Hrdina Montelík

Hrdina Montelík

22. 11. 2014

Ludvík Montelík je člověk nestatečný. Větší část života prožil za kruté totality. V roce 1968 mu bylo šestadvacet let. Jakožto čerstvý ženáč a otec jednoroční dcerky šlapal brázdou, stejně jako větší část populace. Vidina lopaty jej přiměla podepsat díkůvzdání Sovětskému svazu za internacionální pomoc. Lidé, kteří podepsali Dva tisíce slov a odnesli to, byli v menšině. Šeredně to odskákali.

Normalizace pak rozpoutala teror, ve kterém udusila svobodnou kulturu. Ale co to? Utlačovaní umělci zakládali divadla a popoví zpěváci se stali miláčky národa. Estrády bavily diváky televize a Pražské kulturní středisko zásobovalo kulturou i ty nejzapadlejší vísky. Televizní Silvestry se staly pro většinu umělců nechtěnou záležitostí, ale když už nastal ten tlak z patřičných míst, předstírali radost a bavili vděčné publikum. Brali za to štítivě špinavé peníze. Nemohli přece za to, že je nesvobodný divák přijímal s nadšením. V tomto marastu doby však vznikaly filmy, které dodnes svoji kvalitou předčí svobodnou kulturu. Je to jako jedna duhová kulička totalitní kultury za deset hliněných, zato svobodných.

Po jedenadvaceti letech konečně číše nesvobody přetekla. Jakýsi pan Gorbačov otevřel záklopku a Rudá Říše se začala rozpadat. Mnoho lidí pochopilo, že lze přestoupit z potápějící se lodi rychle na jinou. K tomu se přidali studenti a disidenti a bylo vymalováno. A začaly se dít věci.

Ludvík Montelík, člověk již skoro padesátiletý, rázem povstal z popela jako bájný pták Fénix. Ve službě poslouchal pravidelně Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Sloužil poctivě státním drahám, nadřízenými nepovšimnut. Najednou zjistil, že se opakuje rok 1968, vlastně jeho předsrpnová část. Objevil se pamflet, tentokrát nazvaný Několik vět. Jenže doba se změnila. Lidé pocítili, že už nepříjde čas perzekucí, neboť komunistická kobyla leží bokem na zemi a kope do prázdna. Hrdinové začali růst jako houby po dešti. A v tu dobu navštívil Ludvíka ve službě náměstek náčelníka, Lidový milicionář a předseda strany v jeho železniční stanici. Dostavil se s prázdným papírem a pravil: "Tady podepiš, že nesouhlasíš s pamfletem Několik vět!" Z ušlápnutého človíčka se stal hrdina. Vše se v něm vzbouřilo a prohlásil: "Vlastíku, ale to je prázdný papír. Podepíšu to jen pod podmínkou, že mi ukážeš napřed ten pamflet!" Náměstek urychleně zmizel. Ludvík se pak ještě dlouho díval do zrcadla na Jánošíka.

Najednou se vyrojilo velké množství bojovníků proti totalitě. Někteří komunisté se začali chovat jako Čeští Bratři po vydání tolerančního patentu Josefa Druhého. Houfně se hlásili ke své katolické víře. Ukázalo se, že umělci jezdili do Sovětského svazu neradi a v Mauzoleu šeptali protisovětská hesla. Prostě odboj na každém kroku. Známý bojovník proti totalitě prohlásil, že jezdil vykřikovat protikomunistická hlesla do lesa. Musel spěchat, aby v televizi stihnul svůj vlastní program!

Kolega Saponát prohlásil: "Nikdy jsem nebyl ve straně, i když mne lákali jako mořské sirény zbloudilé mořeplavce. Vstoupím do ODS!" Modrý pták jej pak vynesl až na místo náčelníka Provozního oddílu. Poctivý Ludvík nedokázal využít doby, neboť do strany jej po celou dobu nikdo nenutil. Prostě jej nechtěli!

Nestatečný člověk se dožil sedmdesátky. Má smůlu, že je pamětníkem. Najednou se prostřednictvím třicetiletých historiků dovídá, jak za komunistů strádal. Také se mu v celé nahotě odkrývá historie, která přinesla svobodu. Co jenom máme hrdinů třetího odboje, i když je všeobecně známo že devadesát pět procent obyvatel kolaborovalo s komunisty.

Čas oponou trhnul. Kde jsou ty časy, kdy Anton Špelec dostal za výrok: "Císař Pán je vůl!" tři měsíce vězení. Ještě že se známý ostrostřelec nedožil té svobody, že by mohl Císaři pánu tykat a ještě po něm vrhat vejce!

Už dávno nestatečný člověk Ludvík Montelík nepatří mezi mládež. Nebude hrdinou. Nemůže se zúčastnit protestní demonstrace proti hlavě státu. Nemůže obdržet ani profesionály vyrobenou červenou kartu, známku nespokojenosti. Odmítl by ale i nabízená vejce.

Tento člověk je nejenom nestatečný, ale i nešikovný. Rozvášněný dav totiž znectil pietní místo osazené čtyřmi prezidenty. Cílená palba byla demonstranty zacílena na prezidenta vlastní země. Ludvík by jej ale netrefil. Určitě by se jeho projektil rozplácnul o hlavu prezidenta cizího státu a zásah by vyústil v diplomatickou roztržku!

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Vážená paní Zojo. Je to lidský. Prostě jakmile se objeví nějaká výhoda, vyrojí se množina jedinců, kteří téhle příležitosti rychle využijí. Vůbec jim nevadí, že existují kompromitující fotografie a svědcí jejich dřívějších činů. Lidská lhostejnost je vynese nahoru. Vždyť z naší republiky ,,zmizelo" jeden milion komunistů, aniž bylo třeba vlakových souprav na východ. Disidenti byli jako ptactvo nebeské. Ani nesili, ani neshraňovali do stodol a přesto živi byli. A tak se stalo, že člověk s páteří to nikam nedotáhl a v případě že dosáhne důlchodového věku, stává se nerudným starcem. Nejhorší je falšování historie. Ale snad to naši vnuci nezbaští. Možná i je nakonec také zachrání lhostejnost.
Zoja Sedláčková
Oni se ti bojovníci začali rodit hned po listopadu. Mám několik osobních zkušeností. Pracovala jsem v té době jako dobrovolná vedoucí Pionýrské skupiny. Ještě v lednu 89 na mne jeden tatínek křičel, že si to se mnou vyřídí, když jsem do rubriky zájmová činnost na přihlášce na SŠ odmítla potvrdit, že syn aktivně pracuje v Pionýru. Nepracoval, měl řadu jiných ušlechtilých zájmů. A tenhle pán se stal jedním ze zakládajících členů OF na sídlišti. Druhý příklad je ještě smutnější. Zástupce ředitele školy mne a nynějšího ředitele Přírodní školy, tehdy studenta Pedagogické fakulty UK, udal na STB ( pánové mne upozornili, na koho si mám dát pozor), že narušujeme socialistickou výchovu mládeže. Ustavili jsme na škole při PO radu žáků. Bylo to v září 1989. V prosinci zahodil legitimaci a jako zavilý odpůrce socialismu řediteloval na této škole 15 let.
František MENDLÍK
O minulosti českého filmu jsem dostatečně informován. Je to jeden z mých četných koníčků. Samozřejmě, že balast byl ve filmu vždy, ale takové hovadiny jaké jsou natáčeny dnes nemají obdoby. Můžeš tam mít pány s jakýmikoliv tituly, filmy jako Kameňáky, Babovřesky, Trhala fialky dinamitem a podobné nemohou omlouvat. A televizní seriály? Nikdo nikdy nenatočí F.L.Věka, Chalupáře, Písaře. Tady je ten rozdíl. Zbyteční herci, nekonečné seriály, neumětelové tvářící se umělecky. A režisér ve svetru čekající na medaili je bodka nakonec!
František MENDLÍK
Milý Zdeno. Ty se možná pohybuješ v ,,branži" a máš přehled o rocku, beatu a podobně. Jsem o něco starší nežli ty a přísahám, že jsem nevěděl nic o Plastic people. Chartě, ani o Havlovi. Také se mi do paměti zapsal ,,Magor" Jirous. V televzi pravil:,,Byl jsem ožralý a dostal jsem do držky!" Faktem zůstává, že kdyby nebylo Gorbačova, mohli by se spiklenci scházet na Hrádečku a žít z peněz ze Švédska. To mi nevymluvíš.
Zdeněk Horenský
Ještě dodám, že určitě bys měl shlédnout filmy Hořící keř I., II. a III. polské režisérky Agnieszky Holland, scénárista Štěpán Hulík k natočení českého režiséra nesehnal. Je to součástí mého studia na Masarykově univerzitě (jak jsem tě informoval), vždy představení režiséra nebo scénáristy, beseda, dotazy po promítnutí filmu. Velmi kvalitní projekt MU - minulost v současné českém filmu. Již byly filmy Všichni dobří rodáci, Pouta - přítomen režisér Radim Špaček atd.Tam všude je vidět ta zářná komunistická historie, kteří se všichni stále bojí a nevyučuje se ani na školách, kde výuka končí s bídou 2. světovou válkou a to ještě zkresleně. To není jen z mé hlavy, naši přednášející jsou význační vysokoškolští profesoři s mnoha zaslouženými tituly.
Zdeněk Horenský
Františku, nežil jsi na Islandu (pravděpodobně), ale komunistické sdělovací prostředky tě jaksi neinformovali. Zřejmě jsi neposlouchal Svobodnou Evropu ani jiné štvavé vysílačky jako Hlas Ameriky, Deutsche Welle, BBC. Tento díl na rozdíl od minulého (1968 a jednání v Moskvě) nebyl moc dobře udělaný a proto nám ani nemohl moc dát.
František MENDLÍK
Konečně mi televize otevřela oči. Sledoval jsem další díl seriálu o naší minulosti. Najednou jsem viděl konspiraci hodnou Svobodných zednářů. Na Hrádečku se schází elita národa a naslouchá podivným zvukům z magnetofonu. Václav Havel se pohybuje nenápadně a spíš naslouchá. Magor Jirous bez slova hovno a prdel neutvoří jedinou souvislou větu, i když je to básník. A tak se přede mnou odvíjí události o kterých jsem až do roku 1989 neměl sebemenší tušení. Konspirovali dobře. Díky televizi se dovídám o Chartě 77 a skupině Plastic people! Asi jsem celý život žil na Islandu!
František MENDLÍK
Vážená paní Soňo. To, že se lidé báli kvůli rodině je lidské. Vadí mi ale, jak se najednou mávnutím proutku z těch ustrašených lidičel stali bojovníci proti totalitě, když už politická totalita zmizela. Nastala ale totalita hospodářká a lidé se bojí přijít o praci. Šlapou brázdou a musí být hodní. A najednou všichni ti ustrašenci bojovali! Zajímalo by mne, kolik má Ústav pro studium totalitních režimů zaměstnanců s co dokázali? Prostě kecy, kecy a koryta. A zprávy pro blbce.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že se na nás všech podepsalo hluboce 40 let totality. Naše sebevědomí oproti jiným je velmi malé a ta mlčící většina? Ti pracovali, starali se o rodiny a báli se říkat něco před dětmi, aby to děcka neřekla ve škole. A pak tu byli vychytralí, kteří funkcionařili a byli v popředí. Už tehdy se říkalo... kdo nekrade , okrádá vlastní rodinu... a dnes se krade daleko víc ... na luxus, milenky, hazard...
František MENDLÍK
Velice mne pobavilo, když při prezidentské volbě naši intelektuálové odhalovali hříchy komunismu. Přitom Petr Janda bojoval prtoi režimu s Olypicem čtyřicet let a v Paříži měl velké úspěchy. Ringo Čech bojoval proti režimu v Sovětském svazu. Zděněk Svěrák strádal tím, že založil Divadlo Járy Cimrmana a napsal scénáře k mnoha filmům a televizním inscenacím. Sám také hrál. Protě máslo na hlavě je náš národní sport!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.