Vzpomínky na moje první výlety aneb, jak to začalo

Já jsem cestování vždy milovala. Jsem od přírody zvědavá -v tom dobrém smyslu slova, na zážitky z nového prostředí. Když teď v už jenom mohu vzpomínat, říkám si, že to nebylo špatné. Podle možností jsme jezdili na výlety, na koupání k nějakému přírodnímu koupališti a každý rok na 14 dní na dovolenou. Neměli jsme nikdy moc peněz, ale měli jsme stan, nejprve motorku, později darované auto a jezdili jsme po Československu, pokaždé jinam. Zážitků mám plno, veselých i dobrodružných. Také jsme byli v cizině, o tom jsem už psala.

Taky jsem byl u Baltu a úplně mě uchvátil. Na pobřeží byly duny, borové háje a v nich i houby. Vzduch měl 16, voda 13 a děti měli úplně modré zadky. Ale bylo to moře.

Petr S. byl opravdu velký cestovatel, fotografoval a o všem psal a na íčku toho od něj bylo hodně. A asi stále je. Mně to přijde, jako když z nějakého důvodu založil nový profil.

Já začala cestovat až v dospělém věku. Líbí se mi skoro všude, ale u nás v Česku je opravdu nejkrásněji. Jen na rozdíl od vás ani moře nezavrhuji :-)

Také mám pocit, že už jsem četla o tom, jak jste "seděl na schodech jednoho domu a koukal se na provoz okolo." To ostatní už jsem zapomněla, ale ráda si přečetla znovu. Ten poslední odstaveček bych klidně mohla napsat i já, jsem na tom podobně. Dobře vám rozumím.

Myslím, že je to článek, který vyšel už před několika lety, ale to mu neubírá nic na půvabu.

krásné vzpomínání