Kruh se uzavřel

Kruh se uzavřel

10. 5. 2014

Moje maminka byla městský člověk. Bydlela nedaleko od Prahy, v Praze pracovala, porodila zde syna. Snila o tom, že se jednou s rodinou do Prahy přestěhuje.

Po válce vydala strana a vláda rozhodnutí o osídlení českého pohraničí. "Odstěhujeme se do pohraničí a budeme hospodařit," navrhl jednoho dne tatínek. "To nikdy! Neumíme to. Bojím se krav, mají rohy a musí se dojit, nerozeznám kozu od kozla," vyděsila se maminka a tatínek jí přesvědčoval, jak tam bude blaze, spousta práce, jisté živobytí. Maminka vzdorovala, plakala, prosila. 

Jak už to tak chodilo, jako dobrá žena, následovala svého muže a ocitla se v západních Čechách v malé zaostalé vesničce uprostřed nádherné přírody. "Žádná hrůza, vedle domu škola, naproti hospoda, obchůdek, kde se koupilo úplně všechno. Chleba, bonbony, biče, hřebíky... a ty hluboké lesy! A všude zahrady a sady. U domu, před domem, za domem...," vyprávěl nám tatínek. "Tady nechci umřít, půjdeme zpátky ku Praze," hořekovala prý maminka. 

V zemědělské usedlosti, kam se naši přistěhovali, žila ještě německá rodina. Sedlák, selka a postižený syn. O staršího syna přišli na válečné frontě. Byli to hodní a pracovití lidé, nenáviděli válku, proklínali Hitlera. Selka moc nemluvila, ale všechno maminku naučila. Dojit, stloukat máslo, starat se o drůbež, krmit husy šiškami, drát peří. Sedlák chovával mého bratra na klíně, krmil ho chlebem namočeným v bílé kávě a venku ho vozil na vozíku, který mu sám udělal. A bratr žvatlal: "Opa, komm zu mir, Opa, hast du Paitsche?"

Pak přišla doba, kdy německá rodina musela do odsunu. "Tolik jsme je měli rádi, tolik jsme s Ute plakaly, byli jako naši rodiče," vyprávěla později maminka. Zůstali sami a práci nestíhali. A do toho jsem se narodila já. 

Na vesnici si maminka nikdy nezvykla, ani s tamními lidmi si moc nerozuměla. Byla jiná. V době kolektivizace vše vzdali, tatínek odešel zpět do průmyslu, maminka do kanceláře. V západních Čechách zůstali, ale odstěhovali se do města. Já jsem se vdala a odešla ku Praze. Moje dcera, věrná kopie své babičky, žije v Praze. Kruh se uzavřel. Duch mé maminky určitě dlí blízko nás. Já to tak cítím.

 

Vzpomínáte i dnes po letech na svou maminku? Jaká byla? Co vám nejvíce utkvělo v paměti? Napište cokoli na téma "Moje maminka". Autor nejlepšího příspěvku získá malý dárek.
Soutěž - Maminka
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Děkuju paní Olgo .Říká se, že život je změna. Měla by být ale k lepšímu. Ta zkušenost je však k nezaplacení.
Olga Štolbová
Hezké vyprávění, zvykat si na úplně jiný způsob života musí být opravdu těžké.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.