Proslavily jej především role ve filmových komediích Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Pane, vy jste vdova!, Drahé tety a já nebo Slaměný klobouk. Dokázal však ztvárnit i vážné postavy, o čemž svědčí například role Prcka ve válečném snímku Nebeští jezdci. Zářil i na prknech pražského Činoherního klubu.
Oblíbený herec, bonviván a milovník života Jiří Hrzán se narodil právě před 75 lety – 30. března 1939.
Pro DAMU nebyl dost dobrý
Rodák z Tábora napoprvé neuspěl s přihláškou na DAMU, avšak v místním amatérském divadle si ho všiml E. F. Burian, který Hrzána přijal do svého Divadelního studia v Praze.
V září 1962 nastoupil vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, kde hrál s řadou svých kolegů z divadla, například s Kodetem, Zahajským, Grossmanem a jinými. Záhy se seznámil s Věrou Šmídovou, kterou si vzal za manželku v roce 1963, následujícího roku se mu narodila první dcera Barbora, dnes uznávaná herečka. Po čase se narodila i druhá dcera Tereza. Přesto, že miloval svou ženu, jeho vztah bohužel nebyl udržitelný. Hrzán jako milovník ženské krásy byl neustále v pokušení atraktivních kolegyň, a tak se s manželkou rozvedl.
Za svůj život se stačil rozvést i podruhé. Vyhledával přítelkyně mezi manekýnami, herečkami a zpěvačkami, které jeho život silně ovlivňovaly. Byl nespoutaným milovníkem žen a plného života, poměrně často své lásky střídal. V oblibě měl ženy hlavně dlouhonohé a vyšší než byl sám.
Přestože Hrzán špatně vyslovoval písmeno „ř“ a měl potíže se zadrháváním, svůj problém dovedl později proměnit v legraci na prknech divadla, ale i před kamerou. Netrvalo dlouho a rázem patřil mezi výrazné mladé osobnosti českého herectví. Získal angažmá v Semaforu. Po krátkém čase přešel do pardubického divadla, kde hrál mimo jiné i Josef Somr. Hrzán zažádal opět o možnost studia na DAMU, byl přijat a vstoupil rovnou do třetího ročníku. Od roku 1965 účinkoval již v souboru pražského Činoherního klubu, kde hrála plejáda vynikajících herců, Jan Kačer, Petr Čepek a jiní. Dobrá herecká parta měla na Hrzána ohromný vliv.
Osudový pád v kariéře i životě
Nabídku výrazné filmové role dostal v komedii Svatba jako řemen (1967) a hned v dalším snímku Penzion pro svobodné pány (1967), kde Hrzán ukázal i své pohybové přednosti. Poté dostal svoji zřejmě nejlepší filmovou úlohu v Nebeských jezdcích od Jindřicha Poláka. Do postavy Prcka v dramatickém ději filmu vnesl nádhernou osobitost svého upřímného humoru.
Poté přišla okupace Československa v roce 1968 a Jiří Hrzán uvažoval o emigraci. Protože byl duchem velký vlastenec, rozhodl se zůstat v republice navzdory přicházející normalizační době. Režim tehdy tlačil na všechna kulturní zařízení a hlídal nežádoucí oblíbence divadelní i filmové scény. Stačila pak neopatrnost, při níž Hrzán v roce 1976 spadl z římsy hotelu v Ostravě, a nebyla mu v Činoherním klubu prodloužena smlouva. Následoval zákaz hraní po pražských divadlech.
Následně se protloukal životem, jak se dalo, živil se převážně jako zpěvák a občas jako konferenciér v televizních estrádách a na venkovských bálech. Těžce se vyrovnával s ústupem ze slávy, ale hlavně mu chyběla scéna i parta Činoherního klubu. Pozvolna propadal depresivním náladám, které utápěl v alkoholu.
Přesto dostal v sedmdesátých letech možnost si zahrát v dramatickém filmu Ivana Renče Hlídač, který byl však uložen do trezoru. Poté následovaly komedie Drahé tety a já (1974), Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), a také účinkoval v televizních seriálech Byl jednou jeden dům (1974) a Arabele (1979).
Jiří Hrzán měl také zvláštní zálibu pohybovat se po nejrůznějších vysokých římsách, okapech a hromosvodech. Při natáčení nebezpečných scén se nenechával zaskakovat kaskadéry, miloval představu jakéhosi lítání vzduchem.
Den 22. září mu byl však v životě osudný. Večer se vydal pod vlivem alkoholu za svou přítelkyní. V jedné pražské ulici ale spadl z výšky, když nebezpečně šplhal po budově za ženou, kterou miloval. Po dvou dnech v nemocnici podlehl 24. září 1980 těžkým zraněním a zemřel ve věku pouhých 41 let.
Byl malý vzrůstem, ale velkým hercem, bonvivánem a milovníkem plného života.
