Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Ludmila Vacková
6.1.2014 09:35
Loučení nás provází po celý život. Pokud je to loučení s příslibem opětovného setkání, je to zprvu smutek, možná i slzy, ale potom následuje o to větší radost. Bohužel jsou také loučení bez návratu. Never more.
Jana Šenbergerová
5.1.2014 19:57
Celý život se s někým loučím a setkávám, takže jsem imunní na smutky, ty si moc k tělu nepřipouštím.
Těžko mi bylo, když jsem odjížděla po prvním setkání s vnoučkem. Naštěstí děti vždy braly loučení s nadhledem, takže mi to velmi ulehčovaly.
S partnerem to bylo obdobné.
Jiří Libánský
5.1.2014 18:23
I kdyby na tisíce bylo loučení, tak nemusí být smutné žádné, které je začátkem návratu. Dozní povzdech a kola vlaku v dáli, káva v papírovém kelímku vychládá a je po loučení. Není to poprvé, na všechno si člověk zvykne. Vše co se děje má svůj význam. Jsou i taková loučení, která bolí víc. A bez loučení není vítání.
Jitka Chodorová
5.1.2014 18:05
A vlak si tiše zpívá písničku monotónní,
láska odjela v něm,oči však slzy roní.
Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.