Několik měsíců za druhé světové války byla německá loď Tirpitz největší bitevní lodí na světě. Ač do boje vyplula jen párkrát a nikdy se v dělovém souboji s jiným plavidlem přímo neutkala, představovala jen samotnou existencí velké potenciální nebezpečí pro spojenecké síly, jež se ji několikrát marně pokoušely zničit.
Podařilo se jim to až 12. listopadu 1944, kdy šla loď přezdívaná Osamělá královna severu ke dnu po útoku bombardérů britského královského letectva. Celkem 32 Lancasterů 617. bombardovací perutě svrhlo na Tirpitze 29 pum Tallboy, přičemž docílily dvou přímých zásahů a jednoho v těsné blízkosti.
Ty způsobily značné zaplavení, v důsledku čehož se náklon lodi rychle zvýšil na 15 až 20 stupňů. Během dalších 10 minut vzrostl na 30 až 40 stupňů a kapitán dal povel k opuštění lodi. Následně se loď převrátila a zaryla nástavbami do mořského dna. Zemřelo při tom na 1200 členů její posádky.
Německá pýcha a naopak zlý sen všech štábních důstojníků britských námořních sil byl spuštěn na vodu 1. dubna 1939. Dosahoval délky 251 metrů (o 18 metrů méně než Titanic) a šířky 36 metrů. Pohánělo ho 12 vysokotlakých kotlů a tři turbíny.
Do služby byla tato loď, pojmenovaná po německém admirálovi Alfredu von Tirpitzovi, uvedena v únoru 1941. Týž rok na podzim vyplula na svou první misi - s několika dalšími německými válečnými plavidly prováděla blokádu ruského loďstva v Baltském moři.
Po konci války byl vrak lodi Tirpitz sešrotován a znovu použit, jeho část ale dodnes leží na mořském dně u norského města Tromsö, kde byla v listopadu 1944 potopena.
