Moje vernisáž: Až uslyšíš hvízdání, 
to můj vlak vjíždí do nádraží...

Moje vernisáž: Až uslyšíš hvízdání,
to můj vlak vjíždí do nádraží...

20. 10. 2014

Tak na tomhle nádraží jsem v dětství vystupovala z vlaku často. Jezdili jsme s rodiči za babičkou na chaloupku v sousední obci skoro každou sobotu a v neděli večer jsme ze stejného nádražíčka odjížděli zpátky domů.

Znala jsem jména všech stanic, kterými vlak projížděl, a představovala si, jaké by to bylo, vystoupit v některé z nich a prohlédnout si městečko, nebo obec, ke které patří. Tohle přání si plním až teď, když objíždím a fotím ten důvěrně známý kraj.

Pohledy na kopce, na Krkonoše, Jestřebí a Orlické hory na obzoru, skalní města, zákruty říčky Metuje, zrcadlení oblaků v rybnících i kašnách, náměstí a ulice městeček, hřbitovy a hřbitůvky, sakrální plastiky, kostely a kapličky, skvosty architektury i vesnická stavení, jejich okna, dveře, komíny, schodiště i schůdky, ploty, cesty ale i obyčejné patníky u nich.

A ovšem i nádraží. Vlaky a koleje – to volání dálek,ty symboly cest. Spojení mezi městy, spojení mezi lidmi. Spojení přítomnosti s minulostí...

Představuji vám tedy svou vernisáž s názvem "Až uslyšíš hvízdání..."

 


vernisáž
Hodnocení:
(4.8 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Vlakem jezdím celý život, čím delší trasa tím lépe. Vaše bezvadná vernisáž mi připomněla mládí, kdy ještě platilo: „Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka“. Děkuji.
Marie Bartošová
Paní Pivcová, řopíky ( objekty lehkého opevnění) fotím samozřejmě také- v rámci celistvosti pohledu na linii opevnění, ale hlavně dokumentuji objekty těžkého opevnění. Náchodsku, kde teď žiji, říkám krajina s bunkry, jsou typickým zdejším znakem. Nikdy jsem ani netušila, že mne bude někdy zajímat vojenská tématika, ale když už něco fotím, chci vědět, co fotím. Takže získávám někdy i dost těžko dostupné informace a dozvídám se tak mnoho nových věcí, vlastně se pořád učím. Díky tomu teď mohu zasvěceně diskutovat s kovanými bunkrology (ke kterým ale nepatřím, dokonce se ani neoblékám do maskáčů :) ), znám zkratky používané ŘOP i krycí jména jednotlivých těžkých objektů. Bylo by to opravdu na delší povídání, které sem nepatří, tak aspoň srdečně zdravím.
Jaroslava Handlová
Vlaky ve mne vzbuzovaly touhu vézt se někam do dáli již od dětských let. Proto je mi samozřejmě tato tematika velmi blízká a fotografie jsou pěknou připomínkou starých časů. Ale v současné době se k jízdám vlakem ráda znovu vracím.
Zuzana Pivcová
Sdělením, že nejraději fotíte "řopíky" (opevňovací bunkry), jste mě dostala podruhé. Ty mi totiž jsou také sympatické, ale u mne jde o deformaci archivem, kde je zájemci hodně navštěvovaný fond ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). Ale to už k této vernisáži nepatří, omlouvám se.
Milada Salajková
Miluji vláčky-motoráčky, brávala jsem vnoučata na jízdu vlačkem do Lednice. Děcka vyrostla a motoráček jezdí jen když mají dráhy významné výročí. Máte hezkého koníčka a hezkou vernisáž.
Soňa Prachfeldová
Moc hezké a fotky též, jízda vlakem má své kouzlo, které objevuji teprve nyní
Olga Štolbová
Ahoj Marie, krásné, nápadité i trochu zvláštní. Máš pravdu, poměřovat nepoměřitelné bude moc těžké, ale nápad na tuto soutěž byl prima. Tolik zajímavého jsme už viděli a jistě ještě uvidíme. Ukázala jsi nám něco úplně nového a to je dobře - díky... ***
Marie Bartošová
Mám radost, když se moje fotografie líbí. Abych pravdu řekla, dlouho jsem váhala, jestli se vůbec do soutěže přihlásit, nejsem soutěživý typ, vadí mi poměřovat nepoměřitelné, ze všeho nejvíc pak "nahánět" přátele a známé, jen abych získala co nejvíc pomyslných bodů. Vernisáž jsem tedy připravila jen a jen pro spřízněné duše, milovníky cest - třeba i neuskutečněných. Chtěla jsem vyjádřit nostalgické vzpomínky i naději ve věci budoucí a také pohyb, jako princip žití. Těm, kteří se diví zvolené tématice,se musím přiznat, že nejčastěji fotím bunkry pohraničního opevnění :)) Nejde mi jen o dokument, snažím se i tam o poetický ženský pohled. Děkuji Vám všem za milá slova uznání.
Eva Mužíková
Do konce soutěže je ještě deset dnů, každým dnem se zde objevují nové a nové nápady. S nadšením čtu všechny řádky, prohlížím zaslané obrázky, těším se na další . Vaše, doplněné krásným textem mne svojí zvláštností velmi zaujaly, děkuji Vám paní Marie.
Marie Magdalena Klosová
Jsou krásné,koleje,ty symboly dálek a lákavých cest.Třeba i do neznáma ,nebo naopak s jasným cílem.Vybaví se mi ty staré milé vagóny s dřevěnými lavicemi a zvláštní vůní.A k těm patří i to hvízdání.Krásný návrat do vzpomínek a dětství.Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.