Další nádherný den se probudil. Listy stromů byly vybarveny v teplých podzimních tónech, nebe modré, hřejivé sluneční paprsky předávaly energii „babího“ léta všemu živoucímu, mě nevyjímaje.
Nemohla jsem se odtrhnout od okna, aby zvláštní pocit lásky k životu a všemu co vnímám, trval co nejdéle a uvědomila si, že venku bude vše intenzivnější. Asi jsem mluvila nahlas, protože když jsem se ohlédla, stála Čikina u vchodových dveří a skákala na vodítko visící na věšáčku.
Byly jsme pár metrů od domu, když zazvonil telefon. Vnuk potřeboval odvézt auto do servisu a nic netušící zvolil nejhorší variantu pomoci, babičku. S pocitem nepostradatelnosti jsem ochotně přislíbila. Bohužel, u svého auta jsem nechala svítit světla a baterie se vybila. Nezbývalo než použít startovací kabely. Další půlhodina byla věnována provizornímu startování. Můj milovaný psík, zavřený v autě, se snažil nerušit naše aktivity do chvíle, kdy jeho rozum i žaludek vypověděly poslušnost. Dvakrát se pozvracel a po přivázání k nejbližšímu stromu ztratil sebevědomí a začal neskutečně naříkat a s úmyslem spáchat sebevraždu si utahoval vodítko obíháním kolem stromu. Včas jsem zasáhla a poznámku naštvaného vnuka „Je to hysterka,“ jsem s mírným pohoršením ignorovala.
Syn byl v práci a naše úsilí průběžně monitoroval a koordinoval prostřednictvím telefonu. Neodpustil si pár ironických poznámek a odmlčel se. Oznámit úspěšné ukončení akce se nepodařilo, můj mobil měl vybitou baterii. Nemám ráda, když věci nefungují, jak by měly. Doma jsem chtěla příhodu vylíčit kamarádce, ale PC, jindy vstřícný komunikační terminál sdělil, že je baterie vybitá. Už zbývala jen vzpoura koupelnové baterie, našeptával zlomyslný "škodiblík".
Syn později ocenil moji schopnost vše rychle zprovoznit a rádoby vtipně doporučil, abych si pořídila věci fungující na primitivních zdrojích energie, třeba louči nebo petrolejku a ostatní rozdala potřebným. Díky této poznámce jsem se snažila zvládat většinu oprav sama, pouštěla se i do složitějších zásahů, a časem nabyté zkušenosti úspěšně využívala k výpomoci osamělým sousedkám.
Nádherně probuzený den trval jen chvíli, ale následovaly další a byly mnohem krásnější. V posledních letech stále častěji opakuji slova Františka Nepila „Dík za každé nové jitro!“