Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska
FOTO: autorka

Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska

4. 6. 2012

Když mi před čtyřmi roky zemřel stářím můj věrný kamarád pejsek, bylo to zlé. Čtrnáct let byl členem rodiny a najednou bylo bez něj tak prázdno. Zařekla jsem se, že už žádného pejska nechci.

Chodila jsem jako bez duše, stále slzy na krajíčku. Neudržela jsem pláč, když jsem na ulici potkávala pejsky na vodítku se svými pány. To musí přestat, řekla mi jednou kamarádka, nějaké štěně ti seženu. Nedělej to, varovala jsem ji, jestli mi nějaké štěňátko přivezeš, tak si jej taky hned odvezeš, já opravdu žádného pejska nechci.

Od rozhovoru neuplynul ani týden, kamarádka vešla do kuchyně a v náručí držela malinkou hnědou psí kuličku. Podívej se, jak je krásný. Ani mi ho neukazuj a vrať ho tam, kde ti ho dali. Opravdu jsem byla na ni dost naštvaná. Nechci ho, stále jsem opakovala. Ona tu psí kuličku postavila na zem, kulička se přikulila k mým nohám a začla kňučet. Fuj, je hnusnej vypadá jako myš, nadávala jsem stále kamarádce. Ale nevypadá, je krásný, on moc nevyroste, známí ho chtěli utratit. Není ti ho líto?

Věděla, jak na mě. Sklonila jsem se nad tou malou kuličkou a ta kulička vyplázla jazýček a olízla mi tvář. Oči jako korálky se na mě prosebně koukaly, vzala jsem kuličku do náruče a v tu ránu jsem věděla, že je ten pejsek ve tvaru kuličky novým členem domácnosti. Kolikrát jsem v duchu kamarádce děkovala za to, že pejsek, který dostal jméno Myšák, mi obohatil život, co radosti s ním zažívám. Co na tom, že štěká jen na letadla místo na kolemjdoucí, hlavně že má ty samé dobré vlastnosti co měl ten předešlý.

Navíc přibyl další pejsek, kterého si vyprosila vnučka - Maltézák Čertík. Dlouho si Myšák na nového kamaráda nemohl zvyknout, mívala jsem strach, aby ho vnučce nezakousl. Dnes už jsou kamarádi. Sice ne takoví, že by spolu jedli z jedné misky, ale tolerují se. Každé ráno probíhá „královské dělení“ - tak říkám proceduře s jedním sýrem. Oba pejsci sedí u mých nohou a já je střídavě krmím. Nestydím se za to, že si s nimi povídám, dokonce jim i zapěju písničku, to oni mají rádi. A právě teď sedí vedle mě každý z jedné strany, mlčky čekají na pohlazení, které je i pohlazením mým.

Nadarmo se neříká „chceš-li poznat opravdovou lásku, kup si psa“. Já ji mám teď dokonce dvojnásobnou.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Hejduková
krásně napsané. Odchod chlupatého mazlíčka, který je členem rodiny je vždy bolestný.Před třemi roky mi těžce onemocněla moje pitbulka Kira, měla jsem ji doma na kapačkách a pak na veterině ji operovali, operace dávala šanci, i když malou. Všichni jsme dělali co bylo v našich silách, ale Kira přesto svůj boj s nemocí prohrála. Když mi to ráno po operaci paní veterinářka sdělila tu smutnou zprávu, bylo mi hodně smutno jasno, že byt bude prázdný. Na rozdíl od Vás jsem ale okamžitě pátrala po štěněti, ne jako náhradu za Kiru, ale bez pejska jsem si to nedovedla představit. Shodou okolností jsem narazila na inzerát, že tři dny před Kiriným odchodem do psího nebe se narodilo 8 stafordů, hned jsem kontaktovala chovatele a zamluvila jednu fenku. Hned následující neděli jsem si jela vybrat. Ihned jsem ji dala jméno Pepina a šest dalších týdnů jsem se těšila na nového chlupatého společníka. Teď už budou brzy Pepině tři roky, ve zdraví jsme přežily dny štěněcí i pubertu a je z ní poslušná psí dáma a já mám milého a oddaného společníka. A povídám si sní taky, nezpívám ale, protože to bych ji asi vyděsila. Přeji Vám ještě hodně krásných dní, měsíců a let s pejsky, aby byli milí, hraví a zdraví.
Růžena Antlová
Jano koukla jsem na váš profil ale vaši galerii fotek se mi nepodařilo otevřít
Marcela Pivcová
Co ještě dodat k Vašemu upřímnému vyprávění, když téměř vše už prozradila Zuzka? Snad jen to, že jsme naše dřívější kočky i pejsky také upřímně oplakaly a co nedříve jsme se chtěly postarat o další zvířátko. Přála bych Vám i sobě, aby naše zvířátka nám působila radost ještě hodně dlouho - i když vím, že naše kočky mají bohužel už hodně roků.
Zdenka Jírová
Všichni lidi by měli mít podle možností nějakého domácího mazlíčka, psa , kočku nebo králíčka nebo ptáčka. Obohatí tím nejen svůj život,naučí své děti lásce a toleranci ke zvířatům a tím i k přírodě .Já si bez zvířátka doma nedovedu představit život. Vždycky na mne někdo čekal, někdo mne vítal a snažil se projevit mi svou lásku, že jsem doma u něho. Mám již řadu let dvě kočičky a mám je moc ráda a ony mne. Váš článek je ze srdce a jsem ráda, že jste dala na přítelkyni a to hnědé klubíčko si nechala.
Soňa Prachfeldová
Paní Růženko, pejskové jsou dar pro člověka, není sám, má beze lstnou lásku, tedy ten, kdo má psy opravdu rád. Mám psy od dětství a nemohla bych bez nich být. Rozloučení s nimi je vždy moc těžké a já jim v duchu děkuji za jejich věrnost a lásku. Ať si s nimi užijete ještě mnoho nádherného přátelství !
Eva Mužíková
Růženko, takovéto povídání mne vždy dostane. Myšák má hlavu opravdu skoro stejnou, jako Bertík. Hanka si toho také všimla. Užívej si se svými chlupáčemi ještě hodně a hodně šťastných okamžiků. Oba jsou nádherní...
Marie Foltýnová
Milá Růženko.Píšeš mi z duše.Vnučka přinesla domů malou chlupatou kuličku.Křížený maltézáček .Byl to kluk.Dali jsme mu jméno Endy.Milovala ho celá naše rodina a on nám naši lásku oplácel.Protože máme domek se dvorkem.Běhal celý den po dvorku a chodil s námi na zahradu,kde se mu moc líbilo.Měli jsme ho 13 let.Onemocněl a museli jsme ho dát utratit.Řekli jsme si,že když odejde,tak z domu,kde prožil svá krásná psí léta a my s ním.Dodnes večer,když přemýšlím,vidím jak jsme ho ukládali do vystlané krabice a má hrobeček u dcery na zahradě i s pomníčkem ,vyryté jméno a datum narození a úmrtí.I teď,když píšu tento příspěvek,pro slzy nevidím.Už tomu budou tři roky a my nezapomínáme.
Marie Seitlová
Růženko pěkný článek i když napsaný dříve, aktuální je stále. Sama mám pejsky ráda, vím, že lidem pomáhají a dovedou léčit. Animoterapií jsem se sama zabývala.
Naděžda Špásová
Růženko, pejsci jsou moc hezcí a hezky jste to napsala. Ano, patřím k velké rodině pejskařů. Máme 6 let dva, předtím jsme měli 14 let čivavího kluka. Zase máme čivavu a směsku čivavu s pinčem. Jsou to kluci a jsou to po vnučce moje největší lásky. Taky s námi spí v posteli, taky si s nimi povídám a taky s námi všude jezdí. Tu lásku se mnou sdílí celá rodina.
Alena Várošová
Jů,tedˇjsem koukla do galerie,překrásné psí fotky.5*

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.