příspěvků. Protože ta letošní zima je taková neslaná, nemastná, a žádné zimní radovánky se nekonají, zabrousila jsem do archivu a vrátila jsem se k loňskému 1.máji.
Sonyboj, Setapouch, Veďsaóny…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než jsem na to přišla, dopustila jsem se, k velké tatínkově radosti, ve svém raném věku mnoha omylů a přehmatů.
Jiná doba
Nad zážitky z loňské zářijové dovolené jsem se zamyslela po přečtení článku "I s malými dětmi mám právo na dovolenou i zábavu", který byl tento týden zveřejněn na Seznamu.
Nechoďte s hlavou v oblacích a dívejte se… tentokrát po autech a jejich SPZ
Před rokem jsem na i60 upozorňoval ve svém článku, ať se díváte, po čem šlapete, tedy na…
Nikoliv lékař, ale vy máte problém
Nemálo lidí si mylně domnívá, že když nejsou zdraví, tak je to problém doktora, který ho musí z…
École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž
Na konci roku mne velmi oslovil výstavní projekt Národní galerie Praha, představující odkaz tří výtvarníků s českými kořeny, kteří se osobitým tvůrčím způsobem snažili vypořádat s důsledky Velké války.
Rudý kovboj Dean Reed by si zasloužil malou rehabilitaci
Málokdo na území východního bloku zažil to, co on, velkou slávu, kterou pár let po jeho smrti následovalo absolutní zatracení. Znali jsme ho přitom všichni, kdo jsme vyrůstali v osmdesátých letech. A já se dobrovolně přiznávám, že jsem si jako malá pouštěla jeho desku u babičky.
Jinovatka
Bílý kůň neprojel se krajinou, přesto jiskří, jak hvězdy noční tulák nechtěl by toulat se bosý,…
Honem, než roztaje
Sníh v Praze je v posledních letech takový malý zázrak, který nemívá dlouhého trvání. Když jsem první sobotu tohoto začínajícího roku uviděla ráno z okna bílé střechy protějších domů, které navíc svítily v ranním sluníčku, měla jsem o dalším programu jasno.
Na kole malinko Rakouska a Slovenska, ale o to víc Moravy
To byste nevěřili, bojiště na Moravském poli, soutok Dyje a Moravy, Lednicko-valtický areál a…
Ze Svatýho Hostýnku
Marodila jsem v babiččině kuchyni. Děda byl vystěhován ze svého kanapíčka. Babička přinesla velikou…
Cesta za kulturou
Bylo to loni v lednu, den před mými narozeninami, které jsem však slavit ani náhodou nechtěla.…
Bez mobilu jako bez hlavy aneb temná stránka mobilních telefonů
Po snídani jsem otevřela počítač, nahlédla do pošty, prošla aktuální zprávy a po chvíli mě na Seznam.cz zaujal článek s titulkem „Chcete si udržet paměť až do stáří? Zahoďte chytré telefony!“
Užívejte si, dokud je čas
Nechápu své vrstevnice, co řeší malichernosti a taky to, že zůstaly úplně samy. Dnes jsem se dožila požehnaného věku, za který jsem Osudu vděčná. Vstala jsem s pocitem štěstí, že se mohu ještě hýbat. Udělala jsem si dobrou snídani a vyvenčila svého miláčka Maxe.
Doporučujeme
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
