Stará kolena

Stará kolena

21. 11. 2015

Ano, na stará kolena jsem si rozbila kolena. Doslovně. Vracela jsem se z města po krajnici k domovu, byla jsem v pohodě a ráda, že už jdu z kopečka, proti mně se blížilo auto. Najednou jsem se probírala na zemi a slyšela projíždět auto kolem.

První myšlenka byla, že jsem spadla tak dobře, že jsem si nerozbila brýle a dokonce ani nenatloukla hlavu. Hrozně mě bolela kolena a dlaně rukou, a vstávat se mi moc nechtělo. Poslouchala jsem projíždějící auto a trochu zadoufala, že alespoň přibrzdí a zeptají se, jestli nepotřebuji pomoc. Nezastavilo, ani nepřibrzdilo a mně nezbylo, než si pomoci sama.

Otřeseně jsem vstala, spočítala ztráty ( naštěstí jich nebylo mnoho) a chvíli postála, abych se vzpamatovala. Vyvázla jsem bez zlomenin, jen kolena natlučená, mírně rozbitá a naražené dlaně a zápěstí. Po krátké chvíli jsem se vzpamatovala a otřeseně odešla domů. Nejhorší byl ten psychický otřes, který jsem utrpěla. To, že můžu kdykoliv zničeho nic náhle upadnout do bezvědomí mnou otřáslo. A hlavně ta lidská bezohlednost. Babka, pardon, starší dáma, náhle upadne, jak dlouhá tak široká, a nezvedá se, ale řidič kolemjedoucího auta, který všechno musel vidět, v klidu projede, aniž by třeba jen přibrzdil a projevil zájem.

No, nakonec můžu být ráda, že mě nepřejel!

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(3.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Paní Libuško, ať Vás nic zlého nepotká, a když, ať jsou u toho hodní lidé. Přeji Vám zdraví a žádné úrazy.
Zdenka Jírová
S pády mám také své zkušenosti. Během posledních 3 let jsem 3x upadla, tedy padám 1x ročně. Ale vždy dost nešťastně. Poprvé jsem si zlomila ruku, podruhé jsem si velmi nešikovně vyvrátila palec na pravé ruce měla 3 měsíce v sádře a ortéze a letos jsem upadla na chodbě polikliniky po mokrém linu jak dlouhá tak široká. Narazila jsem si žebra, že jsem týden spala v křesle a nemohla si lehnout, na boku obrovský hematom, vzpamatovávala jsem se z toho přes měsíc. Musím ale říci. že se mne vždy ujali nějací kolemjdoucí a pomohli vstát a jestli nepotřebuji někam dovést. Snad jsem už své pády vyčerpala. Hrozně se jich bojím.
Zuzana Pivcová
Osobně se pádů hodně bojím, nemohu se zbavit pocitu, že jsou pro mě osudově nebezpečné. Odřeniny i naraženiny docela stačí, zlomeninu jsem naštěstí ještě nikdy neměla. Zato z pádu při vystupování z tramvaje před 19 lety, kdy se mi noha dostala mezi vůz a nástupní ostrůvek, jsem se nevzpamatovala úplně dodnes. Před 3 roky doslova sletěla z pevných schodů v metru má sestra, padala či letěla přede mnou a nevěděla jsem chvíli, jestli je po pádu živá. A také nám v tu chvíli nikdo nepomohl. Jindy se zase najde hned několik ochotných, kteří se snaží pomoci. Je to různé. Ještě, že jste si opravdu dokázala pomoci sama.
Soňa Prachfeldová
Ano stát se může v okamžiku cokoli, štěstí v neštěstí jste měla. Naražené koleno dokáže bolet pěkně dlouho. Ať se Vám daří .
Květoslava HOUDKOVÁ
Děda=DUB: Proti našemu Pečováku bydlí pán (přes 80 r.), k přechodu pro chodce to má cca 10 m (chodí dobře), jenže: Ulici se silným provozem přechází vždy hned od domu. Několikrát jsem mu říkala: "Jděte na přechod - nechtějte být "naplacato"! Ale děda je tvrdohlavý - tak už raději mlčím (je to jeho věc).
Eva Balúchová
Připoměla jste mě můj karambol.Taky jsem šla už z kopečka.Ani nevím jak a už jsem letěla.Naproti mě jel autobus,řidič mě viděl,jedině proto mě nepřejel.Ale hlavně mě zůstalo v paměti jak dlouho se padá když se jde z kopečka.Když se jde do kopce,je zem hned,ale z kopečka jsem letěla a zem pořád nikde.Taky to odnesla kolena a dlaně.
Alena Várošová
Jo,jo paní Libuše dnes je taková doba,ještě si kolem jedoucí myslí,že si babka,pardon starší dáma přihnula.Zase je to jenom o liském vztahu k cizímu člověku,či bezohlednosti.Každý jsme nějaký,já klidně nabídnu staršímu člověku pomoct s taškou,či v marketu má tři věci,tak jej pustím před sebe jestli je to mladý,či starší člověk a ještě řeknu dalším,aby paní pustili.Já s tím problém nemám.Ale když potřebuji já a mám jednu věc,žádný mně nepustí před sebe.
Dagmar Bartušková
Ano, buďte ráda, že jste mohla vstát bez cizí pomoci, a odnesla to jen ta kolena. Horší by bylo zůstat bezhnutě ležet. Dnes vás lidi klidně překročí, a jdou dál. Bohužel.
Jana Šenbergerová
Když jsem se u silnice dolámala, dva starší pánové prošli, přestože viděli, že se nemohu zvednout. Mladík, který jel po noční z práce, nejenže mi zastavil, ale také mě odvezl do nemocnice. Všechno je to o lidech. Jsou různí.
Naděžda Špásová
To je dneska normální jev. Před pár lety se mi to také stalo. Švihla jsem sebou na rovné ulici. Kolena do krve a takový vztek, asi si to umíte představit. Tenkrát se mě někdo zeptal, jestli mi něco není.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.