Moje největší vítězství? Nad sebou samým!

"Smrt není neštěstím pro ty co odcházejí, ale je neštěstím pro ty, co zůstávají." Tento verš, napsaný na náhrobní desce, jsem dlouho nechápala. Zkrátka, když se duše rozhodne odložit své dočasné obydlí (tělo), jeho věk pro ní není rozhodující.

Znala jsem velmi dobrého, hodného, věřícího léčitele, přesto sám sobě nedokázal pomoci a zemřel. A co páter Ferda? Ohromné léčitelské schopnosti a sám zemřel na rakovinu. Jistěže psychika dobrá pomůže člověku, ale ...- A co malé děti? Ty též mohou za své nemoci ? Věřím na léčitelské schopnosti a víru sami v sebe, ale nezmohou vše. Mám kamarádku, které jako lev bojuje s onkologickou chorobou, přesto ... Prostě asi rčení - proti věku není léku , má něco do sebe, to si přece člověk nepřipravuje sám, to zákonitě přijde - tedy ten věk a s ním doprovodné jevy bohužel. Šťastný ten, kdo umře stár mlád a zdráv.

Nesrovnalost s úmrtím manželky vnímám, jako nepřesné vyjádření, to se po třiceti letech stává i v lepších rodinách. Podle věku na profilu bylo panu Jiřímu při první mozkové příhodě 38 let, manželka zemřela krátce po příhodě a tudíž v listopadu, u druhé příhody, už nefigurovala. Po takovýchto prožitcích jsou lidé, vysoce senzitivní a nevidím žádný důvod k tomu, napsat o článku pana Jiřího, že je to blábol.

Manželka pánovi zemřela v roce 1985 a zázračně mu zachránila život v roce 2000. Možná byl podruhé ženatý i když píše "Zasáhla opět moje dobrá víla manželka." :-)

Vím, že u některých lidí se taková "zázračná uzdravení" stala. Jestli však vše u jednoho pána, to nedokážu posoudit. Ve druhém příběhu je malá nesrovnalost, protože autor uvádí, že ho mozková příhoda postihla v roce 1985 krátce poté, co zemřela jeho manželka. O pár vět dále však uvádí, že když se mu to v noci stalo, tak manželka, která spala vedle něj, se intuitivně probudila a zavolala mu pohotovost. Takže to se stalo spíš krátce předtím, než ona zemřela... Celkově však na sílu psychiky a víry v uzdravení věřím.

Vím, že stojím na opačné straně zdi, ale článek je jeden velký blábol. Pán ležel na "odkládacím pokoji" konečné stanice a svou vůlí se uzdravil během pár dní. Do sprchy mu pomáhali spolupacienti, kteří také tak nějak utekli hrobnikovy z lopaty. Po operaci žaludečních vředů se svou vůlí uzdravil, řekla bych, že za vydatné "pomocí" antibiotik a podobně. Jistě, věřím, že když má člověk pevnou vůli a motivaci může ve svém životě leccos obrátit i uzdravit se. Ale, prosím, houpat mě můžete, ale ne dokola. Jen doufám, že tento léčitel neléčí svou metodou nemocné zoufalce. Jak všichni víme, tonoucí se i stébla chytá. A tam nastává ráj pro různé vykuky.

To, že nás občas tady bolí a jinde píchá, je jen signál těla, že něco děláme špatně. Pokud se nad sebou zamyslíme a zjistíme, co pro sebe můžeme udělat, aby bylo líp, podpoří nás a uzdraví se. Pokud si myslíme, že sami nic neovlivníme a nesnažíme se, pak se z občasných malých bolestí a píchnutí vyvinou třeba ty žaludeční vředy, nebo i mnohem horší problémy, se kterými už si sami neporadíme. Existují stejně nespolehliví lékaři, jako léčitelé, ale i mnozí léčitelé dobří jako někteří lékaři. Žádná nemoc se neobjeví zčista jasna, na každé se podílíme, i když tomu nevěříme. Žádný lékař ani léčitel nás nevyléčí, ale oba nám k vyléčení mohou pomoci, každý svým způsobem a prostředky, pokud to nenecháme jenom na nich a zapracujeme na sobě. Na "Věř a víra tvá tě uzdraví" věřím, i když jsem nevěřící.

"Prasklý žaludeční vřed, mozková mrtvice a jiné nemoce" jsou pouze důsledek našeho nevěření sami sobě. Jsem ráda, že mám "čemu" věřit, díky "čemuž" mě, na rozdíl od zbavení-se nevědomosti, nic nebolí. V nadcházejících 71 letech pravidelně cvičím, proháním koloběžku, zvládám všechny práce potřebné v domě i kolem domu a cítím se skvěle. Navzdory škarohlídům :-) Lékařům vděčím, že mi opravili to fyzické, co jsem si z nevědomosti poničila.

Vítězství nad sebou samým je pochopitelně vždy nejdůležitější a cesta k němu nejobtížnější. Alternativní metody léčení akceptuji pouze jako doplněk k tradičním. Vůči článku jsem velmi skeptická. Souhlasím s Elenkou.

Jsem nevěřící Tomáš a všechny ty rádoby léčitele a samozvané doktory pokládám za šarlatány a podvodníky. Možná se sem tam najde světla výjimka, ale pochybuji, že jen silou myšlenky a vůle si takový člověk vyléčí prasklý žaludeční vřed, mozkovou mrtvici a jiné nemoce. Vím, že jsou lidé, kteří tomu věří a přitom si naříkají na bolesti zad, kolena, kloubů. Nevím, ale neodporuje si to?