Skvělé téma na slohovou práci, ne-li zrovna na maturitní, hodila by se úvaha. A protože je čas maturit, tak směle do toho!
Pojem "zamlada" se zdá jednoznačný a jednoduchý, ale přesto je plný nejasností. Hlavně se mi zdá dosti relativní. Kdy je to "pravé" zamlada? V šestnácti, jednadvaceti, nebo až třiceti? Přistihuji se po celý život jaksi "zamlada". Se "zamlada " v 16 není žádná potíž. Je tak samo za sebe. Bez námahy. Bez předsudků. Jo, svízele mohou s ním být různé, ale k tomu to jaksi patří. V 21, natož ve 30 se často zdá, že už "zamlada" máte za sebou. Jsou to, pravda, přechodné stavy, ale někdy dají zabrat. To "zamlada" v 16 to bylo jiné! Bez závažných rozhodování, bez přílišné zodpovědnosti, bez starosti o partnera či dokonce o děti. Někteří třicátníci mají dokonce tendenci pasovat se do kategorie předčasných "starců". Už ani tělo nevypadá a nechce fungovat jako "zamlada"!
Já osobně jsem si své "zamlada" kdysi ohraničila léty 37 (asi mi blížící se čtyřicítka nahnala strach) a rozhodla jsem se, že u nich zůstanu pro všechny časy. Prostě ať se děje, co se děje, v hlavě mám svých 37. Samozřejmě, že to občas přináší i jakési nevýhody. Například v tramvaji, kdykoliv se mi podaří usednout, mám vždy pocit, že jsou kolem mě potřebnější a hlavně starší a musím se dost držet, abych nevyskakovala
s nabídkou svého místa.Na druhé straně,mě taky nikdo sednout nepustí, sem přece jako "zamlada".
V práci s tím mívají problém někteří kolegové, ať už mladší či starší, o nadřízených ani nemluvě. Vaše "zamlada" na ně často působí jako nevycválanost, nezkušenost, neřku-li drzost. Vy přece ve "svých" letech
už nemáte na "zamlada" nárok! Zkrátka vaše "zamlada" je kdykoliv, ale hlavně musí být ve vaší hlavě.
Takže já své "zamlada" hýčkám, utužuju a cvičím, nehledě na jiné časové okolnosti.
Ve svých čtyřiceti jsem si zahrála opravdové divadlo v roli 25 leté dívky se stejně mladým partnerem.A byl to úspěch! Ve svých padesáti jsem usedla do sedla opravdového koně a činila jsem to po celých sedm let s velkou chutí a téměř posedlostí. Nevím, jestli "zamlada" bych z toho měla tak úžasný pocit. Ve svých šedesáti, přinucena okolnostmi, jsem znovu vzala do rukou volant a začala nadšeně řídit auto. Je z toho téměř koníček.
Jako "zamlada" stále cestuji, nejraději právě "za volantem" a na vlastní pěst. Mám chuť vyrazit jen tak na "pas blint" a nebojím se ani neznámých končin, ani noclehů pod stanem. Navigaci nemám ráda.
Moje "zamlada" se mě zkrátka drží jako klíště. Pomáhá mu smích, nadhled, radost z malých věcí, úžas nad zázrakem každého dne, také zvídavost a schopnost "kochání se".
A jako prémie: Nic není více jako "zamlada", než když se člověk zamiluje. Pak je v š e ch n o jako "zamlada". Jak jednoduché!
Tak tedy: Mějte se jako "zamlada"!
Co děláte nyní ve svém seniorském věku jako "za mlada"? K čemu jste se vrátili, anebo co jste nemohli dělat v mládí a dostali jste se k tomu až nyní? Napište jakýkoli svůj příběh či příběh ze svého okolí na téma „jako za mlada.“ Nejlepší příspěvek opět oceníme malým dárkem. |