Foto

Vzpomínka stará sto let

24. 9. 2014

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla přesně před sto lety paní Müllerová Josefu Švejkovi. Nikdo tehdy netušil, jaké hrůzy tento čin způsobí. Atentát byl použit jako záminka k rozpoutání krvavé války o moc a nová území zúčastněných impérií. Známá vzhláška císaře Františka Josefa I. "Mým národům", která povolávala všechny schopné muže do nelidské války, byla zároveň úmrtním oznámením pro milion lidí, a dalším deseti milionům způsobila těžká zranění, která z nich učilnila doživotní mrzáky.

Mezi ty prvně jmenované patřil i můj strýc, který také narukoval a doslova položil život za tyto zájmy. Nedávno jsem se probírala starými fotografiemi svých příbuzných, kteří již dávno odešli, a tak se mi dostaly do rukou i památky mé matky, jež celý život uchovávala vzpomínku na svého staršího bratra. Ten padl v 1.světové válce, a proto jsem ho nikdy nepoznala. Zachovala se jen jediná fotografie před jeho odchodem na frontu a korespondence z války, kterou posílal svým rodičům. Posuzovala jsem ji hned ze dvou hledisek: jednak na mě působil jeho velký citový vztah k rodičům, jak je oslovuje, jak jim dojemně líčí svůj těžký život na frontě a nezapomíná ani na své mladší sourozence a přátele doma. Prosí, aby mu poslali na frontu chleba, trochu mouky, aby si uvařil nějaké jídlo.

Potom mne zaujal popis jeho života na frontě. Bylo zřejmé, jak se měl on i ostatní vojíni zle, trpěli hladem, zimou, těžkou nesmyslnou prací a to vše "za císaře pána a jeho rodinu". Neubránila jsem se slzám při této četbě.

Byl to mladý, zdravý a hezký mladík, když odcházel, a vrátil se v sanitním vlaku domů jen zemřít po těžkém zranění šrapnelem. Zemřel po pár dnech, dva dny před vyhlášením Československé republiky, 26.října 1918. Ani radost z nového státu mu nebyla dopřána. Ráda bych proto při letošním státním svátku 28. října vzpomněla nejen svého strýce, ale všechny podobně postižené české vojáky, kteří padli v nesmyslné válce pro cizí zájmy, protože i dnes umírají muži na celém světě za zájmy, které nikdo rozumný ani nechápe.

Jedinou vzpomínkou na strýce je jeho jméno na pomníku v rodném městě Kouřimi. Jmenoval se Josef Pála, narozen 1898 v Kouřimi. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Bylo to hrozné a kruté a svět se nepoučil. Můj otec se také narodil jako pohrobek a babička to měla velmi těžké.
Zuzana Pivcová
Paní Zdenko, Vojenský ústřední archiv, přesněji jeho součást Vojenský historický archiv, zpracovává v současné době databázi padlých z 1. světové války podle originální archivní kartotéky. Zveřejnění na internetu bude však ještě nějakou dobu trvat. K dispozici jsou i matriky zemřelých od různých pluků. Pokud byste měla záznam, u čeho strýc sloužil, třeba právě na korespondenci, můžete napsal do archivu žádost o prověření. Archiv má své internetové stránky. Třeba budete mít štěstí.
Jana Šenbergerová
Smutné, ale hezky napsané, a bohužel stále aktuální. Já kvůli jiné nesmyslné válce nikdy nepoznala svého dědečka. A vzhledem k tomu, že stále někde zuří nějaké války, jsou nás jistě miliony, co kvůli nim někoho postrádáme. :-(

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.