Svět stojí na prahu třetí průmyslové revoluce, kterou bude charakterizovat plná digitalizace průmyslové produkce a výroba věcí individuálně uzpůsobených potřebám a přáním každého zákazníka. V tomto procesu se změní nejen způsob výroby, ale i její geografické rozmístění a celý trh práce.
První průmyslová revoluce v Británii ke konci 18. století spojila roztroušené tkalcovské dílny a zrodila zmechanizované továrny. Druhou revoluci zahájil v USA Henry Ford před sto lety zavedením pásové výroby a zahájením masové produkce. Obě revoluce přinesly prudký růst bohatství a soustředily lidi do měst. Třetí revoluce znamená podle renomovaného britského deníku The Economist propojení řady pozoruhodných technologií – chytrého softwaru, nových materiálů, šikovnějších robotů, nových výrobních procesů v čele s tiskem trojrozměrných objektů a celou řadu internetových služeb.
Výrobky šité přesně na míru
Zatímco staré továrny masově chrlí identické produkty, továrny budoucnosti se budou zaměřovat na masovou \"kustomizaci\", tedy snadnou produkci podle individuálních požadavků, kterou umožní prudký pokles nákladů na výrobu takového typu. Budou připomínat spíše domácí tkalcovské dílničky před první průmyslovou revolucí než Fordovu montážní linku.
Nové produkty už se dají navrhnout celé na počítači a \"vytisknout\" na 3D tiskárně, která vytvoří pevný objekt vršením postupných vrstev materiálu. Digitální design lze upravit několika kliknutími myši a tiskárna může pracovat bez dohledu. „Během doby budou tyto úžasné stroje schopny vyrobit téměř cokoli a kdykoli - od garáže po africkou vesnici,“ napsal časopis.
Economist předpokládá, že rozvoj nové produkce bude mít dalekosáhlé dopady na geografii dodavatelských řetězců. Inženýr pracující na projektu někde v poušti nebude muset pro chybějící nástroj do vzdáleného města, ale bude si jej moci stáhnout na počítači a vytisknout. Pryč bude doba, kdy práce na projektu nebo v továrně se zastavila kvůli nedodání jediného druhu součástky a kdy zákazníci nemohli sehnat náhradní díly na zakoupenou věc.
Návrat z Číny k zákazníkům
Nová revoluce bude mít vliv i na umístění továren. Dosud se výrobci stěhovali do zemí s nižšími mzdami, avšak náklady na pracovní sílu budou důležité stále méně. Západní firmy už začínají stěhovat produkci z Číny zpět do svých zemí, protože chtějí být blíž svým zákazníkům a rychle reagovat na jejich potřeby. Firma Boston Consulting Group odhaduje, že deset až 30 procent zboží, které USA nyní dováží z Číny v sektorech dopravy, počítačů nebo strojírenství, se bude do roku 2020 vyrábět v Americe.
Nová revoluce bude stejně jako ty předešlé znamenat i otřesy. Digitální technologie již podkopaly sektory médií a maloobchodu, stejně jako Fordův model T vzal práci podkovářům. Některé automobilky již nyní vyrábějí dvakrát tolik vozů na jednoho zaměstnance než před desetiletím. Většina pracovních míst už nebude ve výrobních halách, ale v přilehlých kancelářských budovách, které budou plné návrhářů, inženýrů, specialistů na počítače a logistiku, zaměstnanců prodeje a dalších vysoce kvalifikovaných profesí.
Zatímco spotřebitelé nebudou mít s adaptací na novou éru problémy, pro vlády to bude horší. Jsou totiž zvyklé chránit odvětví a firmy, které už existují, nikoli novinky, které dosavadní produkci učiní zbytečnou. Také rády nalévají miliardy dolarů a eur do nových technologií, o nichž si myslí, že se prosadí. „A lnou k romantické víře, že výroba věcí je něčím víc než služby, natož finance,“ píše časopis.
Nic z toho už ale nebude brzy mít smysl, protože nová revoluce stírá hranice mezi výrobou a službami. Vlády byly ve vybírání vítězů vždy mizerné, teď to ale budou mít ještě těžší, protože se vyrojí bezpočet lidí, kteří si budou vyměňovat návrhy všech možných produktů po síti, doma v garážích je vyrábět, a pak je prodávat po světě. Vlády by proto spíš měly dělat to, co mají: zlepšovat školství, vytyčit jasná pravidla a zajišťovat rovné podmínky pro všechny podnikatele. „Zbytek ať nechají na revolucionářích,“ uzavírá The Economist.
